Prázdniny jsou v plném proudu a spousta lidí právě míří na své dovolené. Řidiči by tak měli být ve střehu, aby si cestu na letní radovánky nezkazili dopravním karambolem. Z tohoto důvodu si společně připomeneme tři zásadní pravidla, která by měl znát každý, co usedne za volant. Jejich nedodržováním si totiž koledujete o problém.

V letě se krom dovolenkářů pouští do akce i dělníci. Práce na silnici jsou tak v tomto období denním chlebem a řidiči se na dálnicích často setkávají se zúžením. V takovémto případě je důležité znát pravidlo zipování. I když mnozí tuší, o co se jedná, stejně se najdou tací, kteří se správně zařadit neumí. Z toho pak vznikají zbytečné dopravní komplikace a nehody. Jak tedy provádět takzvaný zip správně?

Stručně řečeno se jedná o pravidlo pro pouštění vozidel z pruhu, který skončil, do pruhu, který zůstává. Zipování je v zákoně popsáno dost složitě, proto se ho pokusíme definovat a vysvětlit trošku více laicky.

Vesměs jde o velmi jednoduchý manévr. Když auto dojede do místa, kde jeden z jízdních pruhů končí, tak právě v tomto místě má docházet ke střídavému zařazování (zipování). Nejprve dané místo projede vozidlo v pruhu, který pokračuje. Za ním se zařadí vůz jedoucí v končícím pruhu a poté opět projede auto jedoucí v průběžném (pokračujícím) pruhu. To samé se neustále opakuje. Důležité je, aby si řidiči dávali navzájem dostatek místa (nejméně dvě délky vozu). Pokud jen jedno auto prostor nenechá, celý systém zipu se náhle zasekne.

Mějte na mysli, že vozidla v pruhu, který končí, mají dle zákona právo se mezi první dvě auta zařadit. Pokud by se řidič jedoucí v pokračujícím pruhu rozhodl, že připojující se vůz nepustí, a došlo by k nehodě. Byla by to jeho vina.

Dodržováním zipu přispějete k plynulejšímu provozu, nicméně na dodržování druhého pravidlo doslova závisí lidské životy. Jde o takzvanou záchranářskou uličku, která se tvoří v případě jakékoliv dopravní kolony. Zjednodušeně jde o to, že vozidla musí mezi jízdními pruhy udělat volný prostor pro záchranné složky, aby jim umožnila co nejplynulejší průjezd zácpou.

Zákon přímo říká: „Není-li dálnice nebo silnice pro motorová vozidla s nejméně dvěma jízdními pruhy volně průjezdná z důvodu kolony stojících nebo pomalu jedoucích vozidel, jsou řidiči vozidel povinni vytvořit mezi jízdními pruhy prostor pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy.“ Z toho také vyplývá, že uličku mají řidiči začít tvořit hned, jak do kolony přijíždějí. Nikoliv až ve chvíli, kdy se objeví sanitka.

A jak uličku správně tvořit například na víceproudé dálnici? Výbornou pomůckou je vaše pravá ruka. Palec v tomto případě zobrazuje rychlý levý pruh. Mezera mezi ním a ukazováčkem znázorňuje záchranářskou uličku a každý další prst představuje jeden jízdní pruh. Pokud se v koloně nacházíte v levém pruhu, zkuste se natlačit co nejblíže k levé krajnici (v případě nouze můžete využít i zeleň podél silnice). Pokud jste zařazeni v pravých pruzích, směrujte své auto co nejvíce doprava.

Jedním z nejčastějších důvodů vzniku zbytečných dopravních nehod je nerespektování bezpečného rozestupu mezi auty. Přitom jde asi o nejprimitivnější pravidlo ze všech jmenovaných. Nespočet řidičů přesto přeceňuje svoje schopnosti a „lepí“ se na vozidla před nimi.

Všichni účastníci provozu jsou povinni dodržovat takovou vzdálenost, na kterou jsou schopni v dané situaci včas a bezpečně zabrzdit. Říká se tomu pravidlo 2 sekund. Pokud před vámi někdo nečekaně brzdí, tak vy nezačnete zpomalovat ve stejný okamžik jako ten řidič před vámi, ale se zpožděním. Reakční doba, za kterou lidské tělo zpozoruje svítící brzdová světla a začne brzdit, je u průměrného člověka zhruba jedna sekunda. V případě nepozornosti se však jedná o mnohem delší dobu.

Z tohoto důvodu je stanoveno, že minimální vzdálenost mezi vozidly by měla být 2 sekundy. Pokud to převedeme na metry tak, to při rychlostech 50, 90 a 130 kilometrů za hodinu vychází následovně:

• 50 km/h - 28 m.

• 90 km/h - 50 m.

• 130 km/h – 72 m.