Testujeme pneumatiky Dunlop Sport Maxx Race: Na okruhu
Nevyjet na závodní okruh prostě nelze… Ne pokud testujeme pneumatiky se závodním posláním a a ultimativními parametry, ne pokud je testujeme na ikoně sportovních aut, ne pokud máme k dispozici celodenní vjezd na závodní okruh. Věc se má tak, pokud jste nečetli naše úvodní reporty, že testujeme letní pneumatiky značky Dunlop a tuto příležitost jsme nutně museli využít. Anebo jinak, popravdě, tuto příležitost jme cíleně vyhledali a naplánovali.
Sada pneumatik, o které je řeč, že Dunlop Sport Maxx Race, což jsou homologované pneumatiky přesně pro Porsche 911, v rozměru 235/35/19 na přední nápravě, a 305/30/19 na zadní nápravě, takže vám je nemůžeme doporučit – ehm – pokud nemáte tak, jako mi, po ruce Porsche 911 4 generace 997. Pokus o nadsázku, doporučit vám naopak můžeme pneumatiky v jiném, vámi požadovaném rozměru, protože na okruhu fungují skvěle.
Anebo, je-li pro vás řada Sport Maxx Race příliš extrémní, přesto ale hledáte vysoce výkonné obutí, tak tady máme „civilnější,“ přesto také velmi účinné a sportovně laděné Dunlop Sport Maxx RT2, která z této špičkové pneumatiky vychází. Hlavní přednosti a rysy? Evoluční směs běhounu s trakční složkou na bázi pryže pro maximální přilnavost na suché i mokré vozovce, velké vnější bloky ramene pláště – pro lepší záběr v zatáčkách než u předchozí řady, rychlobrzdné elementy běhounu – pro ještě kratší brzdnou dráhu, zejména při vysokých rychlostech, než u předchozí řady a korunní kordová vrstva z vysokopevnostní oceli.
Zpátky na okruh. Je nutné upřesnit, že nám počasí přálo, respektive jak se to vezme, bylo slunce, velmi teplo a tak nebyla příležitost vyzkoušet limitní vlastnosti při vlhkém asfaltu nebo dokonce za silného deště, ale na to jistě také ještě dojde.
Každopádně ve vysokých teplotách pneumatiky lepily doslova jako roztavený med, a co je velmi dobré, nejevily ani při vysokém zatížení známky nadměrného oděru. Pokud jsme se „vyděsili“ pohledem na špinavý vzorek, tak to bylo proto, že horký dezén „posbíral“ nečistoty na dráze a nachytal je na sebe jako mucholapka obtížný hmyz, jedno kolo s kličkováním na dráze pak gumy nečistot zase zbavilo.
Spotřebu neřešíme, to už bylo zmíněno v předchozích dílech a na závodní dráze už vůbec ne, stejně tak je nepatřičné zmiňovat hlučnost obutí ve chvíli, kdy vám za hlavou burácí víc než tři sta koní v atmosférickém boxeru a práská do výfuku s otevřenými klapkami. Naše auto jezdí na sníženém podvozku, takže je tím jízdní komfort definovaný spíše jako „velmi tuhý“ než „cestovně příjemný“ a vztahovat toto ke gumám by bylo nepatřičné, na vině je velmi tvrdé odpružení a snížený podvozek.
Vlastně naopak, pokud máte možnost srovnat 911 ve standardním nastavení s tou, na které testujeme, a zohlednit komfort pneumatik, nutně si musíte uvědomit, že navzdory „race“ specifikaci jsou vcelku pohodlné. Nejde o nějaké změkčilé projevy na závodní dráze, to v žádném ohledu, ale o to, že za běžné jízdy pouštějí auto do zatáček bez tvrdých rázů a hrubých projevů na limitu, postrádají nepatřičné projevy ve stylu „železo na železo,“ myslím tím pocit a dojem, kdy jedete na hraně že guma měkce drží ve stopě, namísto toho, aby s drkotáním odskakovala.
Za sucha, abychom závěrem tohoto pojednání ukončili nějak naši okruhovou misi, musíme ohodnotit pneumatiky jako velmi dobré, poddajné, v mnoha ohledech příjemnější než podobně situovaní konkurenti.
Na dráze pneumatiky fungovaly příkladně, držely stopu, měkce se nechaly vést ve zvolené jízdní linii, neodskakovaly, nevadly s nečekanou razancí, při správném používání (tedy při prokládání ostrých kol s odpočinkovými a s pauzami v depu) pracovaly hodiny a hodiny.
Za tepla a sucha tedy udělujeme pomyslný plný počet bodu a poohlížíme se po drsnějších podmínkách, kde bychom je vyzkoušeli – co třeba nějaká dvacetikilometrová uzavřená jednosměrka nedaleko německého Adenau?
