Test Mazda 2 1.5 Skyactiv-G90 M Hybrid pohledem ženy: Když hravost předčí velikost
Nová Mazda 2 vizuálně nikoho nepřekvapí, ostatně tento design si drží nejmenší člen japonské rodiny už pár let. Stále je jednoduše postavená, kompaktně navržená a vlastně tak trochu roztomile malá. Takové správně ženské auto – neodřeš to, vidíš všude a zaparkuješ taky kamkoliv. Abychom z ní ale nedělali veterána na poli vizuální zastaralosti, oceňme pár inovovaných vnějších prvků.
Co je nového?
Přední světlomety dozrály a získaly na délce, a zároveň si konečně zasloužily v základu už LED techniku. I zadní svítilny si designově polepšily. Celkem výraznou masku chladiče s klasickým žebrováním a chromovou lištou, která ji celou obtéká, doplňuje kultivovaný přední nárazník též s chromovými prvky.
Čtěte také: Test Mazda3 2.0 Skyactiv-G150: Dravec v rukou ženy
Dohromady to působí vkusně, nijak okázale a v provozu s tím dokonale zapadnete. Není třeba pořád vystupovat z davu, ne? To vše je završeno 16‘‘ stříbrnými litými disky kol a jsme ve finále. Asi nemusím vysvětlovat, že nadčasovost vnějšku je tak výrazná, že si mezi zákazníky drží oblibu a není potřeba dělat žádné okázalosti pro zvýšení zájmu. Jde zkrátka o nestárnoucí klasiku.
Není třeba nic složitě hledat
Uvnitř je to pak hra jednoduché klasiky. V Mazdě uvádí, že je v kabině umístěno všechno přesně tak, aby k ovládání stačilo minimální úsilí a ovládací prvky nabízely precizní hmatovou odezvu. Jasně, otočné ovladače klimatizace, 8palcový barevný dotykový displej, intuitivní kruhový HMI ovladač. To vše jde ruku v ruce s předešlou větou. Namítnete, že onen displej infotainmentu trošku vystupuje v přístrojové desky, ale komu se to nelíbí, tak si prostě Mazdu nepořídí. Vždycky to byla otázka vkusu.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásKaždopádně motto Jinba Ittai hraje zásadní úlohu i v designu sedadel, která mají příjemné boční vedení, jsou z prémiových materiálů, a co je nejdůležitější, jsou dimenzována tak, abyste v nich seděli ve zdravé, přirozené poloze a nebolela vás záda. Celkem zásadní věc, ne? Tuhle featuru ale ocení především lidé menšího vzrůstu jako jsem já – kompaktně se totiž do sedačky „vmáčknete“ a nemáte s ní problém. Dovedu si představit, že vyšší nebo robustnější postavy trošku trpí.
Mrštná mrška
Pod kapotou modelu Mazda 2 se skrývá atmosférický čtyřválec v mild-hybridu se silou devadesáti koní s objemem 1 500 cm³. Což v praxi znamená nízkou spotřebu paliva při zachování vysoké úrovně motoru… a teď to nejdůležitější, za předpokladu, že se naučíte správně řadit. Jasně, teď mě petrolheadi s přirostlou šaltrpákou k ruce ukamenují, že přeci oni řadit umí, ale k tomu namítnu, že asi neseděli v dvojkové Mazdě.
Tenhle malej, ale šikovnej výrobek automoto průmyslu je sice mrštnej jako blázen, ale má strašně dlouhý převody. Po okreskách jsem se dostala maximálně na trojku, možná čtyřku, a na dálnici jsem se „odvážila“ maximálně na 5, protože při šestce motor prostě ztrácel na výkonu, a to nedej bože, když se objevil nějaký táhlejší úsek.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásTo znamená, že když pochopíte principy a naučíte se správně používat a „odposlouchat“ z odezvy motoru, jaký kvalt a hlavně v který čas máte zařadit, Mazda 2 se vám odmění svižnou, poddajnou jízdou plnou elánu a dynamiky. Což si nedělám legraci, ale myslím to vážně. Je potřeba se s ní jednoduše sžít. Zase vám k tomu dopomůže krátké a přesné řazení, které jde ruku v ruce s kvalitně zpracovaným podvozkem, který o sobě nedává znát ani při větších nerovnostech.
Pak se z Mazdy stává, i při té decentní velikosti, drak výkonuchtivý a plný elánu jít vpřed. S manuální převodovkou je to jedna radost a jízdou se můžete bavit různými způsoby. Můžete tomu pořádně naložit, pak počítejte s vyšší spotřebou kolem 8 litrů. Naproti tomu, jste-li zastáncem decentní jízdy, dostanete se i pod 5 litrů.
S tímhle autem mohou jezdit mladí cápci i začínající řidičky. Na auto se totiž rychle napojí kdokoliv pomocí manuální převodovky – to je totiž cesta do ráje a měla by být i základem v autoškole. Protože největší legrace je s auty při řazení. 😊 Jen ta cena, která se pohybuje kolem půl milionu, zabolí. No, co už… za zábavu se platí, ne?
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo Kottás
