Test Land Roveru Defender 110 P240 – offroadu, který zabloudil do civilizace
Land Rover Defender je naprostá legenda mezi offroady. A tak jeho dlouho očekávaný následovník, který se převlékl z roztrhaných lacláčů do formálního obleku, musí svoji existenci hodně pracně obhajovat. Původní Defík, kterého všichni zbožňovali, byl spíš jenom takový zastaralý traktor převlečený za auto, ale měl neskutečné kouzlo.
Pamatuji si každou chvíli za jeho volantem. Bylo to auto s neskutečným charakterem, kterému jste odpustili každou z jeho mnoha chyb. Ale prostě se už do dnešní moderní doby vůbec nehodilo. Jednak stále přísnějšími legislativními předpisy, ale také tím, jak jezdil a jak jste se cítili uvnitř.
Nový Defender je od podlahy zcela novým autem. To nejdůležitější, co možná zarazí každého zarputilého milovníka jízdy v terénu, je skutečnost, že přišel o rámovou konstrukci a přesedlal na samonosnou karoserii. V tuhle chvíli možná přestáváte číst dál, jenže to by byla velká chyba. Defík je totiž stále tím pořádně drsným offroadem, který dojede tam, kam se člověk ani neodváží vyšlápnout.
Stále tu najdete plnou polní, takže nechybí redukční převodovka, uzávěrky diferenciálu, nepřeberné množství terénních režimů podle druhu povrchu a samozřejmě také skvělá osmistupňová automatická převodovka, se kterou je jízda v terénu mnohem jednodušší. A také každodenní soužití, pokud Defíka budete využívat nejen na práci.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásHlavně to není žádná voňavka, kterou se budete zdráhat odřít větvemi nebo kameny. Jistě, vypadá moderněji a působí dražším dojmem, ale v jádru je to pořád pracant, který se nebojí vyhrnout rukávy a pořádně za to vzít. K luxusu ostatních Land a Range Roverů má daleko, i když se snaží tvářit, že tomu tak není.
Co ale nezapomněl, jsou jeho kořeny, stále v něm totiž rozpoznáte typické rysy původního Defenderu a detaily, kterými se na něj odkazuje. Ať už to je pohled přední masky, dekor diamantového plechu na kapotě (schválně se zeptejte nějakého offrouďáka, jak se mu říká, má krásně česky sprostý název), zadní světla nebo malá boční okénka na střeše.
Uvnitř je znatelně modernější, hlavně díky digitální přístrojovce, displeji multimédií, joystickovému voliči převodovky, ovládání klimatizace nebo luxusním hliníkovým páčkám blinkrů a stěračů, ale celkový design je stále jednoduchý, přehledný a minimalistický.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásPo vizuální stránce je to opravdu nádhera, přitom pořád působí dostatečně robustně a solidně. Krásným detailem je kovový pás táhnoucí se celou šířkou palubní desky nalakovaný práškovou barvou s gravírovaným nápisem DEFENDER. Potěší i takový detail jako zadní střešní okénka, která měl i originál, přestože jsou trochu zbytečná. A dalších hezkých detailů tu najdete spousty.
Čalounění palubní desky a dveří je vyvedeno v trochu netradičním materiálu, který působí jako neopren, což nabádá k tomu, abyste se nebáli Defíka vystříkat hadicí, když ho uvnitř zabahníte. Úplně to nedoporučuji, přece jenom elektroniky je tu už požehnaně, ale pořád interiér působí dostatečně spartánsky, abyste ho mohli s čistým svědomím zašpinit, a přitom na vás dýchne trocha luxusu.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásOhledně praktičnosti není novému Defenderu také co vytknout. Složením zadních sedadel vznikne opravdu rovná plocha, jelikož se sklápějí sedáky i opěradla — to se už dneska moc nevidí — a díky krabicovitému tvaru dovnitř naložíte i rozměrnější náklad, třeba rovnou celý jídelní stůl i s lavicí. Podlaha má gumový povrch, takže můžete házet zabahněné bagančata rovnou do kufru.
Zajímavostí je možnost objednat šesté sedadlo vpředu uprostřed — proto je středový ovládací panel vymyšlen takto minimalisticky. Bez sedačky zase můžete mít loketní opěrku velikosti bankovního trezoru, kterou důrazně doporučuji objednat, jelikož testovací kousek ji neměl vůbec a cestování na delší vzdálenosti bylo poněkud nepohodlné, navíc věci v odkládacích prostorech dost poletovaly.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásPod kapotou také všechno v pořádku. Chvíli jsem jezdil i vrcholnou verzí P400 s benzinovým šestiválcem o výkonu 400 koní, ale k Defenderu se příliš nehodí. Dost žere a vlastně je až vulgárně rychlý, takže pokud chcete nějaké sportovně laděné SUV, uděláte lépe třeba s Velarem.
Ne že by podvozek nestíhal vysoké tempo, naopak jeho schopnosti jsou velkým překvapením. Defíka můžete poslat do zatáčky absurdní rychlostí a stejně vykouzlí dostatečnou přilnavost, jenže schopnosti zatáčet se projevily na trochu horším jízdním komfortu. Na balonovitých dvacítkách je jízda stejně mírně udrncaná.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásPředchozímu Defíku, který jste řídili spíš jako menší náklaďák, neustále jste korigovali směr dlouhým a tupým řízením na žvýkavých terénních pneumatikách a na každé nerovnosti se auto klepalo jako ratlík, je ale chování nového auta na hony vzdálené. Podvozek už snese moderní měřítka a přitom v terénu jeho limity běžný smrtelník jenom těžko překoná.
Ale zpátky k motoru. Do pracovně laděného Defíka padne nafta úplně dokonale. Verze D240 s motorem 2.0 Ingenium nabídne, jak název napovídá, 240 koní a 400 Nm, se kterými dokáže upalovat hezky svižně, přitom spotřebu udržíte při dálničním limitu na deseti litrech a s trochou snahy mimo město můžete jezdit pohodlně pod 8 l/100 km.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásNový Land Rover Defender tedy může s hrdostí vozit na hraně kapoty legendární nápis DEFENDER, jelikož svými schopnostmi v nehostinných podmínkách nedělá svému jménu vůbec žádnou ostudu a přitom je do dnešních moderních poměrů mnohem lepším, komfortnějším a příjemnějším autem na každodenní soužití.
Přitom stojí celkem rozumné peníze, pokud chcete třeba se značkou Land Rover začít. Jenom nečekejte od Defíka nějaký přepych, interiér je pořád celkem spartánský a trochu laciný, takže vás nezahrne takovým luxusem, jak to umí ostatní modely značky. Ale stejně bych ho bral ze všech nejradši. Tímhle autem totiž dáváte najevo svůj životní postoj, která jiná auta prostě vyjádřit neumí.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo Kottás
