Suzuki není takovým synonymem pro výrobce aut s pohonem 4x4 jako Subaru. Kdo ale hledá cenově dostupnou „čtyřkolku“, ten nemůže japonskou automobilku minout. Nový Swift 4x4 se prodává za méně než půl milionu, Vitaru a S-Cross lze ve specifikaci AWD sehnat za cenu lehce přes šest set tisíc korun. Za takové částky většinu konkurentů nedostanete ani s pohonem jedné nápravy. Neznamená ale málo peněz také málo muziky? To jsme zkoušeli za volantem pěti různých suzuki s pohonem všech kol na zasněženém polygonu v Alpách i cestou k němu.

Suzuki letos slaví 55 let pohonu 4x4 v jejích autech. Pro českého nadšence do aut, a zvláště těch s pohonem všech kol, ale bude důležitější, že „všehrabům“ patří u japonské značky nejen historie, ale i současnost. U loni nejprodávanějšího modelu S-Cross tvořil podíl prodaných verzí s pohonem všech kol 61 procent, u Vitary dokonce více než 65 procent a „čtyřkolkami“ bylo i všech 13 kusů Acrosse, tedy přebrandované Toyoty RAV4, který už se aktuálně nenabízí. Dokonce i u malého Swifta činil podíl 4WD verzí téměř třicet procent.

Není tedy divu, že se Suzuki rozhodlo českým novinářům svá auta s pohonem všech kol připomenout a pozvalo nás do rakouského Saalfeldenu. V noci před akcí jako zázrakem napadlo dvacet čísel čerstvého sněhu, takže jsme měli na testovacím ledovém polygonu téměř dokonalé podmínky.

Postupně jsme si mohli vyzkoušet pět různých verzí vozů Suzuki s pohonem všech kol – S-Cross s manuálním i automatickým řazením, Vitaru s automatem, novou eVitaru a Swifta výhradně s pětistupňovým manuálním řazením.

K dispozici nám byl slalom mezi kužely, dva driftovací okruhy a krátký okruh se zatáčkami na obě strany a terénními zlomy – taková malá rallyová rychlostní zkouška. Povrch? Čistý led, na kterém byla nasněžená již zmíněná dvaceticentimetrová peřina, která se ale samozřejmě rychle rozjezdila. Na závěr jsme měli možnost auta vyzkoušet na kluzné ploše s odtrhovou deskou, která auto házela do smyku buď na jednu, nebo druhou stranu.

Autoweb chce být webem pro automobilové nadšence, a proto se zaměříme zejména na to, jak nám které auto připadalo při našem řádění na polygonu zábavné. A podle těchto schopností jsme je seřadili od nejhoršího po nejlepší.

Aktuálně druhé nejlevnější auto s pohonem všech kol na českém trhu (za KGM Tivoli) s cenou od 456 900 korun (za verzi 4WD) disponuje nejjednodušším systémem pohonu všech kol ze všech porovnávaných vozů Suzuki. Ten spočívá v automatickém připojení zadní nápravy ve chvíli, kdy se ta přední protáčí.

Řešení je to na sněhu a ledu docela funkční, ale kombinace litrového benzinového tříválcového motoru s malým točivým momentem a velmi kompaktní karoserie dost ztěžuje rozevlátou jízdu v driftu. Lehký Swiftík mě potěšil hbitým projevem mezi kužely, ale dostat jej do řiditelného smyku a udržet jej v něm nebylo tak jednoduché jako u ostatních aut.

Nejspíš to spoustu čtenářů překvapí, ale auto, se kterým jsem zažil spoustu srandy v pískových lomech a v náročnějším terénu, nebylo na sněhu a ledu zdaleka tak zábavné jako na první pohled neohrabanější S-Cross nebo výrazně těžší elektrická Vitara.

Možná to bylo i tím, že jsme měli k dispozici pouze variantu s automatickou převodovkou, která není k dávkování plynu při jízdě na extrémně kluzkém povrchu tak vhodná jako řazení manuální.

Stejně jako u Swiftu jde v případě Vitary proti rozevláté jízdě ve smyku i kompaktní karoserie s minimálními převisy. Naopak mild-hybridní čtrnáctistovka poskytuje slušný příděl točivého momentu a vyspělý (byť výhradně elektronický) systém pohonu všech kol ALLGRIP Select umožňuje různé kombinace.

Mě nejvíc bavila jízda s deaktivovaným stabilizačním systémem v režimu Snow, při němž si elektronika hraje s rozdělením točivého momentu mezi nápravy. ALLGRIP Select umožňuje i „uzamčení“ točivého momentu v poměru 50:50 v režimu Lock, což ale funguje jen do rychlosti 60 km/h. A vzhledem k tomu, jak rychle jsme na bezpečném polygonu jezdili, došlo stejně většinou rychle k přepnutí do režimu Snow.

Vitara 4x4 s automatickou převodovkou mě sice nebavila tak, jak jsem doufal, což ale samozřejmě vůbec neznamená, že jde o špatné auto. Naopak bych ji pořídil třeba pro manželku, protože se na sněhu a ledu chovala velmi bezpečně, předvídatelně a sebevědomě. Jenže náš dnešní žebříček je hlavně o zábavě.

A z hlediska zábavy na sněhu a ledu možná trochu překvapivě fungoval lépe než Vitara delší a těžší S-Cross se stejnou technikou – tedy motorem, převodovkou i systémem pohonu všech kol.

Proporce S-Crossu mi umožňovaly snadnější utrhnutí do rozevlátého řiditelného smyku a jeho udržování. Dost to kontrastuje s jeho konzervativním designem, ale tak už to někdy bývá, že týpek, do kterého byste to neřekli, bude ve finále na večírku mnohem zábavnější než kdejaký výstředník na pohled.

Odpůrci elektromobility možná na tomto místě článek opustí, ale už po několikáté jsem si v praxi ověřil, že elektromobily mohou být na kluzkém povrchu velmi zábavným společníkem. Pohon všech kol je v případě Vitary, stejně jako u drtivé většiny všech elektrických SUV zajištěn tím, že každá náprava má k dispozici svůj vlastní elektromotor.

Okamžitý přísun suverénně nejvyššího točivého momentu ze všech testovaných aut na jednu stranu umožňuje bleskový přesun do driftovacího módu a spoustu energie ve chvílích, kdy člověk potřebuje z nějaké situace vyjet pod plynem, na druhou stranu není jeho dávkování úplně jednoduché. Také vysoká hmotnost vozu způsobuje, že se auto klouže sice rádo, ale není to úplně jednoduché řídit.

Přesto, nebo možná právě proto mne řádění na sněhu a ledu s eVitarou velice bavilo. Nemůžu si ale odpustit dovětek, že v běžném provozu je vysoká hmotnost v kombinaci s kluzkým povrchem samozřejmě hendikepem, protože na řiditelný smyk potřebuje řidič mnohem více prostoru než u lehčího auta.

Auto, se kterým jsem na akci přijel a užil si s ním několik stovek kilometrů na zasněžených vozovkách ještě před vjezdem na uzavřený polygon. Přesto jsem ale dobrovolně strávil za jeho volantem i nejvíce času v Saalfeldenu. Proč?

Právě s tímto autem se mi totiž dařily suverénně nejdelší drifty trvající i několik desítek vteřin. Prostě stačilo zařadit jedničku, dvojku, trochu více pohnout volantem, a smyk byl okamžitě na světě. A k jeho udržování stačilo trochu citu v noze a rychlých reakcí na volantu.

Právě za volantem S-Crossu s manuálním řazením se mi dařilo najít nejlepší rytmus při slalomu mezi kužely, nejlépe se mi s ním dařilo vypořádat s neustálými změnami kluzkosti povrchu na driftovacích okruzích. I na kluzné ploše s odtrhovou deskou jsem s ním zvládal vypořádat se se smykem v nejvyšších rychlostech.

Možná to na první pohled nevypadá, ale tohle vzhledově nevýrazné auto za 638 900 korun (s pohonem AllGrip), které si nejčastěji kupují důchodci z venkova, dokáže nabídnout na sněhu a ledu mnohem více zábavy než předražené a překoňované káry prémiových značek.