Útěk za vycházejícím sluncem

Akci Transylvania Adventure pořádá české zastoupení Mercedesu každoročně. Malá dovolená v rumunských Karpatech je určena především zájemcům z řad zákazníků. Shodou šťastných náhod jsem se však letos vetřel na jedno ze sedadel také já, nezákazník, zato odkojenec značky a člověk, který se v několika mercedesech učil řídit. Čekají mě dvoudenní toulky divokými horami. Zvolil ale Mercedes správné místo? Na úvahy máme devět set kilometrů času.

Přemýšlet s námi může také celý Mercedes-Benz. Konec první dekády jednadvacátého století je pro něj obdobím bilancování a velkých nadějí. Škoda byla napáchána, náprava zjednána, nezbývá než čekat. I zaměstnanci automobilky si potřebují vyčistit hlavu, nejlépe někde daleko od civilizace. Když z Prahy vyrazila kolona šesti aut s třícípou hvězdou na kapotě, v tom že zamířila na východ byla tedy jistá symbolika.Na německých, ba ani slovenských a maďarských dálnicích se Mercedes neodbytné konkurence už dávno nezbaví. Audi, BMW i lexusy jsou tu všudypřítomné. Asfalt položený za peníze Evropské Unie je rovný jako sklo. Šestiválcové Viano se pod námi konejšivě pohupuje, motor tiše ševelí a volant sedí nehybně v ruce jako by ani nebyl potřeba. Pomineme-li trochu hluku od podvozku, zdá se tu prostorná dodávka až příliš pohodlná.

Je těžké zůstat soustředěný. Malí archiváři v mé hlavě přehrabují šuplík s nápisem devadesátá léta. Automobilka z německého Würtemberska dnes patří k těm nejlepším na světě. Jenže v tom je právě problém: před dvaceti lety k nejlepším nepatřila, před dvaceti lety nejlepší byla. Nad velmocenské ambice BMW byli u Mercedesu blahosklonně povznesení a kdybyste ve Stuttgartu řekli Audi, vysmáli by se vám. A v roce 2010? Žebříčky prodejů vede s náskokem BMW, Mercedes válčí o druhé místo. Tahá za delší konec, ale Audi stahuje.Co stálo za krizí identity a pádem stuttgartského giganta? Těžko říct, každodenní realitu devadesátých let pamatuje málokdo. Proč přesně přestal Mercedes dělat kvalitní auta nevíme. Tvrdé procitnutí o deset let později je zdokumentované lépe. Třídu C převálcovala BMW řady 3, třídu E zatratili její nejvěrnější včetně taxikářů a ML žehlí příšernou pověst první generace ještě dnes.Ponořeni do historických úvah přejíždíme hraniční přechod Ártánd. Už neřídím, ale to je dobře. Dnes se bojuje spíš o pohodlné křeslo v druhé řadě než o místo za volantem. Míříme do nového světa. Do světa kde rovná silnice existuje jen na obrázku. A minulost se vrací. Mercedes udělal chybu, zlikvidoval pověst budovanou sto let, ale něco přeci jen zůstalo. Došlo mi to když jsem sledoval novou třídu E před sebou: žádné jiné auto by tu nedokázalo jet tak rychle a tak vyrovnaně zároveň. Cestou nás míjelo jediné BMW, poskakovalo a zmítalo se na hrbolatém povrchu. Jeho řidič měl v očích závist.Ne, Mercedes nepotřebuje být nejrychlejší ani nejhezčí. Mercedes se Audi i BMW může stále ještě smát. Nedělá to. Vedení až příliš často přemýšlí, jak se dostat konkurentům na kobylku v disciplínách, na nichž ani trochu nezáleží. Konstruktéři naštěstí stále vědí co dělají. Staví pohodlná luxusní auta. Dobrý pocit cestujících je tam kde být má: na prvním místě.

Jen ta kvalita se na chvilku vytratila. Můžeme doufat, že ji Němci opět našli. Průzkumy spolehlivosti i zákaznické spokojenosti už tři roky hlásí že ano. Z našeho Viana nic neupadlo. Dokonce ani když jsme odbočili z E79 na silnici druhé třídy, vinoucí se vysoko do karpatského pohoří Apuseni. Asfalt je tu tak hrbolatý, že i všudypřítomným krávám drncají kopyta.Jak silnice stoupá do hor k cíli naší cesty, vesnici Arieseni, kroutí se a vlní jako klubko hadů. Můžete tu jet rychle, ale byla by škoda připravit se o nádherný výhled na úbočí vysokých hor. Rychlost patří jinam, na silnice které jsme nechali daleko za sebou. Tam, kde Stuttgart hraje vyrovnanou partii s Mnichovem a Ingolstadtem, kde děti znají krávy jen z reklamy na čokoládu a kde podvozek dávno nemusí být dobrý.

Mezitím padá tma a světla aut vypadají jako unavené, rudě zářící oči poutníků. Lidé na palubách unavení nejsou. Může se autu vůbec dostat větší pochvaly? Překonat devět set kilometrů včetně několika hodin na silnicích které si snad ani nezaslouží asfalt, už to je úspěch. Zvládnout je tak, aby se řidič těšil na cestu zpátky, je triumf. Rumunsko si Mercedes vybral správně. Ráno ukáže víc. Je čas jít spát.

Reportáž z akce Transylvania Adventure hledejte ještě tento týden na www.autoweb.cz.

Martin Plaštiak