Zkusili jsme znovu udělat autoškolu. Po dekádě řízení a zlozvyků je to těžší, než se zdá (reportáž)

Já mám řidičský průkaz skupiny B od roku 2007, tedy přes 12 let. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Byl to totiž největší milník mého života, bod zlomu, který ze mě udělal skutečně svobodného a mobilního člověka. To jsem ještě netušil, jak mě bude stát odírat a jak budou silnice ucpané.

Tenkrát jsem udělal jednu drobnou chybu v teoretické části (ohledně práv chodců v pěší zóně) a praktickou, tedy jízdy, jsem udělal až napodruhé. Hned u výjezdu z areálu autoškoly, tedy při opouštění místa ležícího mimo pozemní komunikaci, jsem odbočoval doleva na hlavní silnici. Z jedné strany jsem měl volno, z druhé mě pouštěla Tatrovka. No a za to, že mě pustila, resp. já jsem její přednost přijal, jsem hned skončil.

Teď budu mít šanci na reparát a zkusit udělat po více jak 12 letech autoškolu znovu, a tentokrát snad hned napoprvé. České zastoupení značky Kia spolu s autoškolou Autostart na Praze 4 si na nás společně připravili kompletní závěrečnou zkoušku tak, jak standardně probíhá s každým žadatelem o řidičské oprávnění. Tohle bude naostro, jen s tím rozdílem, že když neuspějeme, řidičáky nám nechají. Tedy alespoň to slibují…

Zkouška teorie

Dva zkušební komisaři (skuteční zkušební komisaři, nikoliv učitelé autoškoly převlečení za komisaře) se nám představují a vysvětlují, jak bude dnešní zkouška probíhat, co máme očekávat a co se po nás bude požadovat. Všechno bude probíhat tak jako vždy.

Zdroj: Autoškola Autostart, Kia

Usedáme do lavic v učebně, kde bude probíhat nejprve teoretická zkouška, tedy písemný test z předpisů. Každý máme svůj notebook s připraveným online testem na stránkách Ministerstva dopravy, který si ostatně můžete na zkoušku udělat i na stránkách Autowebu.

Rozdíl je pouze v tom, že naostro se zkoušky nedělají nanečisto na stránkách MDČR, ale v jednotném systému a testy spouští vzdáleně ze svého počítače zkušební komisař. Na test máme rovných 30 minut. Komisaři říkají, že nabiflovaní studenti je proběhnou do pěti minut, mě to trvá asi 10 minut a jednou tolik času věnuji ještě pořádnému zamyšlení nad spornými otázkami.

Otázky v testech jsou od úsměvně stupidních v duchu, na jakém čísle přivoláte záchranku, po složitější, kde musíte zapojit svoje vědomosti získané po desetiletí řízení, když jste měsíc předtím neleželi v knížkách a neznáte otázky nazpaměť, až po obrázky s dopravními situacemi, které někdy vyžadují větší zamyšlení, třeba když vám tramvaje dávají přednost (to se často nestává).

Mezitím ostatní účastníci už dokončují svoje testy a místností se rozléhá: „Pane bože, já to nedal!“ Odhadem polovina účastníků nanečisto teoretickou zkouškou neprospěla. K mému velkému překvapení splňuji test na 100 % bez jediné chybičky.

Zdroj: Autoškola Autostart, Kia

Moc se neraduj

Poté, co se všichni pořádně zasmějeme vzájemnému neúspěchu kolegů, následuje praktická zkouška, tedy jízdy autem. Jako premiant naskakuji do auta první, hned po usednutí za volant mi však dochází, že to nebylo příliš strategické. Raději jsem měl jet jako druhý, ale co, dnes jde hlavně o zábavu, tak se trochu ještě nasmějeme.

Než vyjedu, nastavím si pozici za volantem, seřídím zrcátka a ještě krátce odpovím na technickou otázku zkušebního komisaře, tj. co se má před jízdou udělat – myšleno kontrolu vozidla. A můžeme vyrazit. Jízdní zkouška má předepsanou dobu trvání minimálně 30 minut, dnes to pro účely naší reportáže trochu zkrátíme.

Hned při výjezdu z parkovacího místa zapomínám vyhodit směrovku, ale na poslední chvíli to stíhám a komisař si ničeho nevšímá. To bych měl rychlý konec. Zpod Nuselského mostu, kde autoškola sídlí, pokračuji dál na nábřeží a odtud doleva do Podolí. Před Vyšehradským tunelem mě komisař upozorňuje, že tu bude zakrytá dopravní značka, ať si dám pozor.

Ostatně oba zkušební komisaři působí sympaticky, a jak říká také instruktor Radek, většina komisařů je úplně normální. O některých kolují fámy, ale to jsou jenom lidové pověry. Většinou se komisaři snaží být lidští a studenty nevyhazovat na chytácích, třeba že se zeptají, co tam bylo za značku, ale pouze za skutečné prohřešky. A ten můj přichází hned vzápětí.

V Sinkulově ulici směrem do kopce u přechodu nedodržuji limit 30 km/h, přestože to tu znám, jezdím tudy často a značka má obří rozměry s reflexním pozadím. Prostě tu třicítku nevidím. Takže končíme a neprospěl.

Zdroj: Autoškola Autostart, Kia

Nicméně pro účely reportáže mě komisař nechává jízdu dokončit kolem Pankráce a Budějovické, jenom abych nedodržel další třicítku, než se vystřídáme a nastoupí kolega Pavel. A přitom jsem se zpočátku tak soustředil. Jenomže pak začala v autě diskuze na téma všech možných dopravních předpisů a moje soustředěnost postupně klesala.

Zpátky do lavic

Pavel si odkroutí svoji jízdu cestou zpět do sídla autoškoly a také neprospěje. Hádejte, proč? Ano, třicítka. Z osmi „virtuálních“ uchazečů nakonec neprospěl ani jeden! Zvyk je zkrátka železná košile a po letech řízení máme v sobě zažitých tolik nešvarů a zlozvyků, že je těžké proti nim pod tíhou bdělého oka zkušebního komisaře bojovat.

Základem je všude pouštět chodce, i když se zrovna netváří, že budou chtít přecházet, a hlavně dodržovat rychlosti. To ostatní jako zákazy vjezdu, zastavení či jednosměrky si už nějak pohlídáte. Nejhorší je nepřekračovat povolenou rychlost. Z pozice dočasného studenta autoškoly si najednou uvědomíte, jak jsou některé rychlostí limity špatně a nepřirozeně nastavené.

Jenže s tím my nic nenaděláme a ani z pozice zkušebního komisaře, který je tu od toho, aby dozoroval složení státní zkoušky, s tím nelze nic dělat. Přestože „můj“ komisař je normální a s některými rychlostními limity také nesouhlasí, nejsme tu od toho, abychom je posuzovali, on jenom prostě musí dodržet předpisy. V jiných ohledech zase umí být tolerantní, třeba když to řidiči chcípne v kopci. Nesmí ale moc couvnout a ohrozit řidiče za sebou.

Závěrem si ještě užijeme zábavu na Chuchelském závodišti, kde si pro nás organizátoři připravili závody ve slalomu a parkování s vozidly autoškoly, kdy řidič ovládá volant a spolujezdec pedály ve stylu závodů v Top Gearu. Nebohá Kia Rio dostala trochu za uši, ale byla to sranda, hlavně kompletně řídit auto samostatně z pozice spolujezdce. Když jsem já dělal autoškolu, o mém učiteli se říkalo, že takhle normálně všude jezdí. Ale to byly jenom povídačky.

Zdroj: Autoškola Autostart, Kia

Vedle zábavy si odnáším několik velkých zkušeností. První – řidičák po dvanácti letech bych znovu udělal jenom napůl, takže vlastně vůbec. Druhá – zkušební komisaři jsou docela normální lidé, i když jejich rigidní výklad zákona někdy nemusí být fér. Třetí – učitelé autoškoly nemají vůbec lehkou práci. Jenom z vyprávění za tu chvilku, co jsme spolu seděli při zkoušce, jsem nabyl dojmu, že bych tuhle práci dělat nemohl.

Právě na jejich adresu, resp. autoškoly obecně, se snáší vlna kritiky za neutěšený stav na silnicích, protože v autoškole to přece všechno začíná. A do jisté míry oprávněně. Nikoliv však na jednotlivé učitele či provozovatele autoškol samotné (i když pozor, mezi provozovateli jsou velké rozdíly a rozhodně se nevyplatí šetřit), ale celý systém výuky, který vede k získání řidičského oprávnění. Ale to je na delší a hlubší diskuzi.

Jedním jsem si však naprosto jistý – do autoškoly bychom měli jít zpátky úplně všichni. A hezky si znovu připomenout i naprosto základní pravidla. Nejen řízení, ale možná i společenského chování.