autoweb.cz > Honda > Utajovaný trumf Honda ZR-V přišel v naprosté tichosti a má něco, co může závidět i Toyota
Utajovaný trumf Honda ZR-V přišel v naprosté tichosti a má něco, co může závidět i Toyota
Znáte populární anglický termín „flying under the radar“? Značí to, že se někomu či něčemu daří dobře fungovat takřka bez povšimnutí. V mých očích něco podobného poslední dobou zvládá právě Honda. V únoru získal tradiční hatchback Civic titul Auto roku, a to tak, že téměř rozdrtil konkurenci. Přesto na člověka nezírá z každého billboardu nebo tramvajového polepu.
Zmiňovaný vítěz ankety Auto roku: Honza Civic
Podobné je to s nejnovějším modelem ZR-V, na českém trhu se v létě objevil vlastně v naprosté tichosti a má vyplnit mezeru mezi modely HR-V a CR-V. Do prodeje vstupuje se třemi výbavovými stupni, základním s názvem „Elegance“, luxusním zvaným „Advance“ a zlatou střední cestou „Sport“. Ta se také objevila v redakčním testu. A zbystřit by měla především Toyota Corolla Cross, tedy přímý konkurent.
Žádné slepé koncovky výfuku
Nenápadně a elegantně vyhlížející SUV nižší střední třídy s délkou 4568 mm zaujme celkem dominantní mřížkou chladiče a úzkými štíhlými světlomety. Svažující se záď zase končí výrazným nárazníkem a chromovanými koncovkami výfuku. Ty si přímo říkaly o to, abych se k nim sehnul kvůli ověření pravosti a následně zakroutil hlavou, odfrkl si a zamrmlal něco o slepých koncovkách u koncernových vozidel. Jenže v obou se skrýval výfuk, za to má Honda palec nahoru.
Testované auto se vydařilo i barevně, bílá metalíza s názvem Platinum White Pearl se kombinovala s černou (včetně osmnáctipalcových hliníkových kol) a rodinnému vozu dodala pohlednou dynamiku.
Interiér ve znamení snadného ovládání
Uvnitř je k vidění mnoho podobných prvků, které můžeme vidět v civicu, primárně tedy mřížka s výdechy ventilace – snadný způsob jak udělat interiér zajímavý a přitom nezavánějící obyčejností. Obecně se podařilo jít cestou jednoduchosti, ale zároveň nepůsobit vyloženě zastarale.
ZR-V jasně ukazuje, že moderní a funkční auto nutně nemusí mít zahnutou dotykovou obrazovku, ambientní osvětlení a spoustu zbytečných blikátek, aby působilo jako příjemný vůz z jednadvacátého století. Sedmipalcový digitální přístrojový štít u verze Sport nabízí analogový rychloměr a všechny základní informace. Dva „budíky“ vedle sebe jsou příjemným osvěžením.
Další modely Honda
K dispozici jediný pohon
ZR-V pohání jediná možná jednotka, atmosférický dvoulitrový čtyřválec s Atkinsonovým cyklem, přímým vstřikováním a hybridní technologií e:HEV. Maximální výkon je 184 koňských sil, točivý moment 315 Nm, stovku vytáhne za 7,8 sekundy a nejvyšší rychlost dosahuje podle technického průkazu 173 km/h.
Tohle číslo není oslnivé, ale u rodinného vozu bohatě stačí. Navíc – nechci nikoho nabádat – ale když si zkusíte ZR-V na dálnici, rozhodně nebudete mít pocit, že tohle je limit…
Ale o tom hybridní pohony nejsou. Mají být tiché, kultivované a šetrné, což ZR-V díky dvěma elektromotorům zvládá výtečně. Plynulost jízdy a neslyšné přepínání už se u kvalitního pohonu musí brát jako samozřejmost. A Honda připravila opravdu velmi dobrý hybrid.
Ale popořadě. Pokud venku není chladněji, vydá se auto na cestu pouze za pomoci baterie. Jede hezky a čistě, spalovací motor se zapojí do hry až ve chvíli, kdy noha silněji sešlápne plynový pedál. Naopak při jízdě konstantní rychlostí, klidně okolo 90 km/h se může do práce opět pustit baterie. Pravděpodobně to ale nezaznamenáte. Vše probíhá v naprosté tichosti. Stejné to je s automatickou převodovkou eCVT, za kterou bych rád ZR-V vychválil. Je prostě báječná.
I Toyota by mohla závidět
Toyota je aktuální machr přes hybridní pohony, to zpochybní asi málokdo. Oproti konkurenci má také letitý náskok. Jenže její bezestupňová převodovka má opravdu nehezký zvuk a při jakémkoli silnějším sešlápnutí pedálu zní jako vytočený motor. A umí být celkem dost hlučná. Tohle u Hondy odpadá.
Pádla pod volantem slouží k nastavení rekuperace, pro milovníky podřazování místo brždění jde o ideální produkt. Sebejistý a čitelný jízdní projev odpovídá tomu, že řídíme SUV, od kterého se bude většinu času očekávat klidnější, ale ne nutně nudná jízda. Podvozek mi tedy přišel spíš měkčí, ale bylo by zbytečné mu něco vytýkat. Není ani třeba mít strach, že by na nerovnostech nebo v zatáčkách zbytečně houpal.
Spotřeba se během testu ustanovila na 5,5 litrech, ve městě to Honda svedla klidně pod 2,5 litru, to když jsem si chtěl užít hru na šetrnost. Dálnice pak znamenala přibližně 8 litrů.
Honda ZR-V je v segmentu té aktuálně možná vůbec nejtvrdší konkurence. Její schopnosti jí dávají velkou možnost uspět. Stejně jako cena 989 tisíc korun pro testovanou verzi, které toho moc k maximu nechybělo.