Testujeme pneumatiky Dunlop: Na rychlostní zkoušce

Tentokrát jsem si vymyslel ještě náročnější způsob testování než minule, kdy jsem s pneumatikami jezdil na závodním okruhu v Sosnové u České Lípy. Padlo rozhodnutí vyrazit na amatérskou rally a zkusit, jak se obutí, které máme na dlouhodobý test, tedy Dunlop Sport Maxx RT, bude chovat v rychlém tempu na různých typech povrchů, měnících se podmínek a nestálého počasí.

Nejprve něco k akci, šlo o rychlostní zkoušku nataženou částečně na asfaltových komunikacích s čistým povrchem, částečně vedoucími v lese, v některých místech překopaných a zasypaných štěrkem.

Takže tady máme asi padesát procent suchého asfaltu, čtyřicet procent asfaltu poházeného více či méně jehličím, něco představovala zatáčka pokrytá nánosem jemného písku, zmiňované překopy zasypané štěrkem (přičemž štěrk byl lehce navršen v asi metr širokém pruhu napříč cestou, nad úroveň asfaltu, takže vytvářel takový miniaturní horizont a skokanský můstek), a oblast se spadaným listím.

Tolik tedy k dráze, a teď něco málo o povětrnostních podmínkách. Ráno, velmi brzy ráno, kdy se začínalo s najížděním erzety, bylo lehce „nasmrkáno,“ takže asfalt poměrně klouzal. Přes den se měla rychlostní zkouška osušit a také zrychlit. Nicméně počasí bylo spíše vlažné než horké, což souvisí s teplotou pneumatik, jak o tom budu mluvit za chvíli.Dunlup Sport Maxx RT jsou, pro připomenutí, v rozměru 245/40 R18 a máme je na autě s výkonem 400 koní, točivým momentem 600 Nm a pohonem všech kol. Znovu popisovat detaily pneumatik po stránce technologie, materiálu a chytrých řešení nemá cenu, odkážu vás na předchozí článek, kde jsem se tomuto věnoval, a začnu rovnou tím, jak jsem jezdil a jak se pneumatiky chovaly.

Když bych si chtěl hodně ulehčit práci, tak prohlásím, že jsem se ani v jeden okamžik nedostal do situace, kdy by pneumatiky nefungovaly, nebo třeba jen začaly vykazovat ztrátu svých schopností či omezenou přilnavost.

Začnu tím, že nad ránem bylo cítit, že teplota není ideální. Jak teplota asfaltu, tak samozřejmě teplota pneumatik. Bylo těžké gumy před jízdou zahřát, protože nemám vybavení. Tedy mohu gumy omotat maximálně textilním obalem na převoz, ale rozhodně je nezapojím do elektřiny, abych je uvedl do provozní teploty.

Takže jedinou možností bylo vyjet mimo areál soutěže, tam na veřejných silnicích zkusit gumy prohřát jízdou, a pak se vrátit, ovšem včas, abych nepřišel o místo ve frontě na start a v té pneumatiky mezitím zase vystydly. Takže jsem v podstatě jel na studených gumách. A i proto jsem se do tempa na začátku erzety příliš nepokládal. Jednak z důvodu teploty, a pak protože první rovinka, na které jsem hravě dosáhl na stokilometrovou rychlost, se v ostré pravé zatáčce klonila mezi stromy a v místě zatáčení po výjezd z oblouku byla pokryta vrstvou jemného písku.

Zajímalo mne, jak se Dunlopy s touto změnou podkladu vyrovnají a musím říct, že dobře. Jednou jsem při nájezdu do zatáčky začal brzdit o chvíli později, což znamenalo „už na písku“ a tam jsem zřetelně cítil, jak při hybnosti auta gumy jakoby o kousek „cuknuly.“ Proklouzly ovšem všechny naráz a stejně, a auto nerozhodily. Přišel jsem samozřejmě o čas, ale když jsem nechal volant rovně a přibrzdil, gumy se obratem chytly a pak jsem, s mírně pomalejším tempem, mohl s jistotou zatočit. V dalších kolech pak už byl písek vynesen ostatními jezdci mimo dráhu, takže se stačilo strefit na čistá místa a bylo to.Dalším „zrádným“ úsekem byl pás překopaného asfaltu, zřejmě jakési vedení potrubí či elektrické kabeláže, není důležité, podstatná je skutečnost, že souvislý pás asfaltu byl asi na metr přerušen a zasypán štěrkem. Paradoxně tento „jev“ se v rámci možností ukázal jako snadno průjezdný. Štěrk byl po pár jízdách vyházen do vzdálenosti několika metrů po směru jízdy, což znamenalo, že se po mírném hupu na nerovnosti pneumatiky mohly dobře chytnout asfaltu, který byl sice pokrytý kamínky, ale tak řídce, že šlo spíše o zdrsnění povrchu a zvýšení přilnavosti, než past typu vysypaného automatu na žvýkačky z filmu Godzilla.

Náročnější byla partie, ve které byl v zatáčce nános suchého-mokrého listí. Tedy spadaného, a mokrého od toho, jak se přes noc snesla na kraj rosa. Vzorek pneumatik neměl moc šanci pracovat, gumy se leckdy nechaly listím obalit a ano, klouzalo to. V dynamických rychlostech ano. Řešením bylo buď se místu vyhnout za cenu jiné, méně ideální stopy, nebo počkat, až místo oschne a projíždějící auta oblast vyčistí. Pneumatiky nánosy mokré biomasy obelstít nedokázaly.

DOPORUČUJEME: Co o ojetém autě prozradí pneumatiky?

Abych zkušenost shrnul do nějakého závěru, tak musím říct, že mne pneumatiky potěšily. Nebyly tak výkonné na suchém asfaltu jak by bylo ryze závodní obutí, ale u silniční (pro běžný provoz homologované) pneumatiky nelze toto předpokládat. Já očekával od Dunlop Sport Maxx RT co nejlepší schopnost poradit si s různými typy povrchů a teplot, a zároveň fungovat po cestě na erzetu, kterou jsem absolvoval po vlastní ose. A co je podstatné, že gumy dokázaly přenést poměrně značný výkon na silnici bez problému se stabilitou a vyvážeností auta. A to samé platí i o chování na brzdách. Všechna kola se při deceleraci projevovala stejně, žádné výrazně nevybočovalo. A je zřejmé, že do situace, kdy bych pneumatiky přehřál a ony přestaly fungovat, jsem se nedostal.

Nebo jinak, abych na to šel z druhé strany. To, jak se chovaly na amatérské rally mne utvrdilo v tom, že se mohu na Dunlop Sport Maxx RT spolehnout v realitě všedního dne na silnicích s různými typy povrchů a adhezí.