V padesátých letech se začal rodit segment lifestylových sportovních aut a současně konstruktéři začali experimentovat s moderními lehkými materiály. Už v roce 1953 byla ve Spojených státech amerických zahájena produkce prvního Chevroletu Corvette s karoserií ze skelných vláken, lidově přezdívaných „laminát“, a zanedlouho se revoluční technologie objevila i v Československu. Tehdy s ní pracoval inženýr a architekt Otakar Diblík, když navrhl jednu z nejvzácnějších škodovek všech dob.

Jedním z nespočtu československých podniků experimentujících s inovativním materiálem byla i Karosa ve Vysokém Mýtě, vycházející z legendární karosárny Sodomka. Místní inženýry a technology zaujal nový laminátový kompozit svou jednoduchostí a lehkostí. V době klasických podvozkových se navíc ještě moc nekoukalo na torzní tuhost, kvůli čemuž se laminát zdál být ideálním materiálem.

Rovnou se pojďme přesunout do roku 1956. Vůbec nejslavnější počin své doby se přitom představil veřejnosti na zářijovém veletrhu československého strojírenství v Brně. Výstavní hvězdou se stala Škoda 440 Karosa, která byla určitou předzvěstí toho, že se v Československu chystá lidový kabriolet. Tím se o dva roky později stala Škoda 450, na níž v dalším roce navázala původní Škoda Felicia.

Produkční kabriolet od Škodovky nakonec měl tradiční kovovou karoserii. U Škody 440 Karosa se však Otakar Diblík rozhodl využít technických předností materiálu Polytex (laminátu) naplno a novou karoserii, jaká stála na podvozku Škody 440 Spartak, navrhl z pouhých sedmi velkých komponentů, přičemž osmým byla sundavací střecha. Nejvíce namáhaná místa přitom byla vyztužena pomocí kovových prvků a plechů a k upevnění karoserie k podvozku byla potřeba upravená plechová podlaha.

Unikátní prototyp nakonec vznikl v jediném exempláři. S ním následně jezdil ředitel Karosy do chvíle, než ho v roce 1960 naboural v pražských ulicích. Místo plánů na opravu ale padlo rozhodnutí pro likvidaci. Tomu naštěstí stihl včas zabránit konstruktér společnosti, který jej odkoupil a slíbil panu řediteli, že mu dá nový život. Jenže počátkem sedmdesátých let vůz opět skončil u dalších vraků v Pardubicích.

Pokračování osudu mu ale naštěstí vrátilo zašlou slávu, protože později se k němu dostali dva další majitelé, nechali ho zrenovovat a dodnes je ve sbírce malého automobilového muzea Cabrio Gallery u Hradce Králové. Aktuálně ho přitom nabízí dalším zájemcům, přičemž odmítá prodej do zahraničí, takže můžeme očekávat, že i nadále zůstane v Česku. A za jakou cenu je v nabídce? Za solidních 12 milionů korun.