Test Peugeot Partner 1.5 BlueHDI 130: Malá velká dodávka

• Dynamika 6

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 10

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 8.2

V případě Peugeotu Partner si můžete vybrat ze tří různě výkonných variant jednoho motoru – naftového o objemu 1,5 litru. V testovaném autě jsme měli tu nejsilnější se 130 koňmi. A volba je to dobrá, pořád platí, že koncern PSA naftové motory umí. Má dostatečnou dynamiku i na jízdu mírně nad naším dálničním maximem a přitom nepotřebuje víc než 7 litrů nafty na 100 km. Ovšem pokud se přesouváte klidnou jízdou do 90 km/h, není problém jet za pět.

Vedle výkonu motoru si můžete vybrat i délku, Partner existuje ve dvou variantách karoserie. Naše byla ta kratší s celkovou délkou 4 440 mm, délka nákladového prostoru potom činí 182 cm. Sympatická vychytávka je (příplatková) přední dvojsedačka pro spolujezdce, která se dá sklopit a prostor tak ještě prodloužit.

Zdroj: Autoweb.cz

Pro plnohodnotné sezení tří dospělých lidí ji ale nepoužijete. Já jsem vezl drobnou ženu a sedmiletou dcerku a stejně jsme se téměř nevešli, přepravu například tří stodvacetikilových zedníků si opravdu neumím představit.

Standardem jsou zadní křídlové dveře a vpravo ještě boční posuvné, takže do nákladového prostoru je opravdu dobrý přístup. A díky kotvicím okům v podlaze a za příplatek i na bočních stěnách není problém náklad upevnit. Užitečný může být i další příplatkový prvek, a to hlídání přetížení, které indikuje řidiči ve dvou stupních zatížení – nad 80 % a pak nad 100 % povolené hmotnosti nákladu. Ta může být až 1 000 kg.

Zdroj: Autoweb.cz

Stejně jako Rifter i Partner má architekturu palubní desky podobnou osobním modelům značky. Tedy malý zploštělý volant a nad ním přístrojový štít – koncepce Peugeotem nazývaná i-Cockpit. A ani zde mi nijak nevadila. Ukazatele jsou klasické s displejem uprostřed. Na něm si může řidič nechat zobrazovat základní údaje o jízdě, rychlost, kompas a další. Vše se přepíná na volantu – na něm je mimochodem na dnešní dobu celkem málo tlačítek, a to je sympatické.

Tempomat (dokonce adaptivní) se ovládá samostatnou páčkou vlevo pod volantem. Na rozdíl od osobních Peugeotů zde naštěstí zůstalo ovládání topení a klimatizace stejně jako hlasitosti audia pěkně postaru tlačítky. Dnes i dodávka musí být plná asistentů, takže Partner samozřejmě sám brzdí a zatáčí. Vtipná je přítomnost vnitřního zpětného zrcátka, i když nákladový prostor je zcela bez skel. Zřejmě je levnější unifikovat výrobu a namontovat víc zrcátek než řešit, kam zrcátko dát a kam ne.

Zdroj: Autoweb.cz

Vedle věcí praktických je důležité zmínit i stránku řidičskou. A ta rozhodně stojí za pochvalu. Absolvoval jsem 700 km dlouhou cestu bez jakékoliv známky poškození. Poloha za volantem se dá nastavit blízko osobnímu autu a stejně blízko jsou i jízdní vlastnosti. Neobjevil jsem situaci, kdy by byl podvozek nějak záludný nebo aspoň nejistý. Může překvapit mírně přeposilované řízení, ale je otázka, jestli by se po naložení tuny nákladu situace nezměnila.

I když se jedná o dodávku, stojí za to zmínit i vzhled. Minimálně přední maskou a světly se Partner hlásí k ostatním Peugeotům, a pokud by končil u předních kol, vlastně by to bylo i hezké auto. Je dobře, že konkurence na trhu nutí výrobce stále zlepšovat i svoje užitkové modely, v případě těchto čtyř sourozenců jde rozhodně o vývoj správným směrem.

Zdroj: Autoweb.cz