Mini Paceman Cooper S

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 7

• Celkové hodnocení 6.2

RADOSTI
Odlišnost od Mini Cooper S, prostornost, image

STAROSTI
Komfort a jízdní vlastnosti na velkých kolech

Hned na začátku bych rád vyjasnil jednu věc, jakýsi můj obecný pohled na Mini. Pokud automobilka posunuje značku Mini z někdejší definice jednoho malého modelu do pozice automobilové značky jako takové, nemám problém na tuto skutečnost přistoupit a  akceptovat ji. Tím chci říct to, že nemám potíže dívat se na všechny Pacemany a  Countrymany s objektivním nadhledem, a ne jako na automobily, které si zaslouží jen a pouze přímé srovnání s původním Mini. Koneckonců Porsche také není synonymem pro 911 a Cayman si nezaslouží nevšímavost. Určitě ale vidím nutnost postavit dané „nové velké“ Mini do stejného světla třeba s Golfem GTI, kterého vnímám jako velmi blízkého soupeře. Ale o tom až později.Nejprve pohled na auto, které máme v testu. Je to Mini Paceman Cooper S, tedy větší z nabídky Mini, ale ne největší co do počtu dveří. Paceman můžeme snadno považovat za elegantnější verzi pětidvéřového Countrymana. Spočítáme u něj tedy jeden pár dveří, čtyři sedačky, čtyři válce pod kapotou, kde pracuje přeplňovaný benzínový motor s objemem 1,6 litru. S výkonem 184 koní a točivý momentem 240 Nm, tedy 260 Nm při aktivní funkci overboost.

Síla motoru jde ke kolům přes automatickou šestistupňovou převodovku. To by mohl být problém pro tradiční nadšence „malého“ Mini, ale my víme, že nás tohle netrápí. A já sám za sebe mohu říct, že se mi převodovka líbí. To, jak funguje, takový klasický „staromódní“ automat řekl bych, v dnešním světě hypertechnických mechanismů s osmi a více stupni. Řadí dobře, adekvátně rychle, předvídatelně. Mně k autu pasuje, víc než představa, že bych se musel potýkat s pákou manuálního řazení. U Mini JCW chci manuál, u Paceman nepotřebuji.

Na devatenáctkách vypadá Mini mocně. Velká kola ubírají ale na komfortu.

Méně se mi líbilo ale řazení tlačítky na volantu, mám raději změny stupňů jedním pádlem nahoru a druhým dolu. Tady je pro BMW, tedy ehm, Mini, tradiční systém dvou kolébek, kdy dopředu se podřazuje a k sobě odřazuje, stejný smysl je jak pod pravou, tak pod levou rukou. A jakkoli kulisu „od sebe nižší kvalty – k sobě vyšší“ považuji u  sportovních aut za tu správnou, na volantu mi tento styl nesedí. Volant ale šel příjemně do ruky, abych si užil jedno klasické novinářské klišé, řízení bylo tuhé, strmé, přesné.Méně nadšení bych připsal k sedačkám, které postrádají silnější boční vedení. Za chvíli budu mluvit o tom, jak moc rychle umí Paceman projíždět zatáčkami a teď s předstihem mohu říct, že bych u sedaček uvítal větší podporu zadku a beder.

A pro jeho jízdní vlastnosti. Ty jsou velmi dobré. Mají ovšem ale také svá „ale.“ Chci mluvit o kolech. O devatenáctipalcových discích obutých do pneumatik s rozměrem 225/40, což považuji za nešťastné řešení. Tvrdost už tak velmi pevného podvozku je umocněna velkými pneumatikami s nízkým profilem, což jsem cítil na nerovnostech a výmolech, a že jich u nás máme. Do kabiny pronikají velké, až nepříjemné rázy. A když jsem se do díry nebo zlomu strefil v zatáčce, zadní kola odskočila do boku.

Motor je výtečný a (za jízdy) skrze výfuk „soutěžácky“ prská, brblá a odfukuje

Pokud ale Paceman najde silnice s asfaltem, který byl čerstvě položen, odmění svého řidiče velmi příjemnou jízdou. Umí se přesně strefovat do zatáček a držet stopu, přilnavost je fantastická, ve spolupráci s převodovkou ve sportovním režimu umí být Paceman velmi rychlý. A tato rychlost je doprovázena líbivý zvukem motoru a prskáním do výfuku.

Mluvil jsem na začátku o  Golfu GTI a chci se k němu vrátit. Ponechám teď stranou motor, který je u GTIčka větší a tomu odpovídá i výkon, o ten tady nejde. Já i přes výkonovou odlišnost vnímám VW Golf GTI jako soupeře Pacemana. Který sice ztrácí co do vzhledu – Golf je Golf a rozhodně není hezký, zajímavý, elegantní, nebo kontroverzní, provokativní, jen těžko vyvolá nějaké emoce. Ale dominuje v jízdních vlastnostech a  univerzálnosti použití. Je měkčí, uvolněnější, což mu v důsledku dovoluje méně podléhat nerovnostem na silnici a volit stopu ne podle kvality asfaltu, ale podle v závislosti na profilu silnice.

Nevypadá jako klasické Mini. Což neznamená, že nevypadá dobře. Naopak.

A asi bych zmínil i Nissan Juke. A znovu bez toho, abys řešil motor, cítím spojitost mezi Jukem a  Pacemanem v tom, že jde o jakási mikro-SUV s akcentem na sportovní vlastnosti, jakási malá BMW X6, abych dal konkrétní příklad. Juke nedosahuje prémiovosti Mini, necítil jsem z něj takovou kvalitu, sofistikovanost, modernost. Ale díky jeho bezprostřednosti jsem si u Juka dovoloval při jízdě agresivnější zacházení, které mi přinášelo řidičské uspokojení. Dodnes si pamatuji, jak se Juke krásně točil kolem ruční brzdy. S malým naftovým motorem… Široké pneumatiky u Mini ale lepí jako pryskyřice, čímž nenabádají přímo k hrátkám ve stylu cílené ztráty adheze, ale naopak souvisí s výtečnou přilnavostí.

Verdikt
Mini Paceman má (stejně jako Countryman) nevděčný úkol, naučit veřejnost vnímat Mini ne jako značku jednoho modelu, ale jako plnohodnotnou automobilku s širokou modelovou řadou. Podle mého názoru se mu toto daří a všechny odlišnosti od tradičního Mini tak vnímám ne jako negativa, ale naopak jako schopnost odlišit se, být unikátní, jedinečný.

DOPORUČUJEME: Ford Fiesta ST – generační srovnání

Nicméně při  hodnocení auta jako takového musím vyjádřit důraz na opatrnost, se kterou bych sám za sebe specifikoval dané auto, čím mířím ke konkrétnímu testovacímu vozu. Nevadí mi automatická převodovka, naopak, a pokud je možnost výběru mezi automatem a manuálem, je způsob řazení jen otázkou volby.

Určitě bych provozoval Mini Paceman na menší kolech s obutím o vyšším profilu, raději bych za cenu menší elegance obouval osmnáctipalcové pneumatiky, a pak myslím, by jízdní vlastnosti, pro které bych (vedle stylu a image) Pacemana kupoval, byly mnohem lepší.

Filip Rakovan

Měření a technické údaje