Systémy pohonu 4×4 existují v mnoha podobách. Rozdíly mezi nimi jsou větší, než si myslíte

Píše se rok 1903 a automobilový svět slaví příchod prvního vozu s pohonem všech čtyř kol. Jedná se o model Spyker 60-HP z Nizozemska. Po 120 letech je jasné, že průkopnický vynález bratrů Spijkerových zahájil éru pohonu 4×4. Ten se časem zdokonaloval, až se proměnil ve skvěle fungující náhon, bez kterého by se dnešní motoristé neobešli. Inženýři však v průběhu vývoje zjistili, že stálý pohon všech čtyř kol, který využíval Spyker, se nehodí na použití v těžkém terénu či naopak na sportovní jízdu na okruhu. Proto začali vyrábět nové druhy čtyřkolek, jejichž konstrukce a vlastnosti se od sebe vzájemně liší. V tomto článku si základní typy pohonu 4×4 popíšeme a odhalíme, jaké výhody a nevýhody s sebou přináší.

Recenze Fordu Ranger Raptor

Stálý pohon 4×4 (AWD)

Začneme tím nejstarší zástupcem čtyřkolek, a to stálým pohonem všech kol. Tento systém je proslulý svou robustností a v samém začátku ho používala například automobilka Subaru, Audi či Land Rover. Funguje tak, že při jízdě jsou neustále poháněna všechna čtyři kola. Síla se na nápravy posílá skrze kardan a dva nápravové a jeden mezinápravový diferenciál.

Ty mají za úkol rozdělovat točivý moment mezi přední a zadní nápravu v daném poměru (například 50:50 či 40:60). Nevýhodou stálého pohonu 4×4 je, že když jedno ze čtyř kol začne prokluzovat, vůz tím ztratí většinu své síly. Z tohoto důvodu se začaly mezi nápravy a jednotlivá kola montovat uzávěrky diferenciálu, které pokles točivého momentu eliminují. Ty se ovládají buď manuálně nebo automaticky (záleží na konkrétním vozu). Některá novější auta se tradičních uzávěrek diferenciálu vzdala a nahradila je chytrou elektronikou, která dokáže funkci mechanických komponentů napodobit.

Výhody:

• Stálý pohon 4×4 je robustní a spolehlivý, z toho důvodu ho využívají především off-roady jako Toyota Land Cruiser či Volkswagen Amarok

Nevýhody:

• Vyšší spotřeba paliva, která je způsobena neustálým využíváním obou náprav

Zdroj: Tiskový servis Toyota

Přiřaditelný pohon 4×4 (4WD)

Přiřaditelný, přídavný nebo také připojitelný pohon všech čtyř kol nemá na rozdíl od stálého pohonu 4×4 diferenciál mezi nápravami a ve standardním režimu přenáší sílou na zadní kola. Pouze v případě nutnosti (například v terénu nebo na kluzkém povrchu) řidič zapřáhne i pohon předních kol. Když je čtyřkolka zapnutá, jsou mezi sebou nápravy spojené napevno. To znamená, že při prokluzu kol systém nepřichází o točivý moment, jako tomu je u AWD.

Přídavný pohon 4×4 využívají zejména pick-upy a off-roady s žebřinovým rámem. Mezi ně patří například Mitsubishi L200, Toyota Hilux, Ford Ranger nebo legendární Jeep Wrangler.

Výhody:

• Jednoduchá a robustní konstrukce, která se hodí do těch nejnáročnějších podmínek
• Nižší spotřeba paliva díky odpojitelné přední nápravě

Nevýhody:

• S aktivním pohonem 4×4 se v podstatě nedá jezdit na zpevněném povrchu – auta pak hůře zatáčí. Proto se na asfaltu doporučuje jezdit pouze v režimu 4×2.

Zdroj: Tiskový servis Jeep

Viskózní spojka

Dlouhodobým problémem pohonů všech čtyř kol byla vyšší cena a prostorová náročnost. Proto se automobilky v 90. letech rozhodly vyrobit systém čtyřkolky, které bude levný, kompaktní a budou ho moct využívat i menší automobily. Výsledkem byl pohon 4×4 s viskozní spojkou. Náhražka za rozměrný mezinápravový diferenciál se skládá ze soustavy lamel v olejové lázni a funguje na jednoduchém principu.

Když dojde k prokluzu kol na jedné z náprav, rozdíl otáček změní viskozitu oleje, dojde k sepnutí spojky a tím se připojí do té doby neaktivní náprava (většinu ta zadní). Čtyřkolku s viskózní spojkou dodnes využívají malá levá auta, jako třeba Suzuki Ignis, Suzuki Swift nebo Fiat Panda.

Výhody:

• Kompaktní rozměry
• Nízká cena
• Spolehlivost (systém nevyužívá žádnou elektroniku)

Nevýhody:

• Řidič nemá možnost ovládat spínání čtyřkolky

Zdroj: Tiskový servis Suzuki

Aktivně ovládaná mezinápravová spojka (Haldex)

Nejčastěji se u nových aut setkáme s pohonem všech čtyř kol, který využívá takzvanou aktivně ovládanou spojkou. Jedná se o mnohem dokonalejší a propracovanější systém, než je viskózní spojka. V tomto případě se o připojování sekundární nápravy stará chytrá elektronika, která se řídí řadou faktorů. Pomocí čidel neustále vyhodnocuje otáčení kol a v případě prokluzu okamžitě připojí druhou nápravu.

Mohlo by vás zajímat

Dálniční známky 2024: Jak budou zdražovat a co udělat, abyste i v květnu 2024 měli známku za 1500 Kč

Ceny dálničních známek se od 1. března 2024 mění. Za některé zaplatíme více, za jiné zase méně. Platnost nových cen skončí 1. ledna 2025, protože MDČR zavedlo také mechanismus, díky kterému se nově budou ceny známek měnit každým rokem.

Písmeno M na dodatkové tabulce může zmást sváteční jezdce. Přitom se týká jen určité skupiny řidičů

S označením mýta a časového poplatku se lze setkat i mimo dálnice. Silnice jsou k tomu upraveny

Systém všech čtyř kol s aktivně ovládanou mezinápravovou spojkou (někdy označovaný jako Haldex) najdeme například u všech vozů koncernu Volkswagen nebo u většiny korejských a japonských SUV. Nicméně ho využívají i drahá sportovní auta jako BMW M3 nebo Mercedesu-AMG E 63, která tento pohon vyšperkovala ještě o speciální funkce – například o Drift mód.

Výhody:

• Možnost regulace spínání spojky pomoci jízdních režimů
• Pohon 4×4 se dá do určité rychlosti zcela uzamknout

Nevýhody:

• Nedokáže zcela napodobit vlastnosti stálé čtyřkolky
• Při těžkém zatížení se může systém všech kol přehřát (nehodí se do těžkého terénu)
• Je náchylnější na poruchy

Zdroj: Škoda

Systém Twinster

Poměrně žhavou novinkou na trhu s pohony 4×4 je takzvaný Twinster. Vyvinula ho společnost GKN, která mezinápravový i zadní diferenciál nahradila hned třemi elektronicky ovládanými spojkami. Systém dokáže nejen napevno spojit nápravy, ale také umí vektorovat točivý moment mezi jednotlivá zadní kola. To v praxi znamená, že na vnější kolo může putovat více síly než na to vnitřní a auto díky tomu snáz driftuje.

Systém Twinster si své místo našel v poslední generaci Fordu Focus RS a sklidil velké množství pozitivních recenzí. Ostrý hatchback byl totiž díky vektorování točivého momentu mnohem zábavnější než většina konkurenčních modelů. Totožný pohon 4×4 též využívá i Opel Insignia či Range Rover Evoque. Podobné řešení čtyřkolky s dvojicí spojek začal v nedávné době používat i koncern Volkswagen u svých sportovních derivátů (VW Golf R, Cupra Formentor VZ5 nebo Audi RS3).

Výhody:

• Možnost vektorování síly mezi jednotlivá kola

Nevýhody:

• Systém musí být softwarově dobře vypadaní, aby fungoval spolehlivě

Zdroj: archiv redakce

Pohon všech kol bez mechanické vazby

S příchodem elektrifikace se čím dál tím častěji setkáváme se zcela novým typem pohonu 4×4, který se vyznačuje zcela jedinečnou vlastností – nemá žádný mechanický spoj mezi nápravami. Najdeme ho zejména v elektromobilech, ale i v mnoha plug-in hybridech či full-hybridech.

Systém pohonu všech kol, který se často označuje jako nezávislá čtyřkolka, funguje zcela jednoduše. Přední a zadní kola nespojuje žádná mechanická součástka, ale každá náprava má své vlastní pohonné ústrojí. V případě hybridů to nejčastěji funguje tak, že přední kola obstarává spalovací agregát a ty zadní roztáčí elektromotor.

Elektrická auta pak řeší pohon 4×4 dvěma nebo více elektromotory. V extrémních případech pohání každé kolo jeden elektromotor. To znamená, že vůz může zcela nezávisle na podmínkách pracovat s točivým momentem a posílat sílu přesně tam, kde je potřeba.

Výhody:

• Nápravy/kola mohou fungovat zcela nezávisle na sobě
• V podstatě dokonalé vektorování točivého momentu

Nevýhody:

• Když se hybridu zcela vybije baterie, tak náprava poháněná elektromotorem přestane fungovat

Zdroj: Audi