Subaru Outback (2015) na českém trhu: První dojmy
Je korektní hned na začátku prohlásit, že pokud Subaru Outback v minulosti ukazoval záda konkurenci, bylo to pro jeho jedinečné jízdy vlastnosti, syrovou robustnost, schopnost poradit si díky symetrickému pohonu všech kol s terénními nástrahami, a ne pro líbivou kabinu ušitou na míru náročné evropské konkurenci. Časy se ovšem změnily a po dvaceti letech od uvedené prvního Outbacku na trh (a v podstatě od stvoření kategorie oplastovaných kombi s vyšší světlou výškou) je tady auto japonského výrobce, které se může směle postavit v oblasti designu a vybavení řidiče vedle německé produkce.
Chtěl bych začít tím, jak nový Outback jede a jak se řídí, protože tam šlo Subaru podle mého názoru ještě o krok dál za metu, na které stojí rivalové, ale to není tak důležité, protože se to možná jednak tak trochu od Subaru očekává, a za druhé delikátní řidičské vlastnosti mohou oslovit jen část zákaznické klientely, kdežto na atraktivní vzhled kabiny dají všichni.
Materiály? Nechci mluvit o dřevě ze starých mahagonových kmenů nebo o kůži z tuleních miminek, protože popravdě nevím, z čeho je kabina Outbacku poskládaná, tipuji na nejrůznější druhy plastů – ovšem plastů vizuálně líbivých, na dotek příjemných, měkkých, podaných, nebál bych se říct voňavých. Outback vypadá opravdu dobře a nejde jenom o materiály, jsou tady ovladače, které dávají smysl a pokud ne (a já jsem asi u dvou tlačítek neuměl „na první dobrou“ odhalit jejich funkci), tak věřím, že při delším používání auta si člověk vše zautomatizuje a vztah s autem si vytvoří. To já jsem bohužel v rámci krátkého svezení nemohl. Tedy přejít u veškerého ovládání na automatické a reflexivní pohyby, ale vztah jsem si vytvořil, auto jsem si velice oblíbil.
Ano, vidím tady určitý prostor, který považuji za možnost, kterou si nechali japonští inženýři pro zlepšení až budou za pár let představovat facelift, ale to bych předbíhal… Nicméně víko pátých dveří se otevírá automaticky, ale proces by mohl být svižnější. Ano, motor má „jen“ 150 koní (tím je řečeno, že jedeme v naftovém dvoulitru, v nabídce je ještě benzínový boxer s objemem 2,5 litru), což se může jevit jako nedostatečné, ať už k robustnosti/hmotnosti auta, tak i v rámci konkurence, které umí nabídnout naftové šestiválce.
Na druhou stranu jsou zde řízení a podvozek, díky kterým pojedete na dálnici dejme tomu 130 km/h bez potíží, a je fascinující, že v podstatě bez ubrání plynu můžete z dálnice sjet na okresky a pokračovat stejným tempem. Poznal jsem už při prvním otočení volantu při výjezdu z parkoviště Subaru, že řízení reaguje na sebemenší pokyny, žádná vůle, žádná „mrtvá zóna“ ve středové pozici, stačí jen pohnout rukama a volant svíraný mezi konečky prsty udělí bez zaváhání vozu nový směr. Paráda! A to samé podvozek (zjevně ve spolupráci s vyztuženou karoserií), to je koncert a přehlídka toho, čemu se v novinářské branží říká jet po kolejích, s minimem náklonů. Je absurdní, jak rychle můžete vjet do zatáčky a projet ji, aniž by auto uhnulo ze své stopy. A to jsem jezdil v prvních opravdu jarních dnech s vyššími teplotami na zimních gumách.
Hodilo by se pohovořit o tom, jakými technologiemi nový Outback disponuje. Že má EyeSight, který díky stereokamerám supluje pozornost řidiče (líbí se mi, že pokud přejedu nevědomky bílou čáru, že volant netahá a je tady pouze zvuková signalizace bez toho, abych se musel prát s volantem při kontra). Že o přenos síly na všechna čtyři kola se stará bezstupňová převodovka CVT (která u „mého“ auta zatím hledala společnou řeč s motorem, resp. auto mělo najeto pár set kilometrů a bylo zapotřebí ještě zajíždět…). Nebo že že tady špičkové audio prémiové značky které výtečně hraje.
Ne, tohle všechno si necháme až do regulárního redakčního testu. Důležité je, že a) nový Outback je tady a jeho interiér je opravdu velkým posunem vpřed (znovu srovnám s evropskými výrobci, zmíním elegantní přístrojovou desku i bezpečnostní technologie) Dále b) disponuje naftovým motorem v kombinaci s automatickou převodovkou. A c) neuvěřitelně skvěle jezdí, za což je třeba složit poklonu řízení a podvozku. Do týdenního redakčního testu, který už je zaznamenán do našeho harmonogramu, začínáme od chvíle, kdy jsme vrátili klíčky po krátké projížďce, netrpělivě stříhat pomyslný metr.
