Toyota Auris 1.6 VVT-i

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8

Toyota je jednou z nejúspěšnějších automobilek na světě. Jak ale velmi trefně poznamenal jeden britský motoristický týdeník, důvodem je, že je nejlepší ve stavění aut, nikoli, že staví nejlepší auta. Zkuste si vzpomenout, kdy naposled se nějaká Toyota postavila do čela své třídy. Momentálně bych za alespoň trochu vyčnívající označil Land Cruisera a pokud zapátrám v paměti mezi staršími modely, napadá mě snad jen Supra. Jinak se to ve výrobním programu jen hemží velmi dobrými, ale nikterak výjimečnými auty.

Toyota to ovšem chce změnit a proto se odhodlala k téměř zoufalému kroku – zahodila do koše slavné jméno Corolla a novou generaci pojmenovala Auris. Ještě stále nedokážu dost dobře pochopit důvod. Vždyť Corolla je celosvětově proslavené jméno a patří nejprodávanější modelové řadě osobních aut na světě. Jistě, poslední modely byly trochu nudné, ale že by kvůli tomu bylo nutné měnit jméno? Nechápu to a proto asi taky nedělám marketingového stratéga.

Toyota Auris fotogalerie – vše co potřebujete vidět

I pokud to Toyotě vyjde a s novým jménem získá pro svůj mainstreamový hatchback i novou image, zadělala si i na jeden nový problém. Reklamní kampaň předcházející Aurise byla masivní a velmi důrazná. Jejím hlavním motem bylo, že přechod k novému jménu značí obrovský evoluční skok. Lidé od Toyoty mluvili o podobném posunu, jako když Ford přestal vyrábět Escort a představil Focus. A to, jak jistě uznáte, jsou velmi silná slova.

Realita všedního dne

Když při premiéře na autosalonu sjely z Aurise plachty, zaplavil mě velmi rozporuplný pocit. Jeho design je prý spíchnutý přímo pro Evropu, ale na první pohled je jasné, že se řadí do současné designové řeči své značky. Jen ta příď je trochu zajímavější, mírně výrazněji tvarovaná. A zadní světla jsou také o něco zajímavější, než dřív. Na optický rozdíl a la Escort/Focus ovšem zapomeňte, stačí Auris postavit vedle poslední generace Corolly a je naprosto jasné, odkud vítr vane.

Srovnání s Fordem byla podle mě od začátku chyba. První Focus totiž dokázal docela neuvěřitelnou věc. Nejen, že měl výjimečně skvělý podvozek, hlavně ale dokázal s velmi neotřelým designem prorazit ve třídě, kde se většinou kupují konzervativní auta. Auris konzervativní je a těžko to jeho tvůrcům zazlívat. Spousta lidí si na tradiční tvary potrpí a o nějakou zvýšenou pozornost nestojí. Potíž je v tom, že já mezi konzervativní typy nepatřím a nabídka v dané kategorii ukazuje, že určitě nejsem sám. Citroën C4, zejména s třídveřovou karosérií, nebo Honda Civic, to jsou druhy aut, které se za své neotřelé tvary rozhodně nestydí. A jejich prodejní čísla nejsou vůbec špatná.

Na pasažéry se myslelo především

Auris je ovšem pro jiný typ zákazníka a tak ho za jeho usedlejší vzhled nebudu pranýřovat. Jestli se designéři trochu rozmáchli perem aspoň někde, bylo to v interiéru. Tomu vizuálně dominuje visutá středová konzola, která už si stihla vysloužit přezdívku „sloní noha“. Nejen že dobře vypadá, ale vysoko posazenou řadicí pákou se velmi příjemně řadí. Odkládací prostor, vzniklý pod klenbou, je ovšem diskutabilní. Za jízdy bych rozhodně jeho používání nedoporučil. Vnitřkem kolem svého kolena se tam dostanete těžko, vnějškem je to sice kolem kolena sličné spolujezdkyně příjemnější, ale zase dost daleko.

Zaujmou také výrazné přístroje se zlatavě žlutým podsvícením a digitálními displeji ve středech obou kruhových ukazatelů. Dívá se na něj dobře, což se bohužel nedá tak úplně tvrdit o zbytku interiéru. Ve srovnání s Golfem jsou plastové povrchy poněkud tvrdé a sesazení také není bezchybné. Podívejte se třeba na fotku středové konzoly, kde je nad ovládáním klimatizace vidět nepřesné slícování stříbrných panelů. Daleko větší problém jsem měl v testovaném voze s dvířky schránky před spolujezdcem. Buď měly špatnou pružinu, nebo chybělo nějaké těsnění, ale stačilo najet na hrbolatější povrch a začala velmi otravně drnčet. Z hlediska ergonomie nám v redakci nesedělo ještě ovládání rádia. Chromové otočné knoflíky jsou sice hezké, ale jdou docela ztuha a přitom jsou velmi kluzké. Sedačky postrádají výraznější boční vedení, což ale odpovídá charakteru podvozku, ke kterému se hned dostaneme.

Pokud jde ovšem o prostor, nelze si stěžovat téměř na nic. Auris je mezi hatchbacky nejvyšší, což se odráží v pocitu vzdušnosti a prostornosti v interiéru. Není divu, konstruktéři Toyoty se nechali slyšet, že Auris navrhovali zevnitř ven – tedy nejdřív interiér a až potom to ostatní. Takový postup logicky znamená příjemné vnitřní prostředí, jenže má i své stinné stránky.

O sportování tu nejde

Když zapomeneme na vizuálně problematickou vysokou karoserii, jde především o podvozek. Je nastavený dost měkce, s ohledem na jízdní komfort, což společně s vyšším těžištěm přispívá k nadprůměrným náklonům v zatáčkách a nepříjemné náchylnosti na boční vítr. Nutno však podotknout, že jízdní komfort je skutečně na výši. Vůz přes běžné nerovnosti pohodově přepluje, až když narazíte na skutečně rozmlácenou silnici, ozve se nepříjemné tlučení. Zadní náprava je (s výjimkou nejsilnějšího dieselu 2.2 D-4D) jednoduchá torzní, takže sofistikované chování Golfu či Focusu nečekejte.

Pod kapotou jsme měli zbrusu novou šestnáctistovku se systémem Dual VVT-i, tedy s dvojitým časováním ventilů (sacích i výfukových). Díky tomu dosahuje velmi slušného výkonu – lepšího, než třeba stejně velký motor ve Focusu. Výkon 125 koní je číslo, které jsme dosud byli zvyklí vídat spíš u motorů od Hondy. Točivý moment také není k zahození a Auris dobře táhne už od nižších a středních otáček. A že to potřebuje – pětidveřová varianta má totiž nikoli nepodstatných 1275 kg, takže se i přes všechen ten výkon Auris nezdá nijak svižný. Zrychlení udává automobilka na 10,4 sekundy, což je zhruba průměr třídy. Škoda, protože jinak je motor skvěle odhlučněný a prostý jakýchkoli nepříjemných vibrací. Od tří tisíc se točí přímo skvěle a až 500 otáček před červeným polem (v 6500 ot./min.) začne znít trochu podrážděně.

Ukazatel pro ekology

Spotřeba je dost závislá na stylu jízdy. Udávaná kombinovaná hodnota 7,1 l/100 km je dosažitelná, zejména pokud se budete řídit pokyny „ekologického“ ukazatele řazení na palubní desce. Šipky ukazují, kdy řadit nahoru a kdy dolů. Chvíli jsem to vyzkoušel, ale pak se za mnou utvořila kolona traktorů, cyklistů a koňských povozů. Ne, vážně, když budete řadit podle ukazatele, na svižnou jízdu zapomeňte. Pokud nechcete být brzda plynulosti provozu, počítejte s mírně vyšší, než udávanou spotřebou. Spotřebu na dálnici mírně zhoršuje i pětistupňová převodovka, která je přece jen poněkud krátká. Škoda, jinak se s ní pracuje opravdu dobře.

V celkovém hodnocení mi Auris vychází jako velmi dobré auto. Rozhodně lepší, než jak se zdá z mnohých recenzí, které jsem četl. To, že sklidil mnohdy nepříjemnou kritiku, je ovšem logické a Toyota si za to může sama. Bombastická reklama, srovnávání s revolučním prvním Focusem a další marketingové tahy vzbudily prostě až příliš velké očekávání, které samotný výrobek zkrátka nedokázal naplnit. Jenže to neznamená, že je špatný. Ve třídě hatchbacků, sice najdete některé designově zajímavější, najdete tam i sportovnější a některé s lepším interiérem. Jenže Auris dělá všechno dostatečně dobře a navíc se dá očekávat, že bude neprůstřelně spolehlivý – nakonec je to přece Toyota. Moje volba by to nebyla, na to jsem příliš velký individualista. Ale konzervativně smýšlejících zákazníků je dost – vlastně většina – a ti by měli mít Aurise hodně vysoko na svém seznamu.

Honza Koubek

Měření a technické údaje