Test Peugeot 308 GTi 1.6 PureTech: Opravdový sportovec

Po dokonalém Peugeotu RCZ R, který jsme měli v testu před několika lety, jsme dostali do rukou další auto ozdobené logem Peugeot Sport. A po týdnu řidičského ráje musíme napsat, že zde sport opravdu znamená sport.
img_5655-1100x618.jpg Zdroj: Autoweb.cz

  • Dynamika 10

  • Chování na silnici 9

  • Provozní náklady 9

  • Praktičnost 9

  • X-Factor 9

  • Celkové hodnocení 9.2

Na první pohled zaujme, že si Peugeot nepotřebuje pomáhat rozšiřováním auta. GTi dostalo širší pneumatiky na větších discích, ale žádné nafukování blatníků se nekoná. Mimochodem na jízdních vlastnostech je to znát, protože ve vyšších rychlostech máte pocit určité rozevlátosti. Ve chvíli, kdy samosvorný diferenciál začne pracovat a vtahovat předek auta dovnitř do zatáčky, zadek začne mírně povlávat. Ale je to rozhodně spíš osobitá vlastnost, ne chyba, naopak jsem se na to pokaždé těšil.

Čím si ale rozhodně francouzští sportovní přátelé pomohli hodně, jsou brzdy. Přední dvoumateriálové kotouče o průměru 380 mm jsou dost nepřehlédnutelné a brzdy jako celek naprosto neutahatelné. Dávkování zůstalo trochu ostřejší, ale není problém si zvyknout. Nebýt dvoubarevného lakování, v našem případě rovnou bílo-černého, bylo by GTi zvenku od obyčejnějších modelů odlišné tak akorát, aby nevzbuzovalo pohoršení estetických puritánů. Červená linka v předním nárazníku, pár log GTI, dvě parádní koncovky výfuku a pohledné 19palcové disky. Uvnitř pak především sedačky se zvýrazněným bočním vedením (také obrandované logem Peugeot Sport), na volantu nápis GTI a červený pásek na dvanáctce.

Vývojáři si vzali do parády také motor a převodovku. Ze známého motoru 1.6 PureTech díky dost podstatným úpravám vydolovali 263 koní a 340 Nm. Část úprav byla potřeba, aby motor takový výkon mohl podávat, a další část pak, aby jej podával žádoucím způsobem. Mezi ty první patří jiné písty, ojniční ložiska a ojniční šrouby, mezi ty druhé pak turbodmychadlo s nastaveným wastegatem tak, aby byl průběh výkonu co nejlineárnější.

A to se opravdu povedlo, v nízkých otáčkách je určitá turbodíra, možná umocněná „emisní“ prodlevou v reakci na sešlápnutí plynového pedálu, ve vyšších otáčkách a hlavně při větším zatížení motoru pak jsou reakce téměř okamžité a motor působí opravdu silně. O převodovce Peugeot tvrdí, že je vyrobená z pevnějších materiálů a vydrží tak přenos větší porce výkonu a točivého momentu.

Z hlediska ovládání není co vytknout. Dráhy jsou celkem přesné, tak akorát dlouhé, přeřazení působí opravdově mechanicky, ne jak ovládání joysticku. A je i příjemně krátká, na šestku při 145 km/h točí motor kolem 3 800 ot./min. Přitom spotřeba není nijak tragická, dlouhodobá ukazovala 10,2 litru na 100 km a nemyslím si, že by kolegové před námi auto nějak šetřili. A při jízdě 80 km/h v Praze po Jižní spojce to bylo mírně přes šest litrů.

Pokud bych měl napsat nějakou kritiku, tak pak se jedná o známé neduhy související s tím, že se jedná o Peugeot 308. Umělý „zvuk motoru“ při aktivaci režimu sport opravdu do tak řidičsky dospělého auta nepatří. Otáčkoměr, který se otáčí obráceně, je hloupost a jsem zvědavý, za jak dlouho z Peugeotů v tichosti zmizí. Obvykle kritizovaný i-Cockpit mně vůbec nevadí, akorát u tohoto typu auta by volant měl být trochu větší, a tedy přesnější. A už zmíněné anatomické sedačky jsou svojí velikostí připravené i na švédského potomka Vikingů, takže běžný Francouz (a já) v nich stejně nesedí ideálně.

Je také hrozná škoda, že ani sem nedali mechanickou ruční brzdu. Předokolka je díky samosvornému diferenciálu rychlá až od určité rychlosti. V ostřejších pomalých zatáčkách až tak moc nepomáhá a to jsou přesně situace, kde mi páka ruční brzdy moc chyběla. A díky téměř nulovému převisu auta za zadní nápravou a malinkým zadním brzdám v porovnání s předními je i hodně složité pomoci si přibržděním a přenesením hmotností mezi nápravami.

Peugeot použil samosvorný diferenciál Torsen. To je skvělá volba pro rychlosti nad určitou hranici (a ještě musí být sucho). V ostřejších zatáčkách nebo na mokru mají obě přední kola tendenci se protáčet stejnou rychlostí a v tu chvíli přijde jeho snaha vniveč. To jsou podmínky, kde mají navrch systémy, které umí podle potřeby ovládat rozdělení výkonu mezi levé a pravé kolo aktivně. Na druhou stranu to, co pak 308 GTi předvádí v zatáčkách při rychlostech kolem 120 až 150 km/h za hodinu, je úplně mimo chápání.

V podstatě vždycky až v zatáčce zjistíte, že bylo možné jet opravdu rychleji. A když se odvážíte, zjistíte, že do nebezpečného limitu pořád ještě kousek zbývá (a při přepnutí do režimu Sport lze uprostřed přístrojového štítu i sledovat graf přetížení – tedy spolujezdec může, že by to dělal v takové situaci řidič, si moc neumím představit). Ostatně ovládání auta na limitu je kapitola sama pro sebe.

I u GTi zůstala vzadu pevná náprava, ale díky tvrdším tlumičům zadek zdaleka neodskakuje tolik jako u běžné 308. To ale neznamená, že by neodskočil vůbec, jenomže pokaždé se zase bezpečně chytne. A pokud situace dovolí a předek je zakousnutý v dostatečném výkonu, vytáhne auto ze sebevětšího pokusu o uskočení do strany. Co se týče zmíněných tlumičů – ani zde není co vytknout. Jsou přesně na hranici mezi přijatelným komfortem a schopností pracovat jak na dobrém, tak na špatném povrchu. Ani rozbitá okreska podvozek nijak nerozhodí a přitom není problém v autě ujet několik set kilometrů na jeden zátah. Rozhodně se jedná o jeden z nejuniverzálněji pojatých ostrých hatchbacků.

Asi není potřeba se detailně rozepisovat o interiéru auta, ten je až na pár výše zmíněných vylepšení shodný s běžnou 308. Nicméně jeden příjemný detail ještě přibyl – stabilizaci lze vypnout i v rychlostech nad 50 km/h a navíc ne v menu infotainmentu, ale vlastním tlačítkem vlevo od volantu, stejně tak i start-stop. A ještě taková zajímavost – při vypnuté stabilizaci je deaktivované i automatické spuštění varovných blinkrů při prudkém brždění, což se hodí třeba na závodním okruhu.

Co se týče zevnějšku, tam designéři odvedli opravdu dobrou práci. Těch pár věcí navíc přesně stačí na to, aby fandové do aut poznali, že se nejedná o naftovou 308, a zvědavě pokukovali. Přitom se nemusíte stydět s autem jet i v mírně pokročilém věku – což u takové Hondy Civic Type R nelze. Peugeot nám tak ukázal, že i když stále větší část „řidičů“ touží po samořiditelných SUV, stále lze být odvážný a vrhnout na trh polozávodní derivát malého kompaktu. Moc bych si přál, aby se našlo i dost zákazníků, kteří to ocení.


Za možnost testování Peugeotu 308 GTi děkujeme Automotodromu Brno

16.7.2019 2:00| autor: Jiří Kotyk

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist