SUV Opel Frontera stojí jako Dacia, má sedm míst a skvělou spotřebu. Je to auto pro normální lidi
Automobilky mají poslední dobou tendenci oživovat jména svých ikonických modelů z minulosti a dávat jim druhý život. Avšak označení je většinou jediné, co mají daná auta společného. Podobné vzkříšení legendy má za sebou i automobilka Opel, která na českém trhu uvedla novou Fronteru. Nejedná se však o robustní off-road, jak by si mnozí mohli myslet, ale o cenově dostupné rodinné SUV, které může mít až sedm míst k sezení. Navštívili jsme s ním jeho domovinu - německý Rüsselsheim.
Pod kapotou hybrid nebo elektřina
Novinka od německé automobilky je postavena na podvozkové platformě koncernu Stellantis označované jako Smart Car Platform, kterou využívá například i Citroën C3 Aircross nebo Fiat Grande Panda. Od toho se odvíjí i motorizace. Opel Frontera může mít pod kapotou mild-hybridní pohonnou jednotku kombinující benzinový tříválec 1.2 Turbo a elektromotor s výkonem 28 koní. Na výběr jsou dvě verze - základní motor má systémový výkon 110 koní a posílená varianta 145 koní.
O přenos síly na přední kola se stará nová 6stupňová dvouspojková automatická převodovka eDCT. Manuální převodovka ani pohon všech čtyř kol dostupný není, bohužel ani nebude (zástavba to nedovoluje). Což je škoda, jelikož pohon 4x4, už jen z nostalgie, by Fronteře slušel.
Novinka zkrátka není primárně určena do terénu a hlavním revírem SUV s délkou 4,4 metru je městská džungle. Opel míří na klientelu, která potřebuje levné auto s prostornou kabinou a nízkými provozními náklady. A právě tyto zákazníky bude nejvíce zajímat spotřeba paliva, která je díky pomocnému elektromotoru velice nízká. Automobilka udává, že Frontera si průměrně vezme pouze 5,3 l benzinu na 100 kilometrů.
Kromě hybridu je k dostání i čistě elektrická verze s výkonem 113 koní, která díky 44kWh baterii poskytuje dojezd podle WLTP až 305 kilometrů.
Za málo peněz hodně muziky
Hlavní devízou Opelu Frontera je bezpochyby cenovka, která startuje na magické hranici 499 990 Kč. A co za tento obnos peněz dostanete? V podstatě vše, co dnešní řidič potřebuje. Ve standardní výbavě Edition najdete manuální klimatizaci, inteligentní tempomat s omezovačem rychlosti, Full-LED světlomety s automatickými dálkovými světly, digitální zadní parkovací senzory, elektrickou parkovací brzdu, dvojitou podlahu zavazadlového prostoru a řadu moderních bezpečnostních a asistenčních systémů.
Co se týče konektivity, tak Frontera v rámci šetření nemá v základu multimediální systém s dotykovým displejem, ale nahrazuje ho stanice, do které se vloží mobilní telefon s Opel aplikací. Je to poměrně elegantní řešení. Nicméně nemusí to vyhovovat každému, proto ve vyšší výbavě GS nebo za příplatek je přístrojová deska vybavena 10palcovou obrazovkou. Digitální přístrojový štít je pak součástí všech verzí.
Frontera má prostorný interiér, ale menší kufr
Zatímco většina českých novinářů měla možnost s Opelem Frontera jezdit pouze v rámci dynamické prezentace, my jsme dostali jedinečnou příležitost vyrazit s cenově dostupným SUV do rodného města německé automobilky Rüsselsheimu. To je z Prahy zhruba 530 kilometrů. Během dlouhé cesty jsme tak měli čas poznat hlavní výhody a nevýhody Frontery.
Jako první se pověnujeme kabině. Ta je na první dojem příjemně vzdušná, a to především kvůli vysokému stropu. To společně s dobrou podélnou prostorností ocení cestující v druhé řadě sedadel, kteří mají dostatek místa nad hlavou i před koleny. Obstojná je také kapacita zavazadlového prostoru s dvojitou podlahou. Ta činí 460 litrů, což je pro běžné používání zcela dostačující. Jenže zrovna v této oblasti Opel oproti konkurenci lehce strádá, jelikož Dacia Duster má o 57 litrů větší kufr a Škoda Karoq dokonce o 61 litrů.
Na druhou stranu, ani jedno ze zmíněných aut nemá třetí řadu sedadel, zatímco Frontera ano. My bohužel testovali pouze pětimístnou verzi, tudíž vám zatím nedokážeme popsat, jak moc jsou zadní sedadla použitelná (připlácí se za ně pouze 25 tisíc korun).
Tady se šetřilo
Při prezentaci nám řekli, že Frontera má v kabině mnoho chytrých vychytávek, mezi které se řadí i speciální popruh na středové konzole. Do něj jde uchytit jak láhev s pitím, tak třeba tablet nebo telefon. Zároveň automobilka tímto řešením zřejmě snižuje výrobní náklady. V tomto případě mi to vůbec nevadí, ale jsou ve Fronteře prvky, na kterých Opel vyloženě šetřil a nevypadají reprezentativně. Řeč je o tvrdých plastech v interiéru, trčícím filcu ze zpod přístrojové desky, odhalených drátech vyhřívajících zadní sklo a podobně.
To jsou věci, které bych drahému autu zřejmě jen tak neodpustil, ale v případě Frontery se to dá omluvit, jelikož u takto velkého vozu za 500 tisíc korun nemůže řidič čekat vyložený luxus. Jsou to ale věci, které by mohl Opel do příště přeci jen vylepšit.
Teď ale z opačné strany. Doba plechových kol se vrací, a nás to hrozně baví. Zatímco dříve byly takzvané „plecháče“ spíše ostudou, dnes jsou cool. Například Frontera je krásným příkladem toho, že ocelová kola mohou na autě vypadat lépe než ta o 18 tisíc korun dražší hliníková.
Není to dokonalé auto, ale...
Při cestě do Německa jsme zjistili, že Frontera má opravdu dobře nastavený podvozek. Je o něco tužší než v případě Citroënu, což autu dodává větší stabilitu při rychlé jízdě. Zároveň ale tlumiče skvěle pohlcují nerovnosti a Opel je tak opravdu pohodlný vůz.
Jenže dobrý dojem z podvozku nám narušovalo řízení, které je v případě Frontery zcela bez citu a zpětné vazby. Ve městě to nijak zvlášť nevadí, ale na okresních cestách a na dálnici je měkké a gumové řízení přítěží - řidič nemá tušení, co se děje pod předními koly.
Na druhou stranu, tohle SUV není žádný sporťák ani dálniční křižník, takže i toto mu dokážeme odpustit. Naopak nás na dlouhé cestě potěšila poměrně pohodlná sedadla a jednoduchost ovládání. Zkrátka stačí jen sednout a jet. A hlavně, „otravné“ asistenty lze vypnout pomocí fyzických tlačítek, což je věc, která se v dnešní době obzvlášť cení.
Za ty peníze...
Pokud to shrneme, tak Opel Frontera má určitě co nabídnout, obzvlášť co se týče poměru výkonu a ceny. Hybridní motor je úsporný a zároveň má obstojnou dynamiku. Podvozek si zaslouží obrovskou pochvalu, jelikož je pohodlný a zároveň stabilnější než u francouzských sourozenců. Interiér je jednoduchý a chytře řešený, ale místy je znát, že Opel šetřil. Největším zklamáním pro nás bylo řízení, které je gumové a necitlivé. Stále si ale musíme připomínat fakt, že tohle prostorné SUV od Opelu lze pořídit za půl milionu korun, což je v dnešní době nestandardní.