autoweb.cz > Ford > Ford Focus > Test Ford Focus ST 2.3 EcoBoost: Král ostrých hatchbacků?
Test Ford Focus ST 2.3 EcoBoost: Král ostrých hatchbacků?
Dynamika 9
Chování na silnici 10
Provozní náklady 10
Praktičnost 9
X-Factor 9
Celkové hodnocení 9.4
Ta v číslech představuje 280 koní a hlavně 420 Nm ze známého motoru 2.3 EcoBoost, velice přijatelnou spotřebu v rozmezí 6,5 až 13 litrů, maximální rychlost 250 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 5,7 s. V reálu pak jedno auto, které v sobě opravdu podařeně slučuje dvě rozdílné polohy jízdního projevu.
Dokud jedete na půl plynu, máte dostatečně výkonný rodinný pětidveřový hatchback, s bonusem výborných sedaček, a to včetně pozice za volantem, perfektně nastaveného podvozku a tuhé karoserie a k tomu bohaté výbavy, který ovšem poslouchá jak beránek, bez protestů reaguje na vaše povely a nenuceně je plní.
Jakmile se ovšem s plynovým pedálem začnete přibližovat podlaze, věci se diametrálně změní. Auto začne být hlučnější, pokud si nastavíte jeden ze sportovních režimů, tak i ztvrdne, ale hlavně začne pracovat imitace samosvorného diferenciálu, a i další elektroničtí pomocníci, kteří skutečně pomáhají, takže s autem se budete tak trochu prát o volant, ale to vám za to bude pomáhat do zatáček brzdit v ideální stopě, ale hlavně z nich i stejně vyjíždět, a to vše dost návykovým způsobem.
Jízdní vlastnosti si zaslouží v podstatě jen superlativy. V podstatě píšu jenom proto, že brzdy jsou zbytečně jedovaté a špatně se dávkují při potřebě brzdit pouze jemně. Ovšem pokud je potřeba brzdit hrubě, nemají s tím nejmenší problém. Vývojářům od Fordu se povedlo sladit elektronickou simulaci samosvorného diferenciálu s přední nápravou tak, že enormní výkon a hlavně točivý moment ve volantu vůbec necítíte, naopak velmi zaregistrujete, když začne auto posílat víc výkonu na vnitřní kolo, protože v tu chvíli je lepší volant opravdu držet oběma rukama a soustředit se.
Další neskutečná věc je, s jakou ochotou se Focus vrhá do přetáčení. Není potřeba ani moc brzdit, stačí v zatáčce vhodně ubrat plyn a nechat hmotnost pracovat. Dokonce i stabilizace nezasáhne úplně hned, a to ani v základním módu, ale nechá zadek trochu smýknout. Každopádně ale je lepší ji vypnout (pro úplné vypnutí je potřeba klasicky 5 sekund podržet tlačítko, ovšem u Focusu na displeji vyskočí „teploměr“ např. jako ve Windows při instalaci programu, takže vidíte, jak dlouho ještě držet), protože pak si můžete vychutnat opravdu povedené průjezdy.
O to víc vynikne absence klasické ruční (v tomto případě tedy určitě ne parkovací) brzdy, v ostrých zatáčkách prostě chybí. Řízení je akorát tuhé a přesné, jako u většiny dalších aut i zde není k lepšímu, když po zvolení režimu (speciálním tlačítkem na volantu) Sport nebo Race ztvrdne. Proti standardnímu Focusu je ST o 10 mm snížený a – opět – je to tak akorát, abyste se nebáli parkovat u obrubníků a přitom dostali nižší těžiště.
Použití motoru s největším objemem mezi všemi konkurenty má několik výhod a nevidím jedinou nevýhodu. Tou by mohla být spotřeba, ale není. Auto jsem po týdnu ostré jízdy vracel s údajem 11,2 litru na 100 km. Většina z toho po městě a část po dálnici. Naopak při jízdě po silnici z Mladé Boleslavi do Jestřebí 110 km/h na tempomat jsem na displeji viděl neuvěřitelných 6,5 l/100 km, a to jsem několikrát předjížděl.
Právě s předjížděním souvisí jedna z výhod přeplňovaného motoru 2.3 EcoBoost. Když jedete 100 km/h a potřebujete zrychlit, tak opravdu v 98 % případů není potřeba podřazovat (což by přesně v tu chvíli udělala automatická převodovka a způsobila by tak zbytečnou prodlevu), a stačí jen dát plný plyn. O zbytek se postará 420 Nm. Další příjemný bonus velkého objemu je, že auto obstojně brzdí motorem.
Povedenému motoru skvěle sekunduje převodovka, která řadí krásně mechanicky, kulisa je přesná, dráhy tak akorát. Netrpí takovou tou joystickovou odtažitostí moderních převodovek u slabších aut, tady jednak cítíte přesuvník, jak zapadá do zubů převodového kola, a také je při vyřazení znát značná hmota celého soukolí. Jako další libůstku, související s převodovkou, se pak sluší zmínit (vypínatelnou) možnost samočinného přizpůsobování otáček motoru výsledným otáčkám po vyšlápnutí spojky – tedy automatických meziplynů.
Stejně povedený je podle mě i vzhled auta. Chápu výtky, že je pro někoho málo výrazný, ale není pravda, že by nebyl originální. V podstatě z každého úhlu aspoň trochu znalý člověk pozná, že se jedná o Focus. A za sebe oceňuji, že u Fordu nepropadli touze estéčko od základních modelů nějak zběsile odlišovat. Naopak si vystačili s (a většina Focusů ST se prodává právě v té moc hezké oranžové) čistě dvojbarevnou kombinací atraktivní hlavní barvy a barvy vybraných částí karoserie a disků.
Samozřejmě nepřehlédnete červené logo ST na přední mřížce a spojler na pátých dveřích, ale auto jako celek působí přiměřeně a elegantně. Také jsem po celý týden testování zaznamenával jen pozitivní reakce kolemjdoucích i ostatních řidičů. Ani v interiéru neproběhla žádná revoluce. Kromě tlustšího a skvěle padnoucího volantu, povedených anatomických sedaček Recaro se skvěle integrovanou a přitom nastavitelnou opěrkou hlavy jsou to ještě kovové pedály a hlavice řadící páky a nepřehlédnutelné nerezové ochranné lišty prahů s nápisem Ford Performance.
Ve Focusu ST dostanete za cenu od 759 900,- Kč nevídaně univerzální stroj s bohatou výbavou, který vás přitom nesežere, a díky uměřenosti designu je vhodný i pro mírně introvertní povahy. Navíc lze předpokládat, že pokud jej budete řádně udržovat, bude si stále držet zajímavou cenu, stačí si projít nabídku na inzertních serverech a podívat se, za kolik se prodávají hezké exempláře první ST170. Automobilka Ford tak Evropě dává vedle plnotučného Mustanga další šanci pro ty, kdo nepotřebují řídit velká, těžká a úplně zbytečná SUV.
Čtěte také: Test Ford Fiesta ST 1.5 EcoBoost: Kapesní raketa s kapesním motorem