Udržitelná budoucnost podle Volva není jen elektrifikace. Vyzpovídali jsme ředitele českého zastoupení (rozhovor)

Alican Emiroğlu nastoupil na pozici ředitele českého zastoupení značky Volvo v listopadu 2020. Tento 44letý turecký rodák je se švédskou značkou spjatý celý svůj profesní život. U Volva pracuje téměř 21 let, kam nastoupil poté, co vystudoval technickou univerzitu.

Začínal na oddělení náhradních dílů, vystřídal také pozice na poprodejních službách či obchodním oddělení. Před zastávkou v České republice měl na starosti Střední východ či severní Afriku.

Ve svém volném čase se nejraději věnuje rodině a outdoorovým sportům. Alicana Emiroğlu jsme vyzpovídali nejen ohledně posledních krizových letech, ale také na téma budoucnosti značky Volvo. A bavili jsme se také o tématech ze života.

Český a turecký trh s novými vozy se dost liší. Jaké jsou největší rozdíly?

Hlavním rozdílem je zdanění, které se řídí objemem motoru – do 1,6 litru, do 2,0 litru a nad dva litry. Zároveň je ještě v jednotlivých kategoriích speciální daň podle ceny vozidla. Např. pro luxusní vozy nad dva litry můžete zaplatit daň až ve výši 300 %. Oproti zemím EU, kde je otevřený trh, je Turecko trhem uzavřeným a import je velmi omezený.

Turecko je zajímavé ještě jedním fenoménem: oblibou sedanů. Existuje nějaké vysvětlení, proč mají Turci tolik rádi právě tento druh karoserie?

Logické vysvětlení pro to nemám. Je to do jisté míry dáno místní kulturou a tradicemi. Na dalších východních trzích je to podobné. Čím víc na východ, tím víc mají rádi sedany, podobně jako třeba v Rumunsku, Bulharsku, na Středním východě nebo v severní Africe.

V Turecku je kombi téměř sprosté slovo, maximálně se tu ujme „offroadový“ kombík řady XC. Když v Turecku řídíte kombík, lidé si o vás myslí, že pracujete v logistice, ne že jste prakticky založený člověk.

V Česku tedy musejí podle všeho všichni pracovat v logistice. Minimálně o víkendech převážíme spoustu věcí na chaty…

To je možná ten důvod. V Turecku totiž lidé nemají chaty. V Česku navíc lidé holdují sportům jako cyklistika, lyžování a dalším outdoorovým aktivitám. A také jste národ chatařů, takže potřebujete vozit hodně věcí. Turci žijí většinou ve městech a nemají moc potřebu věci převážet.

Nakousli jsme rozdíly na trzích, ale jaké jsou ty největší mezi českými a tureckými řidiči? Má každý z národů nějaký typický řidičský nešvar?

Pokud to porovnám, tak jsou na tom turečtí řidič hůř. Pro Turka je celkem obtížné jezdit v Evropě, hlavně po kruhových objezdech. V Turecku totiž na kruhovém objezdu neplatí přednost jízdy. Jistým evropským specifikem jsou také tramvaje, které křižují silnice pro auta.

Jestli však mohu za něco české řidiče kritizovat, tak jsou trochu nevychovaní. Např. když mají přednost, tak vás nepustí a klidně ucpou křižovatku, když jim svítí zelená na semaforu a před nimi stojí kolona. V tom jsou velmi neohleduplní.

Zdroj: Volvo

Volvo se nedávno hodně transformovalo. Jaké jsou plány značky na příští roky?

Za posledních dvanáct let, kdy nás koupila čínská značka Geely, došlo k velkým změnám. Změnilo se produktové portfolio, image značky, povědomí o značce a neustále rosteme, především posledních pět let. Dokonce jsme rostli i během krizí, přestože ne v absolutních prodejích kvůli nedostatku nabídky, ale rostl nám podíl na trhu.

Velkým tématem je jednoznačně elektrifikace. Do roku 2025 chceme mít elektrifikováno 50 % palety modelů a do roku 2030 chceme být plně električtí. V následujících pěti letech budeme mít každý rok nový plně elektrický model.

Dalším velkým tématem pro nás je online prodej. V Evropě chceme do roku 2025 alespoň polovinu prodejů provádět online. Je to změna, kterou vyžadují sami zákazníci, lidé dnes totiž chtějí nakupovat ve virtuálním světě. Před deseti lety bylo nemyslitelné nakupovat potraviny, drogérii nebo oblečení online, ale dnes je to naprosto normální. A pro auta to bude platit také.

U automobilů je to ale trochu specifické, jelikož zákazníci si chtějí nové auto nejprve osahat a vyzkoušet naživo.

To ovšem zůstane. Stále budeme mít showroomy, kde si člověk bude moci auto osahat, vyzkoušet, získat informace od prodejce, vyrazit na zkušební jízdu. To je ostatně stále velmi důležitý aspekt nákupu nového vozu. Ale zbytek procedury a finální objednávka může klidně proběhnout online.

Chystáte se také chytit trendu mikrotransakcí, např. dokupování a odemykání výbavy, kdy hardware je ve voze od výroby, ale software k němu si odemknete až v průběhu vlastnictví?

Vyloženě mikrotransakce nechystáme, aktuálně provádíme online updaty vozidla, kdy zákazník nemusí do servisu kvůli každé drobnosti. Zjednodušujeme ale nabídku doplňkové výbavy, aby měl zákazník snazší výběr. Celkově bude výběr a objednání nového vozu mnohem jednodušší. Je to vidět už na našich současných elektrických vozech.

Autonomní vozidla jsou také velkým tématem u Volva. Jaké jsou nejnovější plány?

Je to samozřejmě velké téma, ale ve srovnání s elektromobilitou půjde rozvoj autonomního řízení mnohem pomaleji. Volvo do této technologie investuje nemalé prostředky a první vlaštovkou bude nový systém LIDAR v nadcházejícím modelu XC90, který přijede příští rok.

K autonomnímu řízení se snažíme přispívat postupně, a především prostřednictvím této technologie zvyšovat bezpečnost našich vozidel, což je náš dlouhodobý odkaz. Většina nehod je totiž zapříčiněná lidským faktorem. Proto věříme, že s autonomními technologiemi se tento faktor bude zmenšovat. Ale bude to ještě hodně dlouhá cesta.

V souvislosti s bezpečností se také hovoří o nedávném kontroverzním zavedení rychlostního limitu na 180 km/h u všech nových vozů Volvo. Jak zákazníci ve skutečnosti tento krok vnímají, především ti němečtí, kde je dlouhá tradice neomezené rychlosti na dálnicích?

Samozřejmě jsme zaznamenali několik negativních komentářů od žurnalistů i od zákazníků. Ale když se podíváte na prodejní čísla, nic se nestalo a v Německu nám prodeje vůbec neklesly, ani v žádné jiné zemi.

Vlastně to byl tak trochu náš záměr, aby se o této problematice začalo mluvit. Stejné to bylo, když Volvo zavedlo první bezpečnostní pásy v roce 1959. Mnoho lidí říkalo, že jim to bere svobodu, ale kolik to za tu dobu zachránilo životů? Nepočítaně.

Podobný rozruch jsme způsobili v roce 2015, kdy jsme prohlásili, že budeme vyrábět spalovací motory ne větší než dva litry, také to bylo velké téma. Lidé říkali, že v XC90 takový motor nebude stačit. Ohledně prodejů se také nic zásadního nestalo a Volvo XC90 T8 je velmi silné auto. Je dobré občas nastavovat trendy a nebát se dělat odvážná rozhodnutí.

Zdroj: Volvo

Česká republika není elektrickým vozům velmi nakloněna. Čím to je?

Myslím, že to není chyba Česka a Čechů, ale spíše problém chybějící infrastruktury. Tím chci říct, že třeba na západních trzích před nějakými deseti lety bylo také zapotřebí začít nejprve vládními pobídkami. A totéž bychom potřebovali i v ČR. Pobídky nejen na nákup elektrických vozů, ale také na investice do infrastruktury.

Na druhou stranu jsme v České republice na dobré cestě s technologií plug-in hybridů. To je v současné chvíli perfektní kompromis mezi ekologií elektrického pohonu a komfortem používání spalovacího vozu. Díky konektivitě máme statistiky od majitelů našich vozů, a když se podíváme na čísla, čeští řidiči jezdí 40 % tras na čistě elektrický režim. A to jsou navíc ještě data před vylepšením naších plug-in hybridů a zvýšení jejich dojezdu až na 75 km.

To je zajímavé, protože se často říká, že si lidé kupují plug-in hybridy hlavně kvůli incentivám jako jsou značky EL, dálniční poplatek zdarma nebo parkování zdarma na modrých zónách…

Sami jsme byli překvapeni, že to tak není a že lidé plug-iny využívají naplno, pokud mají možnost nabíjení. Když už si naši zákazníci koupí PHEV, tak jej také správně používají. Plug-in hybridní modely byly dokonce letos vyprodané jako první. Já sám jezdím plug-in hybridním Volvem V90 a zhruba 80 % cest jedu v plně elektrickém režimu.

Dalším velkým tématem pro každou automobilku jsou uplynulé nelehké dva roky. Nejprve ekonomiku zasáhl covid, poté nedostatek čipů, aktuálně zuří válka na Ukrajině. Jak s tím bojujete?

Jak jsem říkal, neustále rosteme, takže ačkoliv byly poslední dva roky opravdu krušné, nevedeme si špatně. Ohledně aktuální situace na Ukrajině nás také netrápí přímé problémy, např. s nedostatkem kabelů. To ovšem neznamená, že pokud od toho konkrétního ukrajinského dodavatele neodebíráme díly, tak žijeme ve vakuu. Na trhnu funguje jakýsi dominový efekt a celkový nedostatek všech výrobních prostředků se nás pochopitelně dotýká.

Celkově nemůžeme produkovat tolik vozů, kolik bychom si přáli, a musíme pracovat s tím, co máme. Objednávky se nám plní, ale musíme je vyřizovat postupně. Tím se nám prodlužují dodací lhůty. Pokud jste před dvěma lety čekali na nové Volvo 3 až 6 měsíců, dnes je to 6 až 12 měsíců.

Říkal jste, že rád řídíte. Jaké máte aktuální auto? Měl jste někdy také jiné auto než Volvo, když tak dlouho pracujete pro švédskou značku?

Ano, moje první auto bylo Fiat Tipo, poté jsme měl Opel Astra a až poté jsem začal jezdit Volvy, což trvá právě posledních asi 20 let. Je to i součást naší rodiny. Moje teta žila ve Stockholmu a jezdila za námi do Turecka Volvem V70. A jak jsem to auto viděl, zamiloval jsem si ho. Bylo jako tank. To bylo moje auto snů.

Když mi bylo 15 nebo 16 let, sedával jsem v tom autě celé hodiny a měl jsem ho prozkoumané skrz naskrz, i když jsem ho ještě pochopitelně nemohl řídit. Když jsem poté pracoval na servisu, kolegové se divili, jak to, že to auto znám tak dobře.

A vedle Volva V70, které jste si nakonec pořídil, jaké je vaše auto snů?

Bude to znít trochu jako klišé, ale měl jsme vždycky slabost pro italská sportovní auta jako Ferrari a Lamborghini. Kdybych si ale měl vybrat jedno auto snů, musím se ponořit do svého dětství. Když mi bylo kolem 12 let, hltal jsem seriál Miami Vice. Bílé Ferrari Testarossa, to bylo moje auto snů.

Když jsme se trochu zasnili, je pravděpodobné, že se u Volva ještě někdy objeví ryze sportovní model jako třeba Volvo P1800 nebo že se vrátíte do motorsportu?

Je pravda, že pro každou automobilku je sportovní model tzv. „image-maker“. Tedy auto, po kterém každý touží a utváří vaší značce image do budoucna. Aktuálně však nemáme žádné konkrétní plány, jak na sportovní model, tak ohledně motorsportu. Možná se někdy zúčastníme nějaké ekologické série, např. Formule E nebo Rally Dakar v elektrické třídě, ale naše současná strategie elektrifikace se s motorsportem nijak nepojí. Neříkáme definitivní ne, jenom to není aktuální téma.