Toyota GT86 (2012)

• Dynamika 10

• Chování na silnici 10

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 8

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 9.6

RADOSTI
Velmi podmanivé auto, které vás nabije pozitivní energií a naučí vás řídit

STAROSTI
Skutečně musíme nějaké zásadní hledat?

Je hluboká podzimní noc, mrholí a já si od Filipa beru klíčky od bílé Toyoty GT86, na kterou se už šíleně dlouhou dobu těším. Je to auto, na které jsem zvědavý od chvíle, kdy jsem zaslechl první spekulace o tom, že mají značky Subaru a Toyota spojit své síly, aby postavily klasický sporťák – jakéhosi nástupce legendární Toyoty AE86.

Toyota GT86 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

V té tmě a zimě se mi moc nechce zkoumat detaily, a tak první, s čím se seznamuji, je vyhřátý interiér a naštěstí i vyhřívané sedačky, které jsou vážně moc prima, když je venku kolem nuly a já teď čekal u mekáče s kelímkem něčeho, čemu by se možná dalo říkat káva.

Jediné, co v té tmě vidím, jsou podsvícené budíky a centrální displej navigace a rádia. Naštěstí si tu mám kam dát i ten kelímek a i když je tu málo místa a sedačku nemůžu dát níž, přijde mi, že GT86 bude docela akceptovatelné auto, se kterým by se dalo žít každý den. Něco jako Mazda MX-5, možná o trochu prostornější.

Domů jedu velmi opatrně a dá se říci, že ekonomicky, i když mi to občas nedá a trochu protáhnu plochý čtyřválec o objemu dvou litrů, který vydává docela zajímavý zvuk. Hodně to ale klouže a kontrolka trakce a stabilizace mě už zezačátku několikrát varovala, že bych měl jet opatrně. Zítra jedu na polygon do Mostu, takže na blbnutí bude dost času tam. Hlavně teď auto na sjetých gumách nerozbít. Záběry z měření na polygonu. A také trochu toho neekologického dovádění…Teprve až druhý den za mlhavého rána zjišťuji, že má vlastně Toyota GT86 zadní sedačky (jen pro děti), použitelný kufr a praktické odkládací přihrádky ve dveřích, u spolujedce a v centrálním panelu. Takže není problém ztratit tady klíče, telefon, USB flash disk nebo něco, co by manželka neměla najít. Zadní sedačky pak jdou použít jako dodatečný úložný prostor a asi tak budou sloužit většině majitelů, protože podle prostoru na hlavu a nohy se sem bude případný dospělý cestující soukat jen velmi neochotně.

Ještě že tohle není rodinné auto, takže je mi trochu stísněný dojem z interiéru jedno a vlastně je to u sporťáku docela zajímavé, když sedíte v autě a ne ve stodole, ve které slyšíte i vlastní ozvěnu. Jsem rád, že je Toyota GT86 taková malá a kompaktní, i když má docela stylovou, dlouhou a nízkou kapotu. Nerad hodnotím design a některé prvky, jako třeba to zadní křídlo, se mi na GT86 nelíbí, ale jinak považuji tuhle Toyotu za hezké a proporčně vyvážené auto.

Uvnitř je to trochu horší a je pravda, že existují auta, která mají za tyto peníze mnohem kvalitnější interiér, ale to se bavíme o masových produktech, které jezdí na sdílených platformách s unifikovanými motory, což pomáhá srazit náklady za vývoj dolů a automobilky pak mohou „utrácet“ v interiéru. To bohužel Toyota nemohla, protože GT86 má jedinečnou platformu. Ale buďme rádi, že Toyota nepostavila „sporťák“ na základech Priusu, aby ušetřila peníze za vývoj. Vlastně se v dnešní době levněji jedinečné malosériové auto postavit ani nedá, pokud chtějí mít zákazníci plnou bezpečnostní i komfortní výbavu, záruku a kvalitu.

Budíky vypadají dobře, žádný přehnaný kýč, ale příjemný sportovní akcent.

Než se vrhnu do zjišťování, jak rychle Toyota GT86 jezdí, musím se s ní nejprve na místo k tomu určenému dostat. Ráno je nepříjemná zima a mlha, ale Toyota se ohřívá docela rychle a sedačky také začínají brzy topit. Než najedu na dálnici, auto už je skoro ohřáté a krásně topí. Cítím ale, jak jde těžce řazení a převodovce trvá dlouho, než se řádně promaže a ohřeje. Mechanický projev z ní ale nezmizí a je potřeba si zvyknout na to, že se musí došlapávat spojka a za řadící páku rozhodně vzít. Kdo je zvyklý na lehkost řazení třeba ve Fabii nebo Golfu, bude z tohoto překvapen, ale mě se ta mechanická tuhost převodovky líbí.

Motor nemá mohutný točivý moment, jak jsme zvyklí z přeplňovaných motorů, ale na dálniční tempo se dostane hravě. Nasazuji tempomat na 120 km/h a všímám si, že auto celkem dost hučí, hlavně od zadní nápravy. Čekal jsem tedy vyšší kultivovanost a trochu vytříbenější jízdní projev. Podvozek je tuhý a i když velmi dobře tlumí náklony karoserie v zatáčkách, na silnici průměrné kvality je auto ne vyloženě nepohodlné, ale také ne příjemně komfortní. Přesto se to dá akceptovat, protože když se pak sjede z dálnice na trochu zatáčkovitou okresku, je jistota auta potěšující.Na povely volantu reaguje GT86 pohotově a díky tomu, že má rychlý převod řízení, působí občas skoro až nervózně. Opět je potřeba si na to zvyknout, ale velkou výhodu to má v tom, že když držíte správně volant v poloze tři čtvrtě na tři, bude vám stačit i na utažené zatáčky půl otáčky volantem. Vlastně tak kromě řazení nemusí řidič vůbec dávat ruce z volantu. Tedy… Musí, pokus si chce změnit třeba hlasitost rádia. Aspoň že tempomat má ovládání na sloupku řízení.

Na předjíždění pomalejších účastníků provozu má motor síly dost a jindy kritizovaný nedostatek točivého momentu nepociťuji, protože si stačí podřadit a v poslední třetině otáčkoměru je plochý čtyřválec hladový po rychlosti. Do nějakých 4500 ot./min. ale skutečně moc výrazně nepůsobí a nemá takovou sílu.

Matoucí je také mapování pedálu plynu. Stačí se jemně dotknout a auto rychle reaguje, ale čím víc tlačíte na pedál plynu, už se nic moc dalšího neděje. Je to zvláštní, že se vlastně na čtvrt plynu auto chová, jako byste prošlápli pedál na podlahu. Teprve ve vyšších otáčkách je reakce přirozená a auto se dá řídit plynem. Plochý čtyřválec má tedy dvě osobnosti – takovou podivnou, mdlou a nepředvídatelnou pod 4000 ot./min. a velmi dravou a pohotovou po této hranici.

Blížím se k Polygonu Most a palubní počítač mi ukazuje průměrnou spotřebu 6,7 l/100 km, což je moc příjemné. Na dlouhé cesty sice auto moc pohodlné není, ale takhle nízkou spotřebu jsem od něj skutečně nečekal. Až si říkám, že kdybych zvolnil a vyhnul se úplně předjíždění, dalo by se mimo město jezdit snad i za šest litrů…

Zábava, zábava, zábava. Kdybyste náhodou nezaregistrovali, jak popsat GT86.

Brána na polygonu se otvírá a já už to nemůžu vydržet, takže jedu dozadu na ovál zkusit, jak se chová GT86 za limitem. Je vlhko, takže by to dneska mělo klouzat náramně. Vypínám podržením tlačítka na centrálním panelu vedle převodovky stabilizační systém a… A končím v hodinách. Zkouším to na druhou stranu a auto je kupovidu mnohem stabilnější a předvídatelnější, snáze se dá přečíst jeho chování. Pozdější obhlídka ale ukazuje, v čem je problém.

Pravá zadní pneumatika je úplně sjetá s totálně ohoblovaným krajem, zatímco levá zadní je ještě v poměrně slušné kondici. Někdo před námi si asi našel hezkou zatáčku doleva a byl tak tam dlouho, dokud ho to nepřestalo bavit. A jak tak koukám na tu zadní gumu, tak asi hodně dlouho.

Stav pneumatik se ale silně projeví do dynamického měření, takže od Toyoty nečekám žádný zázrak a spíše se zaměřím na to, abych jí tu nerozbil. Stejně je zkušební polygon mokrý a místy pokrytý spadaným listím.

Na stovku jsem se s Toyotou GT86 dostal za 7,66 sekundy s vypnutým protiprokluzem, s ním to bylo hodně přes osm sekund. Bohužel je potřeba do stovky řadit i trojku, na dvojku zasáhne v 96 km/h omezovač. S trochu delší dvojkou by tak zrychlení bylo mnohem lepší. Z 50 na 80 km/h se GT86 dostala na trojku za 3,73 sekundy, což je slušné, na dvojku to pak trvalo 2,62 sekundy.I přes sjeté úzké pneumatiky a vlhký povrch zastavila GT86 ze stovky na 45,8 metru. Je vidět, že nízká hmotnost lehce přes 1300 kg dokáže značně pomoci. Aby ale Toyota brzdila dobře, je potřeba progresivně zvyšovat tlak na brzdový pedál, aby se stačila zatížit přední kola. Jakmile jen dupnete na brzdu, ihned nastoupí trochu horlivé ABS a brzdná dráha bude delší. Protiblokovací systém brzd by mohl být, podle mého vkusu, méně akční, protože Toyota takhle nedovoluje přesněji dávkovat brzdy na limitu. Ale třeba to je opět jen těmi pneumatikami a na nových letních gumách na suchém asfaltu by to bylo lepší, nevím.

Každopádně pneumatiky promlouvají do změřených dat hodně, ale ne zrovna ve špatném smyslu. Automobilky jsou totiž dnes doslova posedlé mechanickou přilnavostí aut a trochu se tak z vozů vytrací hravost. Toyota to udělala chytře – na malé, poměrně slabé a lehké auto nazula obyčejné pneumatiky. Vlastně ty samé, které vám dá na Prius – ekologické gumy s nízkým valivým odporem. Toyota GT86 tak nemá brutální grip, ale právě díky tomu, že se velmi brzy dostává na svůj limit, je čitelná, předvídavá a dá se s ní hrát i v nízkých rychlostech.

Řidič tak nemusí čekat, až pojede na vytočenou čtyřku sto padesát, aby mu v zatáčce začala utíkat zadní náprava. Stačí jet na trojku na půl plynu a už je cítit, jak se chce GT86 mírně přetáčet. Všechno se děje velmi čitelně a řidič o tom ví nejen od svých zad, ale i z volantu, který má tendenci jemnými pohyby napovídat, kam se bude auto stáčet.

Vemte si jednu rezervní sadu gum (podle Toyoty se dvě kola vejdou do kufru a dvě na sedačky), vyražte někam na letiště a za jedno odpoledne z vás bude profesionální drifter. Až tak snadno jde odhadovat nástup přetáčivosti a díky velmi rychlým reakcím vozu se dá smyk udržet. Vyvážení je skutečně příkladné a GT86 dokonce působí tak, jako by měla více hmoty vzadu.

Na našem testovacím okruhu tedy nebyla GT86 nejrychlejší… Vlastně byla pomalá. S ESP ve sportovním režimu jsem zajel nejlepší kolo za 37,31 sekundy, s vypnutým ESP za 41,7 sekundy. To je ještě horší čas než jaký zajel Volkswagen Multivan 2.0 TDI.Jenže mě je to úplně jedno. I když byla GT86 zpočátku trochu děsivá a velmi nervózní, přizpůsobil jsem se jejímu stylu a nechal auto pod sebou pracovat. Nemělo smysl snažit se ho přeprat. Jakmile jsem mu nechal trochu volnosti, odhalil jsem jeho skutečný zábavný charakter. Opatrnou prací s plynem a brzdou se pak dá docílit čitelných přesunů váhy a zlepšení trakce při brzdění a výjezdech ze zatáček. Když ale dupnu na plyn moc horlivě, zadní samosvor se „kousne“ a Toyota okamžitě vyhodí zadek do boku.

Je to skutečně krásné svezení, jak auto nutí řidiče přemýšlet a pracovat s ním. Proč? Protože tu není žádná samospásná elektronika, které by distribuovala výkon na jednotlivá kola a podobně. Co řidič udělá, to se okamžitě projeví do chování auta, nikde se to neztrácí. S vypnutým ESP je tohle skutečně poctivá mechanická zadokolka, která vyžaduje stoprocentní koncentraci. Jako třeba staré BMW řady 3 E30.

Teď se to ještě všechno umocnilo tím, že bylo vlhko a pneumatiky byly na konci životnosti (respektive jedna z nich, která pak cestou domů definitivně ušla). Toyota nám ale auto přezula na nová gumy a my si jí ještě mohli aspoň trochu užít.

Pak už jsem nechal jezdit i kolegy, ale přesto jsem se svezl ještě na suchu na nových gumách. A auto fungovalo skutečně báječně. Ale víte co? To si necháme na jindy. Malou nápovědou budiž to, že se vedle GT86 postavilo BMW M3 E46.

Verdikt
Těžko lze v současné prudkci aut do milionu hledat nějaké, které by bylo řidičsky zajímavější a celkově lepší než Toyota GT86. Má svoje chyby a některé věci nedělá úplně nejlépe… Ale prosím vás, to bychom šli sami proti sobě, kdybychom u takového auta začali kritizovat plasty v interiéru a kultivovanost na dálnici. Prioritou Autowebu jsou úplně jiné věci a z tohoto důvodu prostě musím dát kupé Toyota GT86 pět hvězdiček. Až nechci uvěřit tomu, že takhle staromilské a po všech směrech zábavné auto vyrobila společnost, která nám dala Prius. Budiž jim odpuštěno.

Druhý pohled
Jak to jen uchopit. Toyota GT86 se mi líbí, moc, nicméně já cítím potřebu říct jedno „ale.“ Líbí se mi jak vypadá, zvenku, tak uvnitř. Design je tak trochu retro v kombinaci s togue stylem a pokud jsou uvnitř nějaké horší plasty, já jako odchovanec ve starých japonských autech jsem cítil jen neskutečný pokrok proti tomu, s čím auta z Japonska přijížděla před lety.

Nicméně k jízdním vlastnostem. Mým pohledem chybí GT86 něco málo výkonu a ne, nemyslím tím, že auto potřebuje turbo. Ale takových 230 koní by myslím bylo optimálních. Na druhou stranu mne nenapadá žádný dvoulitr, atmosférický dvoulitr, který by za rozumných podmínek uměl takový výkon vyprodukovat. Takže je to asi v pořádku.

To jsem jsem ale u auta postrádal jakýsi mechanický přítlak, to, co uměla stará BMW. Přijeli jste do zatáčky, auto si přidřeplo a pokud jste jeli čistou stopou, vyneslo vás krásně ven. U GT86 jsem balancoval na hranici mezi přilnavostí a smykem i ve chvílích, kdy jsem chtěl jet vyloženě čistě. Na druhou stranu přiznávám, že zadní gumy byly tři minuty po smrti… A na nových po výměně jsem nejel. A vlastně si pamatuji, že takový problém jsem v autě na mezinárodní prezentaci neměl. Takže nové pneumatiky a asi by bylo pro potížích.

Já v GT86 vidím krásné třetí auto, spíše páté auto do rodiny, ryzí zábavičku. Anebo optimální učební pomůcku pro ty, kteří to myslí s ježděním vážně. Koupí GT86, rok budou každý týden jezdit na závodní okruh pilovat techniku a styl a po roce GTčko prodají a jako dobří řidiči si koupí třeba „olítanou“ M3 nebo Hyundai Genesis Coupe.

Měření a technické údaje