Vliv divoké hudby na řidiče

To je jeden za závěrů nové knihy Psychologie pro řidiče od Karla Havlíka, která říká, že řidiči, jež poslouchají v autě divokou a hlasitou hudbu, jsou dvakrát náchylnější k autonehodám než ti, kteří poslouchají klidné skladby. S rostoucím tempem hudby mají tendenci více riskovat.

Příliš hlasitá hudba prodlužuje podle průzkumu reakci na podnět o 0,16 sekundy. Při stokilometrové rychlosti se tak brzdná dráha prodlouží o čtyři metry. Hudba, kterou si člověk sám vybere, zažene při monotónní jízdě dřímotu a povzbudí duševní funkce. Řidič si pobrukuje a je „v pohodě“. Hudba, která je mu příjemná, neodvádí jeho pozornost od řízení a oddaluje první příznaky únavy.

Podle Havlíka existují dva krajní typy motoristů – jedni se bez hudby při jízdě neobejdou, druhým naopak vadí, znervózňuje je a odvrací pozornost od řízení. Těch druhých je ale menšina. Pro jízdu mimo město doporučuje psycholog písničky rytmické a melodické. Klidný a pomalejší rytmus vyvolá pocity klidu, míru a síly, ostré diskotékové rytmy dráždí a odpoutávají pozornost.

Chod motoru nejnovějších typů aut má 50 decibelů, starší vozy 80 decibelů, výkonné motocykly přes 95 decibelů, závodní vozy 120 decibelů. Hluk přesahující 90 decibelů poškozuje sluch, zhoršuje psychické funkce a přispívá k rozvoji vředové choroby žaludku a vysokého krevního tlaku. Prohlubuje únavu a podporuje vznik neurotických příznaků, jako jsou nesoustředěnost, podrážděnost, nespavost, pocení a nechutenství. Potíže se sluchem má každý desátý člověk, sluchové vady trápí v ČR asi půl milionu lidí, ve věku nad 65 let slyší špatně každý čtvrtý a nad 75 let každý třetí.

autoweb.cz, ČTK