Test Porsche 718 Cayman S: Něco tomu chybí, ale to důležité zůstalo
Porsche Cayman platí za vstupenku do vzrušujícího světa jedněch z nejlepších sporťáků planety. Jakkoliv si zpočátku neslo stigma levnějšího Porsche, postupem času dokázalo, že vedle žádanějšího a „opravdovějšího“ Porsche 911 má svoje místo.
Dokonce někteří tvrdí, že Cayman je lepší řidičský nástroj než klasická 911. Pravdou je, že se Cayman svým charakterem přibližuje kapesní víkendové hračce víc než 911, která se časem proměnila v luxusní gran turismo. Odsuzovat nejmenší Porsche v nabídce by tedy bylo velkou chybou.
Ačkoliv, jeden nemalý důvod k pochybám si stuttgartská automobilka připravila s nejnovější generací. Ani tak nemám na mysli poněkud zvláštní číselné označení 718, které lidem dokonale neznajícím historii motorsportu nic neříká (přiznám se, že ani mně ne), jako spíš radikální změnu za zadními sedadly.
Porsche 718 Cayman totiž místo tradičního plochého šestiválce pohání nově vyvinutý plochý čtyřválec o objemu 2,5 litrů. Vzhledem k historickému kontextu na tom není nic špatného, ostatně tahle konfigurace motoru poháněla Porsche odjakživa, nicméně nemohu se zbavit dojmu, že odkaz do historie je jenom výmluva, jak ospravedlnit vynucený downsizing a úsporu emisí.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásSám jsem byl zvědavý, nakolik tahle radikální změna autu uškodila, jestli tedy vůbec. Aniž bych dlouho chodil kolem horké kaše, musím konstatovat, že to není úplně ono. Jako člověk, který pamatuje Boxstery a Caymany s atmosférickým šestiválcem vyluzujícím kovově mechanický rachot vzrušující až do nebes, se prostě nemohu s novým čtyřválcem smířit.
Jakmile poprvé nastartujete, zmocní se vás pocit, že je v motoru snad něco rozbité, jaké pazvuky vydává. Rozjezd vás uklidní a zaplní nostalgií na dětství strávené u Need for Speed Porsche Unleashed a „cvrlikání broučků“ v ranných tři-pět-šestkách, které nový motor připomíná. A jakmile za to pořádně vezmete, projeví se hluboký chrapot a typický říz boxeru.
Samotný motor není vůbec špatný. Celkem pěkně zní, ačkoliv výfuk je unijně ztišený i s otevřenou výfukovou klapkou. Turbodíra do nějakých 3 000 otáček není otravná a následně motor příjemně táhne a nadšeně se vytáčí až na hranici 7 400 otáček. Výkon 350 koní je, promiňte mi ten anglicismus, sweet spot. Autu udává velmi svižné tempo, ale nedělá z něj nikterak děsivou záležitost.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásJenže to prostě není ono, když víte, jak skvělé bývaly šestiválce. A pohádky o tom, jak se vlastně vracíme ke kořenům, na mě nezkoušejte. Přijde mi prostě podivné poslouchat v Porsche zvuk Subaru. Ano, často jsem si připadal, že sedím v BRZ s motorem uprostřed, které trochu lépe jede.
Analogie k japonskému kupátku není od věci, jelikož Cayman se chlubí stejně precizními jízdními vlastnostmi. To je ostatně kvalita, která se změnou motoru naštěstí nijak neutrpěla. Stále je to jedno z hrstky opravdu puristických sportovních aut, které má hlavně přinášet radost z řízení.
Už jenom samotná pozice za volantem vás vtáhne do hlubin řidičského extáze. Sedíte pěkně nízko, hluboko zaražení do sedačky a v hřejivém objetí palubní desky. Účelný volant s tenoučkým věncem perfektně padne do ruky a jednoduché budíky s centrálním otáčkoměrem dávají přesně takové informace, které od sportovní hračky očekáváte.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásPracoviště řidiče je zkrátka dokonalé, tak, jak to umějí jenom v Porsche, a také adekvátně pečlivě sestrojené a luxusní. Ačkoliv zrovna v tomhle případě si přepychu neužijete. Zvláštní je, že opravdu existuje i totálně oholené Porsche, čehož je tento kousek důkazem.
Auto někdo naspecifikoval opravdu nezvyklým způsobem, chybí tu totiž jakákoliv luxusnější výbava. Máte jenom rádio, klimatizaci a elektrická okénka a zrcátka. Hotovo. Žádní asistenti, není tu ani běžný tempomat, natož adaptivní, klimatizace není automatická, nýbrž manuální, chybí vyhřívané sedačky a navigaci, tu tady vůbec nehledejte.
V tomto kontextu je poněkud zvláštní, že je tu místo manuální převodovky dvouspojkový sedmikvalt, který ovšem řadí naprosto famózně, takže mi tu vůbec nevadí. Ačkoliv Cayman by si manuál zasloužil, natož tahle oholená specka, oceníte schopnost automatu proměnit Caymana v pohodlné gran turismo ve dnech, kdy prostě nemáte náladu.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásJe to vlastně příjemně nezvyklé po dlouhé době řídit auto, natož takhle drahé značky, ve kterém je podstatou auto samo – motor, převodovka, podvozek, ne hračky na palubě. Takže mě alespoň za volantem nic nevyrušuje a můžu si dosyta užívat jízdy.
A je to jízda naprosto okouzlující. Odezva řízení je čistá, ostrá a vyvážená, nezatížená velkým motorem nad předními koly, ačkoliv občas vás přepadne nedůvěřivý pocit, že přední kola nemají tolik přilnavosti. Zadní kola zase drží pořádně a můžete klidně zostra přidat na výjezdu ze zatáčky.
Porsche s motorem uprostřed bývala zákeřnější, jelikož díky dokonale neutrálnímu vyvážení s motorem uprostřed tolik nedávala najevo přicházející přetáčivost a prostě najednou klepla řidiče přes prsty. Sedm-jedna-osmička je v tomto ohledu hodnější a snadněji ovladatelná. Ačkoliv druhým dechem musím dodat, že mírou přilnavosti a stabilitou je podvozek možná až příliš málo hravý.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásPrůjezdy zatáčkami jsou díky širokým a lepivým „salámům“ občas až děsivě rychlé. A když už natrefíte na vracák ideálních parametrů kdesi v horách, ladné pohození zadkem vyžaduje velkou odvahu. A pořád máte někde v hloubi podvědomí zaryté, že Cayman kouše, stejně jako jeho jmenovec ze zvířecí říše. I když tenhle už má zuby tupější než kdysi.
Porsche 718 Cayman S bohužel muselo učinit ústupky poplatné době jeho vzniku, což je na jednu stranu velká škoda, nicméně na druhou stranu nás může stále těšit, že je to pořád jeden z nejpurističtějších sporťáků, jehož existenci bychom měli oslavovat.
Se šestiválcem to možná bývalo větší vzrůšo, ale díky bohu aspoň za čtyřválec. A pokud byste nad ním nakonec ohrnuli nos, naštěstí stále můžete sáhnout po verzi GTS 4.0 nebo GT4, které mají pro jakékoliv Porsche ten jediný správný počet válců.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo Kottás
