Legenda se vrací v novém kabátu. Transporter T7 uveze víc než kdy dřív a překvapí pohonem 4x4
Kdo nemá rád výkonná a rychlá auta, tak kecá. Jenže není každý den posvícení, a tak občas musíte skočit za volant i takového dělníka, jakým je Volkswagen Transporter v nejvíc užitkové variantě, jak to jenom jde.
A vůbec – víte, jaké je nejrychlejší auto na světě? Přece bílá dodávka. Ať už pojedete seberychlejším supersportem po dálnici, vždycky se najde nějaká bílá dodávka, která vás vybliká a předjede.
Transporter s tradičním naftovým motorem 2.0 TDI o výkonu obligátních 150 koní není žádný rychlík, vlastně mi připadal až podezřele letargický. Pohon všech kol 4Motion a osmistupňová automatická převodovka sice dynamice nepomáhají, nicméně s kolegy jsme se shodli, že i nejzákladnější varianta se 110 koňmi, v předokolce a s manuálem, pocitově až překvapivě dobře upalovala – určitě lépe než tahle verze. Zvláštní.
Nicméně o rychlosti pochopitelně tohle auto není a jeho hlavní devizou jsou přepravní schopnosti.
Uveze ještě víc
Nový Transporter toho uveze víc než dřív. Délka nákladového prostoru povyrostla o 61 mm, šířka mezi podběhy kol potom o 148 mm. Varianta s dlouhým rozvorem potom převeze předmět dlouhý rovné 3 metry.
Vedle dalších větších či menších vylepšení na poli praktičnosti je asi nejzajímavějším prvkem odnímatelný průchod z ložného prostoru do kabiny v místech pod dvojsedadlem pasažérů, který samozřejmě nabízí úložný prostor.
Transporter nejenže mezigeneračně povyrostl, ale také posílil. Vyjádřeno v užitečné hmotnosti – teď uveze až 1 330 kg nákladu (+130 kg) a na kouli utáhne 2,8 tuny (+0,3 t). Dynamické zatížení střechy také vzrostlo na 170 kg (+20 kg).
Přepravní dovednosti nového Transporteru jsem bohužel neměl šanci vyzkoušet na sto procent – odvezl jsem akorát tak dva šuplíky z Ikey.
Nový způsob řazení
Novinkou pro Transporter je, jak už jsem naznačil, osmistupňový automat s hydroměničem. Řadí velice jemně a nenápadně, jak člověk v pracovní dodávce není ani zvyklý. Totéž jsem kvitoval v nedávném testu většího Crafteru.
V souvislosti s automatem se pojí také nové rozvržení ovladačů. Volič převodovky se přestěhoval na pravou páčku pod volantem, jako v dalších nových Volkswagenech. Tak to mám rád a funguje to hezky.
Zajímavostí navíc je manuální řazení stupňů otočným koncem páčky – stejným způsobem, jako byste v jiných autech ovládali zadní stěrače. Je to intuitivní – nahoru řadíte nahoru, dolů pak dolů. Což neříkám proto, že jsme v pomocné škole, ale proto, že i tak jednoduchou věc umějí výrobci zbabrat. Tady je to všechno v pořádku.
Přesun voliče převodovky ze středového tunelu pod sloupek řízení má za následek také úžasnou vlastnost – možnost natáhnout si pravou nohu do šířky, když zaklapnete chytrý mechanismus držáku na nápoj. Nesnáším, když v dodávce překáží řadicí páka. Už jenom proto bych zavedl automaty v základu.
V levé páčce blinkrů jsou potom tradičně integrované stěrače, jak to známe i z dalších osobních Volkswagenů.
Fordswagen aneb od všeho něco
Technologické partnerství s modrým oválem se projevuje také na logice ovládání na volantu. Volant samotný je starý známý model s fyzickými tlačítky, který snad nikdy nezestárne. Výbornou funkcí, kterou daroval právě Ford, je rychlé vypnutí upozornění na rychlost pomocí dlouhého podržení tlačítka LIM.
Na druhou stranu úplně chybí funkce cancel (pouze sešlápnutím brzdového pedálu) a rychlost na tempomatu nelze nastavovat po desítkách, ani přidržením tlačítek plus a minus – pouze po jednotkách. Divné.
Jinak po praktické stránce není kabině co vytknout. Je to prostě tradiční pracovní dodávka se spoustou úložných prostor všude po palubní desce, a pod lavici pro pasažéry schováte i mrtvolu. Jenom jsem neměl kam dát telefon – tradiční držák jako z Alzy by byl úplně nejlepší.
Trochu víc estetiky, prosím
Jediné, co se mi opravdu nelíbí, je design palubní desky. Napojení menšího levého displeje budíků s větším pravým displejem infotainmentu je velice prapodivné. A všimnete si toho pokaždé, protože v onom napojení je umístěno startovací tlačítko.
Ne že bych měl nějak rozvinuté estetické cítění – a koneckonců, krása je v očích pozorovatele – ale oku opravdu příliš nelahodí. Proč by v roce 2025 nemohl i lehký užitkáč uvnitř vypadat moderně jako třeba ID.7?
Volkswagen Transporter je jinak moc fajn dodávka. Aerodynamický hluk je na poměry třídy vynikající, stejně jako hluk motoru na dálnici. V nižších rychlostech ale pořád dieselově rachtá. Dojde vám, že nafta už nepatří snad ani do těch kamen, a tichoučký plug-in hybrid je mnohem příjemnější volbou.
Také audio hraje hezky a potěší i takový malý detail, jakým je virtuální zpětné zrcátko. Takže i se skříní bez zadního okna máte dobrý přehled o situaci za vámi. Za to hodně velký palec nahoru!
Té-sedmička se celkově povedla. Je to zase o kousíček lepší, vymakanější a příjemnější dodávka do pracovního života.