Test Hyundai Nexo – elektromobilu, který nenabíjíte, ale tankujete

Hledání udržitelného a ekologického pohonu vozidel je jednou z největších výzev lidstva. Jak jezdí jeden z prvních vodíkových elektromobilů, který nemusíte nabíjet, ale stačí jej rychle dotankovat?
img_7550-1100x618.jpgCelá galerie 64 Zdroj: Hugo Kottás

  • Dynamika 5

  • Chování na silnici 9

  • Provozní náklady 10

  • Praktičnost 9

  • X-Factor 10

  • Celkové hodnocení 8.6

Výrobci automobilů se odjakživa snaží najít čistší alternativu pro benzinové a naftové motory. Jistou možnost představují pohony na LPG a CNG, které jsou čistší a zároveň nepředstavují velký kompromis. Konverze na plynový pohon je relativně snadná (několik výrobců ji nabízí rovnou z výroby) a způsobu užívání vozidla prakticky totožný.

Aktuálním trendem náhrady spalovacích motorů jsou bateriové elektromobily, které zažívají masivní rozšíření, jenže spíš zejména kvůli politickým tlakům než přirozené poptávce zákazníků. Jejich největším nedostatkem je totiž omezený dojezd a dlouhé dobíjení. A právě to by se mělo vyřešit novým způsobem pohonu na vodík.

Vodík není ničím novým, když přijde slovo na pohon dopravních prostředků. Využíval se zejména v letecké dopravě, vzpomeňme na vzducholodě z počátku 20. století, ačkoliv tu vodík nesloužil přímo k pohonu vpřed, ale jako médium, které zajišťovalo vztlak letounu.

Nápad vodík spalovat podobně jako benzin také není žhavou novinkou. Vždyť na principu reakce vodíku a kyslíku jsou poháněná vesmírná plavidla. V historii však existovaly i pokusy spalovat vodík přímo ve spalovacích komorách zážehového motoru automobilu.

Ukázalo se však, že je vodík jako náhražka benzinu cestou do slepé uličky. Nízký výkon, extrémně vysoká spotřeba a s tím související krátký dojezd znamenal, že tento způsob využití vodíku k pohonu vozidla je značně neefektivní. A tak byl vodíkový pohon na chvíli odsouzen k zapomnění.

Aktuálně se vodík v palivové nádrži znovu hlásí o slovo, tentokrát však nikoliv přímo jako palivo, ale zdroj elektrické energie. Vodík z nádrže reaguje v palivovém článku s kyslíkem z atmosféry, následkem čehož vzniká elektrická energie pohánějící elektromotor. V zásadě tak kombinuje to nejlepší z obou světů – šetrný elektrický pohon, ovšem bez nevýhody zdlouhavého nabíjení, ale s výhodou rychlého tankování.

Zdánlivě dokonalý pohon, který konečně vymaní lidstvo ze spárů fosilních paliv a matička Země bude šťastná? Ne tak docela, každá mince totiž má dvě strany a vodíkový pohon je pochopitelně vykoupen jinými kompromisy.

Jedním z nejpalčivějších problémů je podobně jako v případě bateriových elektromobilů chybějící infrastruktura čerpacích stanic. V České republice aktuálně není otevřena jediná veřejná stanice, takže ani Hyundai Nexo zatím není oficiálně v prodeji, což se má letos změnit otevřením prvních čerpacích stanic.

Vodík je také relativně vzácný. Ačkoliv všude ve vesmíru je ho dostatek, ostatně každý den můžete bohatou zásobárnu vodíku pozorovat na nebi v podobě Slunce, na Zemi se přirozeně nevyskytuje, takže jej nelze těžit, případně jen velmi okrajově.

Musí se tedy vyrábět, nejčastěji elektrolýzou, což znamená vysokou energetickou náročnost. Opět tedy záleží především na způsobu, jakým se elektřina k výrobě vodíku získává, abychom jej mohli považovat za skutečně čistý zdroj energie. Zdaleka to ovšem není výčet všech negativ vodíku. Jeho skladování je extrémně nestabilní a distribuce tudíž složitá a relativně drahá.

Tím nechci vodík zatracovat hned v počátku, jistě je to velmi zajímavá alternativa a cesta, kterou by se mohla budoucí doprava vyvíjet, je ovšem vhodné, aby zazněly i nevýhody, jelikož vodík nelze automaticky považovat za spasitele lidstva. To je ovšem na delší debatu, opusťme tedy tuto problematiku a podívejme se na to, jak zhmotnění možné budoucnosti vypadá a hlavně jak jezdí.

Hyundai Nexo je jednou z prvních vodíkových vlaštovek, která přichází do prodeje koncovým zákazníkům. Není to žádný experiment automobilky, která vybraným zájemcům auto pronajme k testování, jako je podobným projektům vlastní, Nexo si prostě koupíte za peníze jako každé jiné auto a bude prostě vaše.

Tedy až se začne na českém trhu oficiálně prodávat, což nastane otevřením prvních veřejných čerpacích stanic. V zahraničí už můžete s Nexem docela slušně fungovat, letným pohledem do navigace je vidět, že v Německu či Rakousku jsou čerpací stanice dostatečně blízko.

V krátkosti ještě připomenu, jak vodíkový Hyundai funguje. Vodík z nádrží putuje do palivových článků, kde reakcí s kyslíkem z atmosféry vzniká elektrická energie, jež prostřednictvím vpředu uloženého elektromotoru o výkonu 120 kW/163 koní a točivém momentu 395 Nm pohání přední kola. Zároveň Nexo využívá ještě služeb menšího akumulátoru o kapacitě 1,56 kWh, která rekuperuje elektřinu a vykrývá mezery v dodání energie způsobené fyzikální podstatou palivových článků.

Právě okamžité dodání výkonu je problematické, jelikož nějakou sekundu trvá, než jej palivový článek „naběhne“. Navíc palivové články dokáží dodat pouze 95 kW, zbytek do 120 kW dodává při plné akceleraci právě akumulátor. Jestliže jezdíte plynule a s lehkou nohou, nepoznáte nic, jakmile však požadujete maximální odpich z místa, auto začne poskakovat a plnou páru nabere až kolem 70 km/h.

Prudké rozjezdy jsou tedy pravým opakem bateriových elektromobilů, které nadchnou razantní akcelerací. V Nexu se okamžité a prudké reakce nedočkáte. Jinak je ovšem jízda Nexem vlastně velmi podobná známým elektromobilům.

Především jezdí naprosto nenásilně a elegantně pluje na vlně komfortu v naprostém tichu, které aerodynamický hluk stěží přehluší. Podvozek je nastavený s prioritou maximálního pohodlí, takže se občas projeví vyšší hmotnost i stavba karoserie, pokud to do zatáčky trochu přeženete.

Charakter auta vybízí hlavně k rozvážné a ekonomické jízdě, která mu svědčí nejvíce. Brzdou provozu na dálnicích nebudete, ale přece jenom Nexu chybí malinko výkonu k tomu, abyste se drali hustým provozem vpřed.

Jinakost vozu neprozrazuje ani design. Až na výsuvné kliky není vzhled nikterak výstřední, jak by se od auta, které představuje budoucnost, slušelo, a tak Nexo vypadá jako celkem obyčejné kompaktní SUV, ačkoliv stále moderně. Když se podíváte na portfoliu značky, klidně by tohle mohla být současná nová generace Tucsonu a avantgardní design Tucsonu by zase slušel Nexu.

Výsledkem je zajímavý paradox – navzdory tomu, že jezdíte v naprosto exkluzivním autě, jediném registrovaném exempláři v Česku, a je tedy vzácnější než kdejaký supersport, anonymní vzezření Nexa způsobuje, že se za vámi vůbec nikdo neohlíží.

Zato uvnitř Nexa si budete připadat trochu jako v jiném světě. Velmi jasné tóny šedivé zajišťují, že je interiér nezvykle světlý a vzdušný, dvojice velkých displejů pod rozměrným kšiltem potom umocňují dojem futuristična.

Dobrou zprávou pro všechny odpůrce dotykových plošek je, že vysoko umístěný středový panel obsahuje množstvím fyzických tlačítek. Škoda jenom, že jsou zastoupená v poměrně hojném počtu a místy je palubní deska nepřehledná.

Ani tlačítkový volič převodovky není zrovna intuitivní a občas máte zmatenou mysl, jestli jste správně zařadili, hlavně při parkování. Jednu horkou chvilku, kdy jsem nechtěně couvnul, ačkoliv jsem očekával pohyb dopředu, jsem si užil.

Koncepce vodíkového pohonu je trochu limitující co do prostoru. Zatímco aktuální generace bateriových elektromobilů využívá skateboardovou platformu s akumulátory umístěnými v podlaze, tudíž šetří prostor a snižují těžiště, vodíkové nádrže a vyrovnávací akumulátor jsou „postaru“ pod zadními sedaly a podlahou zavazadlového prostoru.

Výsledkem je tudíž vyšší podlaha kufru, nicméně stále pojme slušných 461 litrů nákladu. Také zadní sedačky jsou navzdory trochu nezvyklé poloze komfortní pro dva dospělé cestující. Příjemně čistou atmosféru uvnitř Nexa tak nikterak nesnižuje žádný kompromis v prostoru.

Když jsem nakousl problematiku vodíkových nádrží, zaujme jejich velký objem 156,6 litrů. Nemusíte se ovšem strachovat, že by plné nádrže nějak ovlivnily jízdní vlastnosti, takové množství vodíku totiž váží pouhých 6,3 kg.

Poněkud nezvyklým efektem, který to má za následek, jsou neobyčejně nízké hodnoty spotřeby na palubním počítači. Oficiální čísla hovoří o 0,95 kg/100 km, což podle normy WLTP slibuje dojezd až 666 km, v praxi při klidnější jízdě budete dosahovat 1,1 kg/100 km, stále tedy urazíte něco kolem 600 km na jedno tankování, tedy jako s běžným benzinovým či naftovým motorem. A relativně normálně a rychle nádrže také dočerpáte.

Tedy alespoň teoreticky. V realitě České republiky je jedinou možností, jak uvést Hyundai Nexo do pohybu, čerpací stanice v Neratovicích, která je ovšem neveřejná. A jelikož vznikla pro účely tankování městských autobusů a technicky patří ke starším systémům, pracuje s plnicím tlakem 350 barů, zatímco Nexo vyžaduje tlak 700 barů. V praxi to znamená, že tři vodíkové nádrže načerpáte pouze do poloviny.

Týdenní testování Hyundaie Nexo tak probíhalo poněkud nestandardně. Plné nádrže slibovaly dojezd kolem 300 km, z čehož převozem k dealerovi a předání ubylo asi 30 km. Následně jsem chvíli jezdil a jednou po domluvě dotankoval v Neratovicích opět dojel domů, chvíli jezdil po okolí a myslel na to, abych vystačil s nějakými 20 km do prodejny Hyundai, ale ještě se zhruba 50kilometrovou rezervou pro cestu zaměstnanců dealerství do Neratovic.

Za takových podmínek rozhodně nemůžete od zákazníků požadovat 1,8 milionu, takže se Hyundai Nexo zatím stále oficiálně neprodává, než otevřou chystané čerpací stanice v Praze, Brně a Litvínově, což by mělo nastat v letošním roce.

Hyundai Nexo je navzdory některým aktuálním kompromisům velmi zajímavým počinem, který ukazuje nadějnou budoucnost individuální mobility. Pokud má takhle vypadat elektromobilita budoucnosti, vůbec se jí nebráním, naopak, přijde mi velmi osvěžující.

Nexo jezdí jako běžný elektromobil, vypadá relativně nenápadně, nedělá žádné výrazné kompromisy v praktičnosti a provozní náklady jsou příjemné. A největší výhodou je krátký proces tankování podobný běžnému tankování benzinu či nafty, kterému tradiční nabíjení nemůže konkurovat.

Jistě, současné bateriové elektromobily a jejich infrastruktura udělaly velký skok kupředu. Obě technologie mají svoje plusy a minusy, z nichž mi ovšem stále vychází příjemněji vodíkový automobil. Moje srdce si získal hlavně tím, že je prostě víc podobný tomu, čím dnes jezdíme. Přechodu k alternativnímu pohonu prostě nepůsobí takovým šokem.

S trochou nadsázky navíc jezdíte na to samé jako Neil Armstrong a můžete vypít obsah „výfuku“, jelikož jediným odpadním produktem vodíkového automobilu je voda. Existuje větší frajeřinka před kamarády?

28.5.2021 9:26| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist