Barumka a její historie – II.

Při pohledu do historie Barum rally objevíme i několik skutečně výjimečně zajímavých ročníků. Vedle let 1974, 1976, 1981 a později zejména 1990 a 1991 to byl určitě i rok 1985. Na trati barumky se poprvé objevil vůz Škoda 130 LR skupiny B, nástupce legendární „stotřicítky“ RS. Vozu, který při svém loučení dokázal obsadit po nádherném souboji Křečka se Švédem Jokim kompletní stupně vítězů třináctého ročníku. Startovnímu poli patnáctého ročníku však kralovali zahraniční jezdci s vozy Renault 5 Turbo (Maďar Ferjancz, Jugoslávec Kuzmič) a Opel Manta či Ascona 400 (Němci Moosleitner, Hainbach, Richter), absolutní prim pak hrálo Audi Quattro, za jehož volantem obhájil své vítězství z roku 1984 Němec Harald Demuth.  Po dva následující roky zamířila trať soutěže na území Slovenska, do okolí Topoľčan. V názvu soutěže se objevilo jméno pohoří Tríbeč, v jehož kopcích se odehrávala jedna z nejkrásnějších středoevropských rychlostních zkoušek Solčany – Lefantovce. Podobnou perlu skrýval i sousední Povášský Inovec, nabízející jednatřicet kilometrů asfaltu a šotoliny na úseku Dubodiel – Závada. Poprvé zde triumfovali Leo Pavlík, Karel Jirátko, vedle nichž stáli na stupních vítězů i Jiří Sedlář a bronzový Armin Schwarz. Zatímco německý pilot zde odstartoval svou cestu až do širší světové špičky, talent jeho přemožitele zhatila o tři roky později osudná havárie při testovacích jízdách. Éru vozů skupiny A zahájilo na Barum rally vítězství posádky Attila Ferjancz, dr. János Tandari (Audi Coupé Quattro). V roce 1988 přijela tato dvojice opět, reálné šance na obhajobu vítězství jim však vzala přítomnost řady špičkových rakouských jezdců v čele s „Císařem“ Franzem Wittmannem. Ten následující dva roky vládnul klasifikaci soutěže skýtající jemu a jeho krajanům body do rakouského mistrovství. Začátkem devadesátých let se barumka mohla v rámci kalendáře mistrovství Evropy pochlubit vytouženým koeficientem 10 a s ním i startovní listinou se jmény jezdců skutečně bojujících o evropský titul. Na skvělý souboj Fina Sundstrôma s Holanďanem Boschem, který pro sebe v roce 1990 rozhodl finský pilot, navázaly triumfy Belgičana Patricka Snijerse (1991, 1994) a Němce Erwina Webera (1992). Svou touhu po vítězné trofeji naplnil v roce 1993 i Rakušan Raimund Baumschlager. Dvaadvacátý ročník byl posledním, v němž se představil (skvělé páté místo) i jezdec, který jako jediný absolvoval všechny předchozí barumky, Josef Sivík. Druhá polovina devadesátých let již patřila zejména jezdcům domácí špičky. Její součástí se nejen zásluhou české licence, ale zejména díky českému (a později slovenskému) zázemí stal i Ital Enrico Bertone, který ve Zlíně poprvé zvítězil v roce 1995. Na poháru Barum rally tak po Snijersovi a Weberovi přibylo další jméno evropského šampiona. Jeho absence otevřela v roce 1996 cestu k vytouženému triumfu domácímu Stanislavu Chovancovi, neboť nejlépe zvládl i všechny nástrahy dlouhé noční etapy šestadvacátého ročníku.

Zdenda Balcar