Test BMW i4 eDrive40: Auto roku to není, ale sakra dobrý elektromobil ano
BMW i4 bylo v České republice vyhlášeno Autem roku. Ocenění vzbudilo rozruch nejen kvůli tomu, že mnichovská značka uzmula vítězství hned dva ročníky po sobě, ale především proto, že vyhrál čistě elektrický automobil.
Zanechme pro tuto chvíli filozofických úvah, jestli je to vítězství oprávněné (podle mě ne, ale to je vážně na delší diskuzi), a podívejme se na to, jak tohle auto ve skutečnosti jezdí. Do testu jsem si vybral slabší ze dvou variant, tedy i4 eDrive40 místo vrcholné varianty i4 M50.
Čtěte také:
Test BMW iX3 pohledem ženy: Elektrický elegán s dravě využitým potenciálem
Test ojetého BMW i3 94 Ah: Elektrický revolucionář stále v plné parádě
Test BMW i8 Roadster: Nic pro introverty
Jednak jsem se silnějším vozem jezdil právě na testovacích jízdách při příležitosti ankety Auto roku, zadruhé jsme měl v plánu menší rodinný výlet a slabší verze slibuje vyšší dojezd. Navíc výkon 340 koní a pohon zadních kol jsou přesně podle mého gusta. Jako jo, s řadovým šestiválcem by to bylo lepší, ale časy se mění, tak zkusím, jak se mi to bude líbit na elektřinu.
A hned zkraje musím uznat, že se mi elektrické BMW 4 Gran Coupé, čímž í-čtyřka v podstatě je, opravdu líbí. Ačkoliv patřím k hodně hlasitým odpůrcům nového designového směřování mnichovské značky, tady mi to nějak nevadí.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásMožná je to tím, že vertikální maska chladiče je zaslepená lesklým černým plastem a otevřená tlama tolik nekřičí do světa. Možná také tím, že elektromobil si může z podstaty věci dovolit vypadat trochu jinak. Tenhle ale vlastně vypadá až na drobné designové výstřelky úplně normálně. Splývavá střecha je parádní a bezrámové dveře mají jako vždy prostě šmrnc.
Uvnitř je to také typické BMW, tedy pěkně sestrojené, s luxusními materiály a příkladně ergonomickým pracovištěm. I když nad logikou novějšího a složitějšího multimediálního systému iDrive jsem chvílemi tápal, až jsem musel vytočit i přítele na telefonu v podobě tiskového mluvčího značky, abych našel jednu funkci.
I když jsem zastáncem spíš rádia s kazeťákem a papírové mapy, časem jsem si na všechno zvykl a za volantem se cítil jako doma. Hlavně díky typicky skvělé pozici, kterou umějí jenom v Mnichově. Chyběla mi snad jen pádla pod volantem k nastavování rekuperace, protože mi vyhovuje, když si ji mohu rychle překliknout od silné až po plachtění.
Co do prostoru musíte počítat s trochu stíněnějším interiérem. Vpředu je řekněme útulno, vzadu těsno na hlavy dospělých, kufr ale spolkne překvapivě hodně věcí. Ve dvou rodičích a jednom kojenci jsme se zabalili úplně v pohodě včetně všech propriet, které bezmála roční dítě potřebuje k životu.
Když cestujete s malým dítětem, jako rodič se řídíte hlavně jeho potřebami. Na cestu vyrážíte těsně před tím, než začne usínat, a chcete toho ujet co nejvíc na jeden zátah, než se vzbudí. Jenže to se úplně nesnoubí s elektromobilem, který má také svoje potřeby.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásTo je ostatně hlavní vlastnost, kterou na elektrických autech kritizuji nejvíce. Auto má totiž sloužit mně, ne já jemu. Takže jsem byl sám zvědavý, jak náš první delší výlet elektromobilem zvládneme.
Něco jsem vyjezdil v týdnu po Praze, potom cesta do Špindlu, tam nabít v hotelu a zase zpátky. To vlastně není žádný road-trip, ale takový menší výlet. Ale stejně, jedete s malým dítětem, a přestože všechno šlapalo podle plánu, takový ten skličující pocit nesvobody a neustálé potřeby plánování se vás stejně pořád drží.
BMW i4 mi ale život dost usnadnilo. Hlavně proto, že dojezd nemá vůbec špatný (teď v létě, uvidíme, co v zimě), málo žere a hlavně nekecá. Papírově slibuje až 590 km, na to však zapomeňte. Palubní počítač ukazoval něco přes 450 km dojezdu, alespoň však reálného. Ujel jsem 150 km celkem svižně a zůstalo mi 300 km. Takže je na to spolehnutí.
Vyjádřeno čísly, po městě se dá jezdit kolem 15 kWh, dálničním limitem na tempomat potom za 17,5 kWh/100 km, což jsou skvělé hodnoty. BMW i4 totiž hodně získává perfektní aerodynamikou. Když jsem pak trochu tlačil na pilu na okreskách, spotřeba překročila dvacítku.
Zdroj: Hugo Kottás
Zdroj: Hugo KottásDostávám se tím k důležité otázce: Jezdí BMW i4 jako opravdové BMW? Musím uznat, že se pěkně svezete. A přestože zážitku chybí tradiční hodnoty, které jako vášnivý řidič vyhledávám (třeba ryk vytočeného šestiválce), nutno uznat, že to, co zbylo, není vůbec špatné.
Ani tomuhle bavoráku nechybí taková ta typická radost zatáčet. Ačkoliv tedy vinou vysoké hmotnosti se snadno utopíte v nedotáčivosti, když na to půjdete zostra. Stačí ale trochu zjemnit impulzy do řízení a dočkáte se příjemného vyvážení a typicky ladné přetáčivosti. A můžete si pohodit i zadkem, když vypnete stabilizaci.
Ostatně právě čistota pohonu zadních kol je tím, co mě na slabší verzi eDrive40 baví nejvíc. Výkon 340 koní navíc bohatě stačí. Jasně, nevystřelíte na stovku za 3,9 sekundy, ale za 5,7, ale jak dlouho vás to bude bavit? Týden? Dva? Pak budete stejně jezdit úsporně a tohle je příjemně vyladěné auto.
Dokonce tak moc, že bych si ho uměl představit jako rodinný vůz na každodenní ježdění. Má to ovšem jednu podmínku. Nekecejte mi do života a nenuťte mi tohle jako jedinou možnost. BMW i4 pak budu respektovat, protože je to sakra dobré auto, přestože jezdí na elektřinu. A možná po něm budu i tak trochu toužit.
Zdroj: Hugo Kottás
