Test Mazdy MX-30, elektromobilu, který umí zabavit
Mazda jako jedna z posledních automobilek udržuje naději nadšených řidičů na lepší zítřky. Zatímco drtivá většina výrobců podlehla v zájmu ekologických tlaků downsizingu a postupnému oklešťování nabídky o jakékoliv zajímavější auto, Japonci se stále drží zavedených pořádků, které nejednoho automobilového nadšence zahřejí u srdce.
Dokáží tak stále nabídnout atmosféricky plněné motory, které mají charakter, dostupný zábavný roadster, který už 30 let funguje podle stále stejně jednoduchého receptu, nebo do budoucna chystají prémiový sedan s šestiválcem a pohonem zadních kol. U Mazdy se zkrátka můžete těšit na zářnou budoucnost.
Stejně jako ostatní však musela trochu ustoupit ze svého tažení proti proudu trendů a nevyhnula se vývoji svého vůbec prvního sériově vyráběného elektromobilu. To by ovšem nebyla Mazda, aby všechno nebylo trochu jinak. A hlavně zábavnější.
V čem se ale Mazda opičí po ostatních, je tak trochu znásilnění slavného jména ve prospěch crossoveru. Stejně jako Mitsubishi použilo Eclipse, Ford sáhl po Mustangu a Pumě, tak Mazda nalepila písmena MX, která vždycky patřila hbitým sportovním autům, na víko kufru SUVčka.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásMX-3 bylo malé kupé, MX-5 stále je nejprodávanější roadster světa a pod názvem MX-6 jistě pamatujete krásné a vzácné gran-turismo. Ve výsledku vás ale hrátky s názvem vůbec nemusejí trápit, protože je to vlastně jedno. MX-30 je dostatečně neutrální název, aby neprovokoval, na rozdíl od zmíněného Eclipsu, Mustangu nebo Pumy.
Zajímavé je, že Mazda nesáhla po označení RX, jelikož právě s modelem RX-8, posledním vyrobeným autem pohaněným wankelovým motorem, má společný velmi unikátní designový prvek. Když se pozorně podíváte z boku, uvidíte, že Mazda MX-30 není dvoudveřová, ale ve skutečnosti skrývá ještě zadní pár polovičních dveří otevíraných v protisměru.
Musíte nejprve otevřít přední dveře, aby šly otevřít ty zadní, nicméně z praktického hlediska to není nikterak omezující, jelikož MX-30 stejně zastává pozici městského auta, ve kterém jezdíte nanejvýš ve dvou. A jelikož zadní dveře prozrazuje jenom tenká spára, proporcemi připomíná napružený třídveřový hatchback.
Dveře nejsou jediným lákadlem auta, stejně neotřelý je zbytek designu. Ačkoliv nejsem zastáncem drsně se tvářících přizvednutých knedlíků na kolech, musím uznat, že tvary Mazdy MX-30 i na mě docela působí. Je to jedno z mála elektrických SUV, ve kterých jsem se nestyděl jezdit.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásStejně zajímavě působí také interiér. Vedle klasických prvků Mazdy s jednoduchou architekturou orientovanou na řidiče, kterou podtrhuje tenký perfektně padnoucí volant a geniální ovládání multimédií pomocí kolečka, tu najdete i menší inovace.
Středová konzola je vyvýšená a plovoucí, najdete na ní displej s klimatizací, kterou ovšem můžete ovládat i tlačítky, a nějaké ty trendy prvky. Třeba šedivé čalounění sedaček, kterému interně říkám tepláky, protože skutečně materiálem připomínají pohodlný domácí oděv, nebo jakýsi šedivý koberec na dveřích a korkové obložení částí palubní desky. Netuším, jestli je to korek pravý nebo falešný, každopádně to všechno působí hodně svěže a vzdušně.
Dynamika na druhou stranu příliš neoslní. Výkon 140 koní a stovka za 9,7 sekundy nepůsobí zrovna svižně, ale spíš jako běžný průměr jakéhokoliv obyčejného hatchbacku. Autu také chybí takový ten pořádný elektrický šťouchanec při rozjezdu, kdy vyloženě nevystřelí, ale jen trochu mocněji zatahuje. Nad stovkou pak začíná lapat po dechu. A hlavně po zásuvce.
Papírově ujede Mazda MX-30 až 200 km na jedno nabití, v realitě sněžných dnů mi palubní počítač přislíbil 150 km, z nichž jsem ujel jenom 120 km, a ještě hodně zvažoval, jestli si zatopím pod zadkem, nebo se pořádně obléknu. Pak jsem přemýšlel, jestli auto nabiju, nebo ho vrátím. A jelikož nerad čekám v mrazech, přestože rychlonabíječka zvládne naplnit akumulátor za hodinu, asi tušíte, jak jsem se rozhodl.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásMazda se brání tvrzením, že MX-30 má schválně menší baterku. Jednak je lehčí, což je ku prospěchu věci, protože auto skutečně skvěle zatáčí a díky tužšímu podvozku a ostrému řízení je opravdu radost jej řídit. Zadruhé je levnější na výrobu a také méně závislé na nejistých dodávkách akumulátorů, které jsou žádané a materiály na výrobu strategicky ovládají nestabilní země.
MX-30 také nemá za cíl nahradit konvenční spalovací auta, takže nepotřebuje nabídnout dojezd přes celou republiku, ale jejím určením je druhé či třetí auto v domácnosti, k čemuž nižší dojezd bohatě stačí. Jenže s tím se pojí další neduh, který lze přisoudit většině elektromobilů.
Je to auto pro bohaté. Nejen pořizovací cenou, která činí v základu 855 tisíc korun, takže má daleko k tomu, aby elektrifikovalo masy, ještě navíc musíte mít ono první či druhé auto a hlavně vlastní dům s nabíjecí stanicí, protože představa, že všichni nabíjejí kabelem hozeným z paneláku, je prostě utopie.
A když máte vlastní dům, jedno auto, druhé auto a necelý milion na třetí, nevidím jediný důvod, proč byste neměli sáhnout po jiné Mazdě MX, totiž pětce. Dostanete tak naprosto geniální sportovní roadster, který taktéž skvěle poslouží na každodenní poskakování po městě, ke kterému je určená MX-30, a ještě si užijete hromadu zábavy s otevřeným nebem nad hlavou.
Zdroj: Hugo Kottás
