Test Mercedesu E 300 de, netradičně pojatého hybridu
Nabíjecí hybridy jsou dnes jedním z oblíbených způsobů výrobců, jak udržet v nabídce slušně výkonný spalovací motor a přitom nepřekročit předepsané emise, za které padají velké pokuty. Pro zákazníka to znamená možnost volby stále ještě relativně normálního auta, které nevyžaduje velké kompromisy jako plnohodnotný elektromobil, navíc s bonusem ve formě občasné jízdy téměř zadarmo.
Mercedes jde na to trochu jinou cestou než ostatní. Tedy jde na to hned dvěma cestami. Jednak nabízí verzi E 300 e, tedy klasický zážehový plug-in hybrid, dále potom kombinaci naftového a elektrického motoru ve variantě E 300 de.
Volba naftového motoru v plug-in hybridu je vskutku netradiční, principem fungování se ovšem nijak neodlišuje od svých benzinových protějšků. Když máte nabito, můžete ujet až 53 km, tedy alespoň papírově, v realitě mrazivých lednových měsíců spíš kolem 35 km. A když potřebujete normální naftový sedan, na jednu nádrž ujede 800 km.
Takže si můžete vybrat a v ničem se nemusíte omezovat. Pravdou je, že aby plug-in hybrid byl efektivní, je třeba jej pravidelně nabíjet a jezdit po městě primárně na elektřinu, jinak s sebou vláčíte zbytečných 320 kg navíc, jelikož celková hmotnost se vyšplhala na 2 130 kg (s pohonem všech kol 4Matic). Tohle je pořádný cvalík.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásMěstský provoz se dá zvládnout se spotřebou kolem dvou litrů nafty, delší okruh o délce 54 km s vloženou dálnicí a okreskou jsem absolvoval za průměrných 4,6 l/100 km, přičemž polovina jízdy připadla na elektřinu. Zásadně jsem do elektrického systému nezasahoval, jenom nastavil ekologický jízdní režim a nechal auto jet podle toho, jak uzná za vhodné. I když se akumulátor zcela vybije, zůstává motor celkem úsporný – 3,8 l/100 km ustálenou stovkou a týdenní průměr 6,5 litru.
Přepínat můžete klasicky mezi individuálním, sportovním, komfortním a ekologickým módem, přičemž plug-in hybrid nabízí ještě režim čistě elektrický a udržovací, kdy systém udržuje aktuální kapacitu v akumulátoru pomocí spalovacího motoru.
Dobíjet skrze naftový motor nelze, s rozumným vysvětlením, že efektivnější je stejně nabíjet ze zásuvky. Tu naleznete poněkud kuriózně umístěnou v pravém rohu zadního nárazníku, ale jinak elegantní design éčkového Mercedesu nikterak nenarušuje.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásArchitektura kokpitu se dvěma rozměrnými displeji stále připomíná zmenšenou třídu S předchozí generace se vším, co k tomu patří. Těšit se můžete na prvotřídní materiály, zpracování i úžasně uvolňující atmosféru. Design po faceliftu doznal pouze drobných úprav ve formě ještě vypiplanější grafiky digitálních budíků.
A nového volantu. Jeho tři paprsky jsou navíc dělené na dvě poloviny a všechna tlačítka jsou nově dotyková. Logika rozmístění zůstala stejná, takže se majitelé předchozích Mercedesů ihned zorientují, přesto si dovolím na adresu ovládání jednu nemalou výtku.
Koncept ovládání obou displejů dotykovými ploškami totiž stále není přesný a často se stává, že chcete třeba listovat palubním počítačem nahoru a dolů, jenže ujedete prstem do strany a najednou listujete úplně v jiné nabídce. Ideální je tedy věnovat čas nastavení zobrazení někde v teple garáže a potom na nic nesahat.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásZajímavé je ovládání tempomatu, kdy stisknutím příslušného tlačítka +/– upravujete rychlost po desítkách, zatímco přejetím přes plošku po jednotkách. Je to intuitivní a hned na to přijdete, musím ovšem utrousit poznámku, že klasická tyčinka pod volantem byla stejně nejlepším řešením. Jinak se mi v kabině Mercedesu třídy E moc líbí.
Stejně tak se mi líbí způsob, jakým jezdí. Nesnaží se sportovat a řidiče vrhnout do děje, naopak umí dokonale oprostit od reality jízdy po silnici a budete si připadat spíš jako na obláčku. Podvozek je na 18″ kolech příjemně konejšivý a ticho na palubě je příkladné. S tímhle autem budete mile rádi jezdit přes celý kontinent.
Výkonově naftový plug-in hybrid také nezklame. Základem je dvoulitrový čtyřválec o výkonu 194 koní a točivém momentu 400 Nm, tedy stejně jako verze E 220 d, navíc ale ještě máte 122 koní a 440 Nm prostřednictvím elektřiny. Celkově to stačí na dynamiku vyjádřenou hodnotami zrychlení na stovku za 5,9 s a maximálky 235 km/h.
Mercedes-Benz E 300 de vyjde o nějakého čtvrt milionu dráž než jeho čistě naftový sourozenec, takže si finanční úsporu a výhodu v podobě parkování na modrých zónách a jízdy po dálnici zdarma musíte spočítat sami. Pokud ale trávíte na cestách hodně času, tohle je skvělý způsob, jak tak činit.
Zdroj: Hugo Kottás
