Zákaz vjezdu konkrétních vozidel do centra: Hrozí i v České republice?

Nedávno přinesla média informace o tom, že v Německu dospěla do závěrečné fáze jedna soudní pře, jejímž předmětem byl v podstatě kompetenční konflikt o tom, jestli a jak mohou jednotlivá města omezit nebo zakázat vjezd vozidlům do svých center nebo dalších částí. Nechci a nebudu se dnes věnovat tomu, jak to funguje nebo bude fungovat v Německu, ale s ohledem na mohutné diskuse, které se nad touto kauzou vedly, bych se rád zmínil o tom, jestli je něco takového možné i u nás, za jakých podmínek a jaké případné nároky (pokud vůbec nějaké) to znamená pro majitele jednotlivých aut.

V České republice danou problematiku upravuje zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který již dnes umožňuje stanovit tzv. nízkoemisní zóny.

Jejich podstatou je to, co už dnes funguje i v jiných zemích, včetně zmiňovaného Německa, kdy do takové zóny smí vjet jen auto, které má vylepenou příslušnou emisní plaketu. Jinými slovy, město buď zpoplatní vjezd „špinavým“ autům nebo dokonce vjezd zakáže, protože může stanovit, že např. autům, co nesplňují alespoň EURO 2, žádnou plaketu nevydá a tím pádem do té zóny nebudou moci vjet vůbec.

Pokud vím, tak přesně takto to funguje již dnes v některých německých městech, takže úplně nerozumím tomu, proč je kolem toho taková hysterie, když totéž bylo možné udělat už dneska.

V zásadě je to celé politické rozhodnutí o tom, kolik bude koho vjezd stát, případně komu všemu se to zakáže. A komu se to zakáže, bude na osobní statečnosti stávajícího vedení příslušného města, protože když to „přepálí“ a zakážou vjezd 90 % aut, tak se taky těm politikům může stát, že je příště už nikdo nezvolí nebo že občané zvolí toho, kdo to rozvolní.

Právní nástroje na to však už dnes naše legislativa obsahuje a je to jen o politickém rozhodnutí. Když by se např. v Praze na Magistrátu „zbláznili“ a řekli, že do centra smějí jen elektromobily, tak to zákon o ochraně ovzduší (při současném dostatečném odůvodnění) dovoluje. Že by to byla politická sebevražda, je věc jiná.

Tím nechci říct, že je rada obce ve svém rozhodování zcela nezávislá, neboť zákon vyžaduje, aby účelem takové úpravy byla opatření proti snižování znečištění ovzduší. Pokud by to opatření k takovému účelu nesměřovalo, bylo by zpochybnitelné.

Závěrem bych uvedl, že jsem se setkal s názorem, že vlastníci vozidel mají po „státu“ chtít odškodnění, když jim zakáže vjezd do centra. Rovnou uvedu, že pro to není právní podklad. Obec regulovat tímto způsobem dopravu na svém území smí, takže důsledky jsou spíš politické (jak bylo uvedeno výše). Když by ale obec např. zakázala vjezd všem naftovým vozidlům, které neplní EURO 5 a lepší a odůvodnila by to nutnými opatřeními pro snižování znečištění ovzduší, tak to pro majitele takových vozidel nepředstavuje žádný nárok na nic. Nanejvýš to takovým politikům musí spočítat u příštích voleb.

Níže uvádím citaci celého §14 zákona č. 201/2012 Sb., který stávající pravidla nízkoemisních zón upravuje:

Nízkoemisní zóny

(1) Rada obce může za účelem omezení znečištění ovzduší z dopravy na svém území nebo jeho části opatřením obecné povahy vydaným v přenesené působnosti stanovit zónu s omezením provozu silničních motorových vozidel (dále jen „nízkoemisní zóna“), do které mohou vjet pouze

a) silniční motorová vozidla označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní kategorie podle prováděcího právního předpisu,

b) silniční motorová vozidla uvedená v příloze č. 8 k tomuto zákonu a

c) silniční motorová vozidla označená emisní plaketou vydanou v jiném státě, pokud podmínky pro označení silničních motorových vozidel emisní plaketou a podmínky provozu v nízkoemisní zóně v tomto státě jsou obdobné jako podmínky stanovené tímto zákonem; vzory emisních plaket vydaných v jiném státě, s nimiž je povolen vjezd do nízkoemisní zóny podle tohoto zákona, zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) V opatření obecné povahy může být stanoveno, že do nízkoemisní zóny mohou vjet také silniční motorová vozidla, jejichž provozovatel má na území nízkoemisní zóny trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu.

(3) V opatření obecné povahy se stanoví území nízkoemisní zóny, emisní kategorie silničních motorových vozidel, které mají do nízkoemisní zóny dovolen vjezd, a způsob označení silničního motorového vozidla podle odstavce 1 písm. b) nebo podle odstavce 2 nebo 5. Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice9) lze nízkoemisní zónu stanovit pouze v případě, že na území obce mimo nízkoemisní zónu nebo mimo zastavěné území téže nebo sousední obce existuje jiná dálnice nebo silnice stejné nebo vyšší třídy9), po které je možné zajistit obdobné dopravní spojení. Proti návrhu opatření obecné povahy nelze podat námitky. Účinnost opatření obecné povahy lze stanovit nejdříve 12 měsíců ode dne jeho oznámení veřejnou vyhláškou. Obec informuje ministerstvo o přijetí opatření obecné povahy nejpozději 1 měsíc ode dne jeho oznámení veřejnou vyhláškou. Ministerstvo vede seznam stanovených nízkoemisních zón způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) Pro případy vzniku smogové situace podle § 10 odst. 1 mohou být v opatření obecné povahy stanoveny zvláštní podmínky provozu v nízkoemisní zóně, které spočívají v dodatečném omezení okruhu emisních kategorií silničních motorových vozidel, která mají do nízkoemisní zóny dovolen vjezd po dobu trvání smogové situace.

(5) V opatření obecné povahy může být stanoveno, že do nízkoemisní zóny mohou vjet také silniční motorová vozidla, pro něž byla na žádost jejich provozovatele povolena dočasná nebo trvalá individuální výjimka. O žádosti rozhoduje obecní úřad obce, která stanovila nízkoemisní zónu. Na udělení výjimky není právní nárok. Výjimku lze povolit, prokáže-li žadatel vážný zájem na jejím povolení, který spočívá

a) v nemoci, bezmoci nebo jiném postižení žadatele, který nesplňuje podmínky pro přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,

b) v pracovní době žadatele, která mu neumožňuje přepravovat se hromadnou dopravou,

c) v podnikání žadatele, které by bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno omezením provozu v nízkoemisní zóně, nebo

d) v potřebě zajištění přepravy věcí na kulturní, sportovní, společenskou, vzdělávací nebo výchovnou akci.

(6) Výrobu emisních plaket zajišťuje Státní fond životního prostředí. Distribuci emisních plaket zajišťují obecní úřady obcí s rozšířenou působností a ministerstvo. Emisní plaketa se vydává za úplatu, jejíž výši stanoví na základě nákladů na výrobu a distribuci emisních plaket prováděcí právní předpis. Polovina z této úplaty je příjmem Státního fondu životního prostředí a polovina je příjmem osoby, která plaketu distribuuje.

(7) Pro získání emisní plakety je provozovatel silničního motorového vozidla povinen předložit technický průkaz silničního motorového vozidla. U vozidel registrovaných v zahraničí se emisní plaketa přiděluje podle data první registrace motorového vozidla, pokud nelze prokázat jeho emisní třídu.

(8) Vláda nařízením stanoví způsob zařazení motorových silničních vozidel do emisních kategorií, pravidla pro označení vozidel příslušnou emisní plaketou, vzory emisních plaket, bližší podmínky jejich distribuce a jejich cenu, která nesmí být vyšší než 200 Kč.