Toyota Aygo 1.0 VVT-i x-cite (2014)

• Dynamika 4

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 6

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 7

Radosti

Komfortní podvozek; hravá záď; vypínatelná stabilizace; výborná spotřeba

Starosti

Dlouhé zpřevodování a letargické výkony; stísněný prostor vzadu a v kufru

Pokud si Toyotu Aygo pamatujete jako roztomilé auto do města, časy se poněkud změnily. Druhá generace je svým sourozencům z Kolína snad nejvíce vzdálena, když přijala za své ostře řezané linky a agresivní výraz ve tváři.

Toyota Aygo (2014): první dojmy

Autonovinky | vydáno 24. 6. 2014

Té dominuje maska s kontrastním lakováním ve tvaru písmene X, ostatně tento motiv najdeme i na dalších místech. Jinak je nová Toyota Aygo po konstrukční stránce shodná s oběma svými francouzskými sourozenci, s výjimkou použitých pohonných jednotek a několika detailů.

Interiér

Uvnitř vozu oproti kolínským dvojčatům také nenaleznete žádné velké designové změny, snad jen s výjimkou tlačítek na středovém panelu. Kabině stále dominuje kaplička přístrojů s velkým rychloměrem a menším digitálním otáčkoměrem po jeho levé straně, a velký displej multimediálního systému, který se v duchu písmene X oproti ostatním Toyotám přejmenoval na „x-touch“.

Z estetického hlediska je nutné uznat, že si interiér zachoval svoji veselou náturu. Barevné lakování výdechů klimatizace, barevné potahy sedadel či grafika multimédií dávají jasně najevo, že je hlavním cílem se zalíbit, kvalita zpracování však už místy pokulhává a třeba panely dveří či tlačítka stahování oken z toho nejlacinějšího černého plastu jasně prozrazují, že se někde šetřit muselo.

Německá konkurence v podobě Škody Citigo, Volkswagenu up! a Seatu Mii možná nenabídne tak osobitou vizáž kabiny, i přes pokročilý věk však stále působí solidněji. Totéž lze říci o vnitřním prostoru. Vpředu kabina ani nepůsobí tak úzkým dojmem a spolujezdec si díky hlubokému vykrojení v palubní desce nemůže na nic stěžovat, zadní dvě místa jsou však co do prostoru na nohy a hlavu stísněná.

Poněkud klaustrofobicky působí atmosféra i díky vysoké hraně zadních oken, která dozadu nepropouštějí tolik denního světla. Kufr pojme 168 litrů nákladu, což v této třídě také není nic světoborného, může za to ale především mělkné dno. Každodennímu dojíždění do práce či na nákupy však poslouží naprosto dostatečně.

Pohon

Jediným motorem, který si pod kapotu Toyoty Aygo můžete objednat, je atmosférický tříválec 1.0 VVT-i nabízející 69 koní výkonu a 95 Nm točivého momentu. Velmi osvěžující je nečekaně ostrá odezva na plynový pedál. Motor by jistě potěšil i náruživým projevem, jen kdyby jej o poslední kousky sil a nadšení neobíralo předlouhé zpřevodování.

Mezi jednotlivými převody nejsou ani tak mezery, jako spíš celé kaňony – jedničku vytočíte až k 60 km/h, dvojka točí skoro 110 km/h a trojka vystačí až ke 160 km/h, což jsou hodnoty vysoké i na hot-hatch se čtyřnásobným výkonem, natož malou nákupní tašku, která zrovna nemá sil na rozdávání. Sportovní vyžití snad u auta tohoto druhu nikdo ani nečeká, svižnou průbojnost hustým provozem však už ano. Chcete se dostat do mezírky ve vedlejším pruhu? Raději zpomalte a počkejte si.

Spotřeba

Bude to znít jako otřepané klišé, ale co si motor vezme na dynamice, to bohatou měrou vrátí na spotřebě. I přes skutečnost, že je potřeba jej hodně popohánět, víc než o sedm a půl litru benzínu si snad ani říct nedokáže.

Reálný průměr se pohybuje kolem 5,5 litru na 100 kilometrů a když se budete konstatní osmdesátkou kutálet po rovině, motor si usrkne pouhých 3,3 l/100 km. Najednou dlouhé kvalty začnou trochu dávát smysl, musíte však rezignovat na jakýkoliv svižný pohyb vpřed.

Ovladatelnost

A to je docela škoda, jelikož se inženýrům Toyoty podařilo naladit zajímavý podvozek. Komfort byl při vývoji tím nejdůležitějším aspektem a po této stránce je na podvozku odvedena skvělá práce. Nechá si líbit ošklivé nerovnosti a přitom nevydává žádné pazvuky. V zatáčkách sice nepůsobí sebevědomým dojmem a výrazněji se pohupuje a naklání, pokud však odstavíte plyn, dočkáte se i příjemně stáčivé zádi. A když budete chtít, můžete zcela vypnout stabilizaci!

Bohužel ovládací prvky řidičsky nadšenou náladu podvozku už neopětují. Řízení je sice přímočaré se špetkou mechanické vazby, ovšem také přeposilované, řazení má dlouhé a nepříliš přesné dráhy a všechny tři pedály jdou zlehka. Ať už si vezmete pohorky nebo tenisky, stejně dojspějete k závěru, že jsou odladěné především pro lodičky s podpadkem, což vzhledem k zacílení ve výsledku nelze mít autu za zlé.

Verdikt

Rád bych se vyvaroval subjektivnímu hodnocení vzhledu, ale přiznat se k tomu, že se mi nová Toyota Aygo nelíbí, prostě musím. Možná je to jen zakořeněným stereotypem, že malé autíčko do města má být hlavně roztomilé, dokáži si však představit, že zcela odlišný vzhled může být právě tím, co kupující přiláká. Uvnitř mi je Aygo mnohem sympatičtější.

Videotest: Škoda Citigo Sport 1.0 MPI 75 k (2014)

Videotest | vydáno 18. 3. 2014

Za volantem bych určitě přivítal o něco víc přívětivější a tužší ovládací prvky, přenesu-li se však do kůže typického budoucího uživatele (či spíše uživatelky?), vlastně se řídí velmi snadno. A když u čerpací stanice pokaždé necháte jen ekvivalent jedné průměrné denní výplaty, odpustíte motoru i jeho slabé výkony.

Měření a technické údaje