Test Toyoty Corolla Touring Sports 2.0 Hybrid: Šmrncovní šetřílek

• Dynamika 7

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 10

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 8.6

Obecná představa o hybridech jako podivně neforemných knedlících, jejichž design za každou cenu přísně podléhá aerodynamice a hlavně musí být vidět jejich jinakost, je tu tam. Jenom si vemte takovou první generaci Priusu a srovnejte to s tím, jak pěkné hybridy staví Toyota dneska.

Příkladem budiž i tahle Corolla Touring Sports, která dokazuje, že i hybridní rodinný kombík může vypadat takhle dobře. Se sportovně laděným paketem GR Sport jí to vyloženě sluší, ačkoliv jedním dechem musím namítnout, že je mi tenhle falešný přístup trochu cizí.

Ultimátním měřítkem falešnosti je pro mě nepřítomnost koncovky výfuku a její nahrazení trapným plastovým rámečkem. A ke cti Corolly je třeba podotknout, že zespod nárazníku trčí poctivý kus pěkného železa. Hybrid s přiznanými výfuky, to tedy koukám.

Zdroj: Hugo Kottás

Zdroj: Hugo Kottás

Corolla se symboly veškerého znečištění na zeměkouli, viděno optikou ekoteroristy, může hrdě chlubit, jelikož do ovzduší toho nevypouští tolik. Po městě dokáže jezdit za 5,7 litru benzínu, což je na rodinný kombík nižší střední třídy pěkná hodnota, které se dokáží vyrovnat jenom nafťáky.

Jenže s hybridní Corollou se jezdí mnohem příjemněji. Jednak si snadno zvyknete na všudypřítomné ticho a naprostou pohodu za volantem plynoucí ze skutečnosti, že prostě není kam spěchat, zadruhé se umí všech 184 koní pod kapotou příjemně svižně probudit, když potřebujete okamžitě dostupný výkon.

V zatáčkách se Corolla také nenechá zahanbit, ačkoliv nějaké výrazné emoce v řidiči rozhodně nevzbudí. Hlavním měřítkem je tu komfort, a ačkoliv se velká 18″ kola snaží rozbít komfort seč mohou, podvozek zůstává stále pohodlný natolik, aby vám občasné tvrdší vymetení nerovnosti nevadilo.

Zdroj: Hugo Kottás

Zdroj: Hugo Kottás

Příjemný pocit z jízdy mi trochu kazil nepříliš efektní interiér. Sportovní sedačky připomínající ty z Lexusu RC F jsou parádní, ale zbytek mě příliš neuchvátil. Jednak mi tu nesedí takové anachronismy jako kolébkové přepínače vyhřívání sedaček nebo nudný volič převodovky. Chtělo by to nějakou designovou perličku. Grafika infotainmentu zase připomíná hry z prvního Playstationu a budíky, ty mě vyloženě štvaly.

Volit můžete se tří režimů zobrazení na centrálním displeji, z nichž tento na fotkách se třemi modrými kruhy je jedním z těch zajímavějších, ale také nejotravnějších. Ty tři kruhy jsou totiž tvořeny jakýmsi hologramem, který je velmi výrazný a rušivý. Chtělo by to takový ten applovský uhlazený minimalismus, leč Japonci vždycky sklouznou k jejich typicky ulítlému nevkusu.

Jistě, kdyby všechna auta byla stejně dokonalá, byla by to trochu nuda, a možná vám se uvnitř Corolly zrovna bude líbit. Potom nic nebrání tomu, abyste si ji užili. Je to příjemně jezdící auto s velmi dobrým hybridním pohonem a nízkou spotřebou, velkým kufrem a celkem atraktivním zevnějškem.

Zdroj: Hugo Kottás