Z výroby až do nádrže. Víme, jakou cestu musí palivo podstoupit, než se dostane na čerpací stanici
Pohonné hmoty jsou nedílnou součástí moderního života. Bez nich by svět, jaký známe dnes, vůbec neexistoval. Možná jste už někdy přemýšleli nad tím, jak se benzin a nafta vlastně vyrábí a jak se z rafinerie dostává k čerpacím stanicím. Na to se teď podíváme.
Z ropy vzniká hned několik produktů
První část cesty probíhá v rafineriích. Postup, jak se ze surové ropy vyrábějí základní paliva, je tradiční a využívá se již více než 150 let. Nazývá se atmosférická destilace. Zahřátá ropa se rozdělí na takzvané frakce podle teploty varu. Poté jsou tedy připraveny jednotlivé frakce pro výrobu plynů, benzínů, leteckého petroleje, nafty a těžkého zbytku. Ty se dále čistí nebo chemicky upravují na finální produkty jako LPG, automobilový bezolovnatý benzin, letecké palivo, motorovou naftu, topné oleje, asfalty, síru nebo suroviny pro petrochemii.
Finální automobilová paliva musí splňovat evropské normy, v případě benzinu EN 228 a nafty EN 590. Pod nimi je schována řada dalších metodik. Od přesného způsobu odběru vzorků, přes pořadí zkoušek, až po pravidla, co dělat, pokud výsledek vybočí z povolených odchylek. K dosažení požadované kvality pomáhá také primární (výrobní) aditivace.
Aditiva utvářejí jedinečnost
Aditiva v rafinerii se dělí na dva druhy. Základní palivo z rafinerie obsahuje primární aditiva, která palivu pomáhají splnit normu a připravit jej třeba i na sezónní nároky. Tento produkt je pro všechny odběratele stejný. To však neznamená, že by zákazník všude čerpal totéž. Právě naopak. Na výstupu z rafinerie, při plnění cisterny na takzvané výdejní lávce, některé značky přidávají vlastní sekundární aditiva – ta má většinou každá značka unikátní.
„Vlastnosti značkových paliv Shell vznikají jako poslední krok, při nakládce cisterny v terminálu na výdejní lávce. Právě speciálními aditivy, které si Shell vyvíjí sám v laboratořích v Hamburku, se tato paliva stávají unikátními a získávají své výjimečné schopnosti, např. prémiová paliva Shell V-Power 100% odstraňují usazeniny z klíčových částí motoru a zabraňují jejich další tvorbě, postupně tak obnovují výkon motoru,“ uvádí Markéta Jakoubková, která odpovídá za kvalitu paliv Shell v Česku, na Slovensku a v dalších čtyřech evropských zemích.
Pohonné hmoty se přepravují více způsoby
Česká republika je specifickým příkladem distribuce paliv, kde palivo z rafinerie míří nejčastěji sítí produktovodů nejprve do terminálů a skladů. Celkem s výdejními terminály v rafineriích Kralupy a Litvínov je jich 15 a zajišťují optimální rozmístění zásob po celém území. Tato síť propojuje rafinerie Litvínov, Kralupy a slovenský Slovnaft produktovody a umožňuje efektivní distribuci po celé zemi. V případě dopravy paliv z jiných rafinerií se obvykle využívá železniční doprava.
Paliva se v terminálech následně plní do cisteren rozvážejících paliva na čerpací stanice. Tento systém zaručuje, že se palivo co nejrychleji dostane z terminálu do nádrží vozů a neztrácí kvalitu. Prodejci však mohou čerpat paliva i z rafinerií nebo terminálů v okolních státech, a to zejména v příhraničních oblastech. Autocisterny, které mají kapacitu až 40 000 litrů, pak rozvážejí palivo na čerpací stanice.
„Jedna cisterna může díky rozdělení na obvykle pět komor vézt až pět druhů paliv současně, přičemž každá komora je naprosto oddělená a systém zaručuje, že nemůže dojít ke kontaminaci. Palivo cestuje v uzavřeném systému, kde se minimalizuje kontakt s vlhkostí a vzduchem, což chrání jeho kvalitu,“ uvádí Markéta Jakoubková.
Cisterna má speciální systém na bezezbytkové vyprazdňování, aby se vyloučila kontaminace mezi předchozím a následujícím přepravovaným palivem. Palivo se pak volnou gravitací přesouvá z cisterny do podzemních nádrží na čerpacích stanicích.
Skladování na čerpací stanici
Čerpací stanice sice palivo nevyrábí, ale může svojí činností jeho kvalitu ovlivnit. Většina benzinek používá podzemní dvouplášťové nádrže. Ty jsou vybaveny senzory, které sledují hladinu, teplotu, přítomnost vody a případné netěsnosti. V případě problému dostává personál stanice i centrální dispečink okamžitě varování.
„Kvalita paliva Shell je kontrolována i na samotné čerpací stanici pravidelnými odběry vzorků přímo z nádrže nebo výdejní pistole. Průběžná údržba nádrží a výdejních stojanů je naprosto klíčová,“ uvádí Markéta Jakoubková.
Posledním krokem jsou výdejní stojany
Když řidič vloží pistoli do hrdla nádrže, dotýká se posledního článku dlouhého řetězce. Palivo, které natankuje, prošlo desítkami testů a kontrol, od laboratorních analýz v rafinerii, přes aditivaci a přepravu, až po výdejní zařízení. Celý řetězec podléhá kontrolám státních orgánů (například celní správa, obchodní inspekce, inspekce životního prostředí), ale také individuálním kontrolám, které si nastavují vybrané značky, jako například program Pečeť kvality renomované testovací společnosti SGS.
Moderní výdejní stojany zajišťují přesné dávkování a neustálou ochranu proti nečistotám. „Motoristé si možná neuvědomují, že paliva Shell, která proudí do jejich nádrží, jsou výsledkem spolupráce technologického orchestru, kde musí panovat dokonalá souhra, protože i malá chyba by mohla znamenat problém – a právě proto je u nás celý proces nastaven s maximální precizností,“ uzavírá Markéta Jakoubková ze společnosti Shell.