Test DS 3 Crossback 1.5 BlueHDi: Když vítězí umění a spotřeba
Abyste přišli autům od DS na chuť, musí se váš životní směr ubírat trochu jinudy, než kudy pluje mainstream. Nic proti škodovkám, hyundaiům, daciím nebo toyotám, jde bezesporu o solidní vozy, ale už ne o atraktivní lákadlo pro alternativně smýšlející jedince.
DS 3 Crossback to má na trhu v rámci segmentu SUV-B poměrně těžké, ačkoli zaujme svým avantgardním provedením, luxusními materiály, vyspělou technikou (např. diodovými lampami typu Matrix) nebo výsuvnými klikami, stejně bojuje s oblíbeným Peugeotem 2008, Renaultem Captur nebo Konou od Hyundaie.
Vyšší základní cenu se vůz snaží kompenzovat, zde konkrétně výbavou, technikou, provedením a bezplatným servisem na 5 let nebo 60 000 km. A skutečně se bavíme o opravách a údržbě, jenž jdou plně na vrub automobilky, nikoli vaší peněženky. Pokud se tedy rozhodnete ponořit do tajů pojízdného pařížského pokojíčku jménem DS 3 Crossback, jaký agregát zvolit?
Kudy jezdil, tudy šetřil
V třídě malých sportovně-užitkových vozidel válí benzinové motory, čemuž se vlastně nikdo moc nediví. Na krátké trasy jsou zpravidla vhodnější, ačkoli ani to už nemusí díky filtrům pevných částic platit dogmaticky. Důležitou roli hraje rovněž cena, přece jen zážehové jednotky vyjdou v rámci koupě levněji, což se u SUV prcků taktéž zohledňuje.
Zdroj: Tomáš KopečnýUrčitá sorta modelů se ještě může pochlubit naftovými motory, dost často čtyřválci, což jim oproti hojně využívaným benzinovým tříhrnkům zaručuje pár bonusových bodů. Budete se divit, ale jsou skutečně lidé, kteří maloobjemová srdce se třemi písty neuznávají, a raději zvolí klasiku.
V případě naší „déesky“ přebrala prim 130koňová vznětová patnáctistovka, spřažená s osmirychlostním automatem – jinak velmi oblíbenou převodovkou. To samo o sobě nezní nijak světoborně, nicméně točivý moment 300 Nm putující na přední kola už poví své. V autě je zkrátka cítit, že má tah, sílu, a to dokonce nadbytečnou, nicméně slabší výkon pak stejně předurčuje spíše k defenzivnější jízdě.
Ne snad že by proslulý nafťák 1.5 HDi neuměl zabrat, to určitě netvrdíme, jen 130 koní nepatří k žádným trhačům asfaltu, tady se zkrátka brnká na úspornou notu. Jelikož už máme s tímto autem i motorem něco najeto, disponujeme poměrně relevantními čísly odrážejícími reálný dieselový apetit.
Zdroj: Tomáš KopečnýBěhem letních měsíců, kdy frčí spíše klimatizace, se lze dostat na příjemných kombinovaných pět litrů na sto, a to skutečně při střídání režimů město, okresky, dálnice. Během zkoušek v chladném období jsme pozorovali, o kolik se palivová náročnost zvýší, nicméně výsledky měření ukázaly jeden litr nafty navíc. To není zlé, protože letošní zima byla opravdovou zimou.
Jednu podstatnější výtku bychom však měli, a to z hlediska odhlučnění. Motor sice není traktorové chrochtadlo typu Octavia 1.9 TDI, nicméně o něco lepší zvuková izolace by přece jen přišla vhod. Pohonná jednotka se nebojí posádce v kabině slyšitelněji sdělit (především během akcelerace), že pracuje na vznětovém principu. Vzhledem k tomu, že DS Automobiles patří mezi prémiové značky, mohlo by si pod kapotou zastavěné „hádéíčko“ ševelit o něco tišeji, jako tomu je například v autech od BMW či Mercedesu.
Digitalizace stíhaná avantgardou
Při pohledu na výsuvné kliky si určitě říkáte, že během mrazů musely zamrznout, nicméně nestalo se tak ani jednou. Auto mohlo být pod ledem, sněhem, ovšem ona stylová madla vždy bez skřípění vyjela. Patrně to inženýři skupiny PSA (dnes Stellantis) vymysleli o něco lépe než technici u Modelů S od Tesly, které na zatuhlé kliky místy trpí.
Zdroj: Tomáš KopečnýVnitřek je tou pravou demonstrací francouzské avantgardy. Jestli chcete auto, které kráčí jiným směrem, bingo, jste v potenciálním cíli. Čekají na vás totiž útulné dekorace z prémiových materiálů, digitální přístrojovka, dotyková tlačítka na centrálním panelu (nemačkáte, jen položíte prst) a tradiční vyvýšený displej infosystému.
Ten má vlastně jen jednu bolístku, a to samotný software. Na dnešní dobu jde o lehce pomalejší rozhraní, jenž by zasloužilo nějakou vzpruhu. Aktuálně se nabízí dvě řešení, a to buď občasné chvilky strpení (pár sekund), anebo připojení mobilu a využívání Apple CarPlay či Android Auto. Navigační systém však doporučujeme nativní, infosystém jde totiž nakrmit daty z mobilu, takže nepřijdete o reálná dopravní data, a navíc si lze mapu pěkně přehledně poslat před oči na digitální přístrojový štít.
Alternativa k Japonsku
Ani cesty na delší trasy nebudou v tomhle kompaktním SUV problém, navíc když se pohonná jednotka pořádně prohřeje, hlučnost ještě o něco klesne. Sloní podíl komfortu zaručuje namontovaný osmirychlostní automat – prakticky nemá z hlediska uživatelského pohodlí a filosofie DS moc smysl uvažovat o manuálu, jenž se páruje se základním 100koňovým benzinovým tříválcem a s čtyřválcovým 110koňovým dieselem. Motivem by mohla být jedině cena, jejíž odstupňování je v rámci výbav i motorizací poměrně skokové.
Zdroj: Tomáš KopečnýK jízdě bychom měli výhradu v oblasti jednoduché zadní nápravy a rozbitých silnic, to se občas od podvozku linou nepěkné zvuky. Ne snad že by vůz poskakoval nebo se třeba otřásal, nicméně hladké tlumené žehlení to místy také není. Na „vině“ je samotná konstrukce a mimo decentní úpravy tlaku v pneumatikách s tím nelze nic moc dělat. Na druhou stranu s obdobným problémem zápasí rovněž konkurenční modely, využívající stejný typ nápravy.
Takže koho naftová DS 3 zaujme? Patrně alternativně smýšlející lidi, hledající v autě avantgardní designový směr, ne však divoce asijský jako mají například lexusy. K tomu si přidejte nízkou spotřebu pohonných hmot a onen bezplatný servis (včetně spotřebního materiálu), jenž nějaké ty finance taktéž ušetří.
Výsledek? Vyšší vstupní investice a následné úspory, zabalené do kompaktního hi-tech francouzského balíčku odpovídajícímu nárokům současné moderní doby.
Zdroj: Tomáš Kopečný
