Volvo XC70 D5 Summum

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Před nějakým časem jsem napsal článek o tom, že žijeme v době wannabies. Tohle krásné anglické slovo je zkrácenina „want to be“ a používá se pro člověka, který by moc moc chtěl něčím být, ale protože na to nemá, tak se aspoň snaží „opticky přizpůsobit“, jak nejlépe dokáže. Takže se například obléká jako Michael Jackson, nebo Madonna. Kromě těchto opravdu legračních wannabies ale podobný trend plíživě proniká i mezi běžné lidi. Takže pak nosí maskáče, i když v divoké přírodě by si nedokázal ani rozdělat oheň (a v případě něžných poloviček s jekotem utíkají, když spatří cokoli, co má víc než čtyři nohy). A také jezdí v SUV, která vypadají jako terénní, ale v některých případech jim dělá problém i polní cesta.

Jenže od té doby se mnohé změnilo a já byl nucen své stanovisko přehodnotit. Některá esúvéčka si totiž dnes poradí i s nezvykle tvrdým terénem a „camo“ oblečení potichu vyšlo z módy. Jenže se objevil nový druh automobilových wannabies – oplastované osobáky. Takže tu máme Roomster Scout, nebo Volkswagen Cross Polo. Ty se tváří hrozně drsně, ale přitom mají jen pár plastů navíc a v lepším případě alespoň zvedlou světlou výšku. Do většího bláta se ale nehodí, protože mají stále poháněná jen přední kola. O těžším terénu ani nemluvě. V tomhle světle je třeba uznat, že takové vozy jako Octavie Scout, Subaru Outback, nebo Audi Allroad mají alespoň pohon všech kol, takže jim ty plasty docela náleží. A do téhle skupiny patří samozřejmě i Volvo XC70.

Musím se přiznat, že se mi líbí. Podobně jako v případě Octavie Scout na něm plasty působí svěže a dokáže se vymanit z konzervativního proudu, do kterého neoplastovaný model trochu směřuje (pravda, v případě Volva V70 podstatně méně, než u Octavie). Ve srovnání s předchozím modelem je nová XC70 o něco jemnější – chybí jí ten ostře řezaný hranatý zadek, který odkazoval na legendární stará Volva. Možná i to je důvodem, že se podle dostupných informací moc nelíbí dlouholetým fanouškům Volva. Automobilka ale nemusí smutnit, protože si z toho samého důvodu jistě najde spoustu nových příznivců.

Hodnocení vnějšího vzhledu ale nechám na každém s vás, pojďme se přesunout do interiéru. Nebudu chodit kolem horké kaše, už dlouho jsem se v autě necítil tak útulně a pohodlně, jako v XC70. Nejen, že mi dokonale sedí současný interiérový design Volva, ale i materiálové a barevné zpracování bylo naprosto příkladné. Většina světlých interiérů působí sice skvěle prostorně a moderně, ale světlé sedačky nejsou zrovna nejpraktičtější. V tomhle Volvu je sice světlá palubka, volant a středová konzola, ale sedadla jsou tmavě hnědá, takže na nich není vidět každé smítko. A to pohodlí! Křesla jsou pravděpodobně naprosto stejná (nebo alespoň velmi podobná) jako v předchozí verzi, se všemi pozitivy i negativy, ale o těch až později.

Testovaný model byl navíc skvěle vybavený, k nejvyššímu stupni výbavy Summum přibylo ještě několik příplatkových položek, jako například navigace s obrazovkou vysouvanou z palubní desky a ovládacím joystickem pod volantem. Velmi slušný audiosystém potěšil přímou propojkou pro iPod, po jehož připojení ho můžete ovládat tlačítky na středové konzole, takže může zůstat schovaný v loketní opěrce. Pokud iPod nemáte, můžete si přehrávat hudební soubory nahrané na USB paměti. Případně připojit jakýkoli jiný přehrávač přes klasický jackový vstup.

Další velmi příjemnou věcí byly už zmíněné sedačky, které kromě vytápění měly i ventilaci, takže ani v parném počasí nehrozilo, že vystoupíte s mokrým flekem na zádech (v lepším případě). Velmi důležitá a dobrá zpráva se týká zadních sedaček, na kterých výrazě přibylo místa. Předchozí generace byla v podstatě rovnocenným soupeřem pro trojkové BMW, nebo Audi A4, ta dnešní se ale limitně blíží pětkovému bavoráku a A6, přesto, že zvenčí vypadá díky zakulacenějšímu profilu menší, než dřív.

Co se ovšem příliš nezměnilo, jsou jízdní vlastnosti XC70. Je to velmi pohodlné auto, ale nemůžu se zbavit dojmu, že je laděné speciálně pro americké zákazníky – protože těch pár amerik, se kterými jsem měl tu čest, se chovalo velmi podobně. Jejich hlavní devizou byla pohodlná jízda po dálnici, jakmile přišly zatáčky, bylo zle. I když, abych byl k Volvu spravedlivý, ono to v zatáčkách není vlastně tak zlé. Podvozek se drží docela statečně, jenže mi trvalo docela dlouho, než jsem to zjistitl. Chtělo to totiž dost odvahy. Když v XC70 najedete trochu rychleji do zatáčky, stanou se dvě věci. Zaprvé se auto nakloní o trochu víc, než dnes bývá zvykem – což by ještě tolik nevadilo. Jenže zadruhé vypadnete ze sedačky, která je sice ultrapohodlná, ale má boční vedení jako víko od popelnice na zamrzlém rybníku. Musíte se tedy pevně držet volantu a to značně znesnadňuje ovládání směru auta. Zkrátka a dobře, podvozek se možná jen tak nepustí, ale uvnitř auta je rychlejší jízda zatáčkami natolik otravná, že se raději naučíte jezdit zvolna. Pokud si to bez svižné jízdy neumíte představit, Audi Allroad bude lepší volbou. A nebo Subaru Outback, které má navíc výhodu plochého motoru s nízkým těžištěm.

Je ale třeba říct, že spousta zákazníků ty ostřejší průjezdy zatáčkou skutečně nevyhledává (i když je to pro motoristického nadšence mnohdy k nepochopení) a vzhledem k tomu, že nikoli nepodstatná část XC70 opravdu poputuje na severoamerické prodejny, je rozhodnutí automobilky víceméně pochopitelné.

Pod kapotou testovaného auta jsem měl motor D5, tedy turbodieselový pětiválec o objemu 2,4 litru. Má výkon 185 koní a točivý moment vrcholí hodnotou kulatých 400 Nm. Nejsou to špatné hodnoty, ale XC70 má téměř 1900 kg, takže žádný bleskový odpich nečekejte. Navíc i nadále platí, že pokud dé pětce šlapete na krk víc, než obvykle, odvděčí se vám sice solidním zátahem, ale také nepříjemně drnčivým soundtrackem. Je to trochu škoda, protože jinak je odhlučnění zvládnuté na jedničku – zejména na dálnici je to o hodně lepší než v minulé verzi. Nezměnila se ani automatická převodovka. Dá se o ní říct, že se dobře hodí ke zbytku auta – tedy pro rozvážnou a nijak divokou jízdu. Postrádá totiž jakýkoli sportovní režim a když chcete mít při předjíždění jistotu, je lepší vyklonit páku doprava a podřadit si ručně. Na druhou stranu, když se autu přizpůsobíte a pojedete piánko, spotřeba se dá udržet kolem deseti litrů, což u poměrně velké čtyřkolky není špatná hodnota.

Dalším pozitivem jsou mírně zlepšené jízdní vlastnosti mimo zpevněný asfalt. XC70 sice není permanentní čtyřkolka, ale Haldex funguje naprosto uspokojivě a navíc se zlepšily nájezdové a přejezdové úhly. Troufám si říct, že polní a lesní cesty nepředstavují žádnou překážku, ani když jsou hodně vyježděné.

Zbývá nám ještě ekonomická stránka věci a ani tam na tom Volvo není úplně špatně. Spíš naopak. Jistě, milion a půl je dost peněz, ale v tomto případě za ně dostanete luxusně vybavené, velké, pohodlné, celkem silné i úsporné a navíc ještě mírně terénní auto. Příplatkové lahůdky na testovaném modelu vyhnaly cenu lehce přes, ale nejvyšší výbava Summum je slušná i bez nich. Za podobné peníze sice dostanete velmi dobře vybavené trojkové BMW, ale jak jsem řekl, XC70 je teď podstatně větší. Záleží tedy na vašich preferencích. Jestli si nemůžete pomoct a minimálně jednou týdně musíte autu pořádně šlápnout na krk, avantýra s XC70 by pro vás byla vysoce frustrující… Pokud ale jezdíte pohodově a hbité proplétání okreskou vám nic neříká, tohle auto by rozhodně nemělo ujít vaší pozornosti. A pokud jste někde uprostřed… mám pocit, že neoplastovaná V70, která sedí o 74 mm níž k asfaltu, na tom bude o poznání lépe…

Honza Koubek

Měření a technické údaje