Závodili jsme ve 4h Most. Tyhle závody si může dovolit každý

Auta jsou všeobecně jedním z nejdražších koníčků vůbec, pokud máte navíc ještě ambice závodit, velmi rychle vystřízlivíte do reality. Sen o závodění se mnoha lidem rozplyne přesně ve chvíli, kdy zjistí, kolik tahle zábava skutečně stojí peněz.

Existují ovšem způsoby, jak si užít dost zábavy, zažít atmosféru a napětí skutečných „velkých“ závodů a přitom udržet náklady v rozumných mezích, které si může dovolit každý. Na tyhle závody miliony nepotřebujete, ale klidně odjedete závod za průměrný plat. Včetně auta. A náklady můžete navíc rozdělit mezi víc lidí.

Řešení odvěkého problému „levného motorsportu“ naleznete na CarsChallanges.com. Tahle skupina totiž začala pořádat poloprofesionální vytrvalostní závody. A právě jednu vytrvalostní 4hodinovku v Mostě jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži.

Recept je jednoduchý. Vezmete libovolné auto – nové, zánovní, ojeté, hlavně žádný vrak – a můžete rovnou startovat. Pochopitelně bez několika základních úprav vyrazit do závodu nedoporučuji, ale hlavním lákadlem těchto závodů je, že jsou určená pro sériová auta, nikoliv profesionální závoďáky.

Zdroj: CarsChallenges

Já jsem vyrazil se svým bratrem. Čtyři hodiny ve dvou jsou docela zápřah, ale jet můžete až ve čtyřech, tedy každý hodinu. Záleží, kolik seženete stejně „postižených“ kamarádů a jak se podělíte o náklady na auto a závody. A také se hodí mít pár kámošů, kteří vám píchnou se základním servisem nebo tankováním, pokud na to nemáte v posádce lidi.

My jsme sáhli po Fordu Mondeo ST200, tedy nejsportovnější variantě první generace po faceliftu. Dílem to byla náhoda, dílem jsme fordí rodina, takže když se v inzerátu objevila slušná ST200, ačkoliv v kombíku, měli jsme jasno.

Auto jsme pořídili za 28 000 korun. Mělo sice hodně načatou spojku, ale celkově bylo v dobrém stavu, a motor bylo stejně v plánu vyndat, takže nová spojka se udělala cestou.

Pár tisícovek navíc spolkl navíc běžný servis, nové kotouče a destičky, závodní brzdovka a druhá sada kol obutých do semislicků Nankang NS-2R, jinak všechno ostatní, např. závodní volant, sedačku, pásy a další příslušenství, jsme použili z jiných aut, která máme.

Jak jsem tak chodil po boxech, schopné a zábavné auto můžete postavit opravdu za jednu výplatu. Třeba sousedi v boxech postavili Ford Puma za 13 tisíc plus nové brzdy, levný snížený podvozek a semislicky. Lehké auto navíc téměř nežere brzdy a gumy, takže zvládnete odjezdit klidně tři, čtyři závody. A následný servis stojí pár drobných. Na rozdíl od velkého, těžkého a silného Mondea…

Zdroj: CarsChallenges

Mondeo ST200 těsně zapadlo do rychlejší ze dvou kategorií, kde proti nám stály dva Caterhamy, BMW M3 a M4, dvě AMG A45, GR Yaris a spousta pořádně potuněných aut, třeba divoká Škoda Fabia RS 1.9 TDI nafoukaná snad na 220 koní. V téhle konkurenci jsme neměli nejmenší šanci, takže jsme závod pojali spíš jako testování auta a sbírání zkušeností.

V páteční dopoledne 29. října bylo v plánu odjet hodinu tréninku, hodinu kvalifikace a čtyři hodiny závodu, bohužel hustá mlha, která ten den sedla na mostecký závodní okruh, všem zhatila plány. Chvíli se přemýšlelo nad zrušením závodu a přesunutím na jiný termín, nakonec se však počasí umoudřilo a kolem půl dvanácté se mlha rozpustila.

Závod začal letmým startem, kterého jsem se ujal. Brácha totiž nemá rád startovní melu. První kola jsem si pěkně zazávodil s ostatními srovnatelnými auty, jenže jakmile jsem se stabilizoval na nějakém desátém místě, přišly první drobné problémy. V boxech jsme je hned vyřešili, jenže stejně jsme se propadli na chvost nejen vlastní třídy, ale téměř celého startovního pole.

Zbylou třičtvrtěhodinku jsem si tedy střihl menší stíhací jízdu a trochu si zazávodil s ostatními z pomalejší třídy. Mezitím ještě přišla červená vlajka kvůli nehodě, při které musíte povinně zajet do boxů a na voze se nesmí pracovat, ani nesmíte jet tankovat.

Zdroj: CarsChallenges

Po hodince přišla výměna jezdců a za volant naskočil brácha. A po pár kolech se vrátil zpátky, že prý něco hrozně ošklivě mechanicky luplo. Po dlouhém ohledávání, kdy jsme tápali a stále nenacházeli žádné poškození, nakonec vykoukl kuriózní problém. Zlomená tyčka stabilizátoru. Takovou závadu jsem tedy ještě nezažil…

No co, jezdit se dá i bez stabilizátoru, takže urvat zbytky a pokračujeme. Bratrův stint probíhal bez dalších nepředpokládaných událostí a já jsem si mezitím na pitlane užíval poslední sluneční paprsky letošního roku v lehátku. Slunce nakonec vysvitlo a teplota vzduchu zůstala na pěkných šesti stupních, které přály technice.

Třetí hodinku jsem si opět střihl za volantem já, a přestože mě závodění na chvostu bez přímých soupeřů trochu začalo nudit, začal jsem se bavit zlepšováním svých časů na kolo. A největší radost mi nakonec udělalo, že jsem dokázal stáhnout další tři sekundy z času, o kterém jsem na začátku závodu měl pochyby, že už není kde ukrajovat. A navíc ještě bez funkčního stabilizátoru.

Čtvrtý stint už nějak bratr doklepl a nakonec jsme auto úspěšně dovezli do cíle. Což je ve vytrvalostním závodě základní úspěch. A ani jsme neskončili poslední. Vinou závady na jednom Mercedesu-AMG A45 jsme skončili 11. ve třídě.

Mírně hořkou pachuť z ne úplně šťastné volby auta, které se ukázalo být příliš těžkopádným, vystřídala spokojenost a naplnění z dobře stráveného dne v atmosféře „opravdového“ motorsportu, který je dostupný každému. Tak se příště na CarsChallanges.com přidejte také, protože soupeřů není nikdy dost.

Zdroj: CarsChallenges