Peugeot 5008 prošel za svůj život velkou obměnou. Z poněkud vysmívaného, avšak nadmíru praktického MPV se časem stalo spíš stylové SUV, které hraje hlavně na emoce. Hlavní je se zalíbit.

Čtvrté generaci se to opravdu daří. Vypadá hodně nabroušeně, a to doslova. Hodně zamračená tvář s typickým světelným podpisem tří lvích drápů vypadá jako Rambo po bitvě, zezadu působí také dominantně a celkově se mi hranatější tvary víc zamlouvají.

Uvnitř je to trochu divočina a tady víc než kde jinde platí, že míň je někdy víc. Základní koncepce i-Cockpitu zůstává stejná, jen opět prošla další evolucí. V něčem k lepšímu, v něčem zase k horšímu.

Dominantou je panoramatický zakřivený displej, který se nese v prostoru. Tradičně zaujímá roli přístrojové kapličky a infotainmentu. Graficky je to všechno moc pěkné a hezky se to hýbe v roztodivných animacích, za to palec nahoru.

Funkčně to už ale poněkud zadrhává. Odezva na některé dotyky je zdlouhavá a spoustu běžných funkcí musíte často hledat na nečekaných místech nebo přemýšlet, jestli vůbec fungují.

Jeden příklad za všechny: v zimních dnech jsem si zapnul vyhřívání sedačky, jenom abych se po půl hodině divil, proč mi pořád mrzne zadek. Proč? Protože nad ztvárněním ikony vyhřívání sedačky někdo skutečně přemýšlel. (ironie)

Ve většině aut s dotykovým ovládáním je symbol sedačky ve vypnutém stavu vyveden v nějaké logické barvě, třeba bílé, jako ostatní vypnuté funkce, a v zapnutém zase v jiné logické barvě, např. oranžové nebo červené, přičemž je nějakým logickým způsobem vyvedena také zvolená intenzita vyhřívání, většinou ve třech stupních.

Prvním zádrhelem je skutečnost, že Peugeot má stupeň jenom jeden (prostě zapnuto), ačkoliv oprávněně očekáváte, že budete cyklovat mezi stupni vypnuto-tři-dva-jedna, jako asi skoro ve všech autech na světě.

Druhým zádrhelem jsou ony barvy. V obou dvou stavech totiž svítí symbol červeně, jenom se trochu změní pozadí s proužky, které jsou, ano, také červené. Jediným znatelným rozlišovacím prvkem je potom velikost ikony. Jenže v zapnutém stavu se zmenší, protože když je něco aktivní, tak je přece velmi logické, aby se to na znak funkčnosti zmenšilo.

Ne, nejsem důchodce, který nechápe tydlencty počítače. Někdo tu grafiku navrhnul neskutečně pitomě a hlavně úplně zbytečně. Stačila by prachobyčejná ikonka bílé a červené sedačky s třemi čárkami pod tím pro intenzitu, kdyby ji tedy Peuteot tedy uměl. A navíc je odezva na ťuknutí rychlá asi jako služby národního poskytovatele poštovních služeb, takže ťuknete, odvrátíte zrak zpátky na silnici a pak až se něco změní. Normálně jsem musel zastavit, abych pochopil, jak vyhřívání funguje.

Řeknete si, že musím být naprostý idiot a kverulant, když dělám z jedné funkce takovou aféru. Jenže takhle je to úplně se vším. Třeba nový design volantu také pravděpodobně vznikal se zadáním „jak bychom to mohli udělat ještě horší“, když jeho boubelatější tvary padnou hůř do ruky.

Loketka na dveřích je pak přesně u loktu tvrdá a úzká, aby v prostoru dlaně, kde to nepotřebujete, byla měkká a široká. Panel s tlačítky na stahování oken je nakloněný a otočený v tak šikmém úhlu, že si musíte vykloubit rameno, loket a zápěstí naráz, a stejně vás to tahá za vazy, když pohnete prstem.

Středový tunel je pak nesmyslně gigantický a brání pravému kolenu. Ne všichni totiž řídí jako dobře vychovaná cudná dívka s kolínky hezky u sebe, ale dvoumetroví chlapi také občas potřebují roztáhnout nohy. Smart je oproti tomuhle dodávka.

Velké SUV si kupujete přece kvůli pocitu vzdušnosti, jenže tady je kabina opravdu nepříjemně stísněná. Navíc schránka na středovém tunelu je tak nesmyslně utopená, že z pozice řidiče nemáte šanci vidět do jejího obsahu. Vážně, tenhle středový tunel je ten snad nestupidnější designový prvek, který kdo vymyslel!

Přestože je kabina na dotyk hezky kvalitní, nemohu se ubránit dojmu, že je interiér po designové stránce naprosto přeplácaný, co do funkčnosti chaotický a prostorově strašně stísněný. V malém roadsteru blízko u země by to bylo boží, v rozcapeném rodinném SUV je to úplně mimo.

Zadní sedačky pak alespoň nabídnou super místo a třetí řada je tradičně spíš nouzová, ale to autu nelze vyčítat, to je vlastnosti každého sedmimístného SUV, pokud se zrovna nejmenuje Chevrolet Suburban.

Zavazadlový prostor toho také spolyká hodně, nicméně co do praktičnosti opět zklame nedomyšlená aretace roletky, která se jenom zahákne za cuplíky, což je nesmírně levné a nepraktické. Mechanismus na jeden dotyk by mě potěšil víc.

A to jsem ještě nezmínil vnější tlačítko otevírání, které je schované v tak úzké štěrbině mezi pátými dveřmi a nárazníkem, že sem sotva strčíte prsty. Navíc hrana víka má takový levný, ostrý otřepek, který by zasloužil ještě zahladit, takže se pokaždé sice vyloženě neškrábnete, ale je to opravdu nepříjemné. Zvlášť u tak běžné činnosti, jako je přístup do kufru.

Život s Peugeotem 5008 je tedy poněkud rozpačitý, když už se zabydlíte a na všechny avantgardnosti si zvyknete, jezdí se s ním hezky.

Základem nabídky a jedinou tradiční motorizací je Hybird 136 e-DCS6, což je klasický tříválec 1.2 PureTech o výkonu 136 koní a točivém momentu 230 Nm. Motor, který je třeba v malé 208 fakt parádní, ve velkém SUV působí hóóódně letargicky.

Pokud byste chtěli větší, tedy spíš vůbec nějaký šťouchanec do zad, musíte sáhnout alespoň po 195koňovém plug-in hybridu, případně po jedné z elektrických verzí, které nabízejí 210, resp. 230 koní.

Pokud ovšem na motor vůbec nespěcháte a prostě jenom plachtíte krajinou, je základní motorizace vlastně příjemnou jednotkou. Jen tak nenásilně se kutálí silnicí a přitom je hodně střídmá na palivo. Průměrných 6,9 l/100 km ve městě a na dálnici, případně 5,4 litru při eko rallye jsou na takhle velké auto působivé hodnoty.

Pokud už si zvyknete na podivný volant a odhodláte se jeho prostřednictvím ostřeji vyslat auto do zatáčky, mile překvapí ochota přední nápravy držet se asfaltu a lehkost, s jakou se nechá ovládat. Jasně, kvůli tomu si takové auto nekupujete, ale potěší, že se v zatáčkách úplně neztrácí.

Sečteno a podtrženo, nový Peugeot 5008 by bylo fajn auto. I v základní full-hybridní motorizaci, pokud nemáte žádné dynamické požadavky, ale raději se spokojíte se skvělou spotřebou. Hezky se na něj kouká zvenku. Jenže uvnitř něj je život složitý, chaotický a stísněný. Sázka na francouzskou avantgardu, kterou mám jinak opravdu moc rád, prostě úplně nevyšla.