Toyota RAV4 2.2 D-4D Lux

• Dynamika 7

• Chování na silnici 7

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 5

• Celkové hodnocení 7

RADOSTI
Silný a kultivovaný motor, slušné řízení, schopný podvozek

STAROSTI
Nepohodlné sedačky, ergonomické detaily, otevírání kufru

Těžko se píše o autě, když si dokáži s jistým odstupem času vzpomenout zatím jen na samé nedostatky. Tak třeba ty nepohodlné sedačky nebo pozice za volantem… Ergonomové v Toyotě by mohli zkusit předělat nastavení sedaček a volantu tak, aby si zde i průměrný Evropan sedl pohodlně. Zároveň by mohli přepracovat kus plastu na palubní desce, na kterém je ovládání ventilace, aby nepřekážel kolenu řidiče.

Možná si řeknete, že jsou to jen prkotiny, ale ještě z žádného auta, snad s výjimkou Chevroletu Aveo, mne i po krátké padesátikilometrové jízdě tak strašně nebolela ramena a záda. Abych mohl při řízení aspoň částečně pokrčit ruce, měl jsem sedačku nejprve zkusmo v nejbližší možné pozici. Jenže nohy jsem měl narvané pod volantem. Takže jsem si dal sedačku dál a musel se po volantu natahovat jak ze žebříku pro poslední jablko na konci větve. Přitom by stačilo umožnit širší nastavení volantu, aby šel přizvednout aspoň o pět centimetrů a pak o dalších deset přitáhnout k hrudníku.​Pak se nedivte, že po takové vzpomínce člověk vytěsní i to, že Toyota RAV4 2.2 D-4D jezdila docela dobře, na poměry kategorie SUV až nečekaně dobře. Zkusím teď zapátrat v paměti hlouběji, protože mi v ní utkvěly nějaké souvislosti se studeným startem. Už to mám… Tohle byly jedny z prvních velmi chladných dnů a překvapilo mne, že naftový čtyřválec 2,2 l se po počátečním typickém zarachtání rychle uklidnil a už po pár metrech o něm nebylo v kabině vůbec slyšet.

Obvykle bývají tato poloterénní SUV poměrně hlučná. Částečně za to mohou nakrátko poskládané převodovky, aby auto nepřišlo o potřebný točivý moment při pomalejší jízdě v terénu. Toyota RAV4 není výjimkou a na dálnici se budete nad krátkou šestistupňovou převodovkou podivovat. Krátké převody vás ale překvapí spíše v té souvislosti, že má motor dost síly, aby zvládl delší rychlosti. Přistihl jsem se, že jsem občas sáhl pravou rukou do prázdna v domnění, že najdu řadící páku v poloze „5“ a přeřadím si na vyšší rychlost. Když už jsme u převodovky, páka jde docela ztuha.

Ani v plném obsazení a s narvaným kufrem nepůsobí Toyota RAV4 2.2 D-4D ospalým dojmem a pohodlně udržuje dálniční tempo. Dech autu začne docházet až u 150 km/h, ale to už dovnitř proniká dost aerodynamického hluku. Nejlepší je udržovat rychlost kolem 120 km/h a nejen, že bude v autě relativně ticho, ale ještě pojedete za nějakých 6,5 až 7 litrů nafty na 100 km. Při vyšším tempu pak spotřeba kvůli vyšším otáčkám a velkému čelnímu odporu radikálně stoupá.Jakkoli je motor sám o sobě v pořádku, trochu ho kazí příliš ostrá spojka znesnadňující plynulý rozjezd. Podivné je i nastavení řídicí jednotky, které znemožňuje plynulou jízdu krokem. Buď v pomalu jedoucí koloně pořád poskakujete, nebo brzy utrápíte a upečete spojku. Automat by k tomuto autu seděl víc, naštěstí si za něj můžete připlatit. Také nechápu podivné reakce tempomatu. Udržujte konstantní rychlost a zapněte tempomat. Auto zpomalí, pak se probere a zrychlí, ale překročí nastavenou rychlost. Tak zase ubere plyn a zpomalí. Ale znovu trochu pod nastavenou rychlost… A tak dále, dokud se až na asi čtvrtý nebo pátý pokus neustálí na požadované rychlosti. Zvláštní.

Na zatočené silnici se RAV4 chová ze všech Toyot snad nejlépe. Řízení sice není kdovíjak komunikativní, ale poskytuje aspoň přibližnou představu o dění pod vámi a podvozek dovolí i rychlejší průjezdy zatáčkami. Jak asi předpokládáte, po přehnaném nájezdu do zatáčky nastoupí nedotáčivost doprovázená skučením předních pneumatik, ale to už se pohybujete neslušně rychle.

„Ravka“ se neztratí ani v lehkém terénu. Z bahna vás spolehlivě dostane pohon všech kol a když se podvozek vypořádá s rozbitou polní cestou s  přehledem bez tupých ran a pazvuků, nepřekvapí vás, že si poradí i s  rozbitou českou silnicí. Na dálnici D1 by sice poskakoval i Rolls-Royce v  komfortním nastavení, ale hlavní je, že tu Toyota na příčných nerovnostech nevrže, neskřípe a nebouchá jako stará dodávka.

Ačkoli jsou na interiéru už znát roky, je aspoň kvalitně sestavený. Ergonomie je až na ovládání palubního počítače v pořádku a potěší velké a prostorné přihrádky před spolujezdcem, kam můžete uložit opravdu hodně věcí. Uvnitř bych se jinak cítil příjemně, nebýt právě těch nepohodlných sedaček a kolene opřeného o přístrojovou desku… A také jsem nemohl jednou dát nic do kufru. Nacpal se za mne řidič dodávky a já nemohl zadní dveře otevřít. Myslím, že víko rozdělané na dvě části po vzoru Land Roveru by bylo praktičtější a elegantnější řešení.​Ceny a výbavy
Testovanou motorizaci 2.2 D-4D s výkonem 150 koní pořídíte ve verzi Terra za 664 900 korun, ale lépe uděláte, když si připlatíte za jeden z vyšších stupňů. Verze Sol za 739 900 korun obsahuje mnohem bohatší výbavu včetně duální klimatizace či tempomatu a testovaný model Lux za 749 900 korun pak ještě přidal vyhřívání předních sedaček s potahem z kůže a Alcantary a elektrické nastavení té u řidiče. Osobně mám ale problém s jednou věcí – Škoda Yeti 2.0 TDI 4×4 stojí s prakticky stejnou výbavou dokonce o pár tisíc méně. A nemusím asi připomínat, jak dobré a úplné auto tahle sympatická škodovka je.

Verdikt
Celkově není Toyota RAV4 špatné auto. Bohužel ale soužití s ním znepříjemňuje plno drobných detailů, na které se velmi těžko zvyká. Důležité ale je, že se na silnici auto chová na poměry kategorie SUV nadprůměrně a neztratí se ani v lehkém terénu. Dieselový motor 2,2 l se povedl a i ve slabším provedení na auto bohatě stačí. Problém je, že konkurence pokročila a nabízí pocitově i designově modernější auta. Toyota RAV4 by tak potřebovala atraktivnější cenu.

Měření a technické údaje