Subaru Forester 2.0 XS (2014)
RADOSTI
Poctivá čtyřkolka spřažená s tichým a kultivovaným motorem,…
STAROSTI
…který je ale výkonově na hraně.
Aktuální čtvrté generaci Foresteru jsme se poměrně detailně podívali pod sukně už několikrát a ani jednou to nebyl děsivý či jinak deprimující zážitek. Krátce po jejím uvedení na český trh jsme jezdili nejsilnější benzínovou verzí s turbodmychadlem a zkonstatovali, že jde o sympaticky talentované SUV s univerzálními schopnostmi, které nezapomnělo na své „terénní kořeny“ a dorostlo na sebevědomý silniční stroj. Nezklamala ani dieselová varianta, která sice na vrcholné XT dynamicky nemá, výkonové mínus však bohatě kompenzuje plus v podobě skvělé spotřeby.
Svezli jsme se také základním zážehovým dvoulitrem, čímž jsme nabídku dostupných pohonných jednotek vyčerpali, jedno specifické provedení nám však až dosud unikalo. Atmosférický čtyřválec jsme nejdříve vyzkoušeli s příplatkovou převodovkou Lineartronic, tentokrát došla řada na základní manuál.
Předchozí Forester se v obdobné konfiguraci spoléhal na pět stupňů, současný vůz pro změnu nabízí o jeden kvalt navíc. Podle tabulek nová šestistupňová převodovka jízdní dynamiku v zásadě nemění, třeba zrychlení na stovku se zlepšilo jen o desetinu vteřiny (na výsledných 10,6 s) a maximálka stoupla ze 185 na rovných 190 km/h, průměrná spotřeba by však měla spadnout až o půl litru na výsledných 7,0 l/100 km. Jestli se tak skutečně stalo, si povíme za chvíli.
Přestože nová skříň slibuje širší rozpětí převodových poměrů, déšť živé vody na pružnost nečekejte. Auto ve výsledku svižněji jezdí, pokud ale máte k dispozici skromných 150 koní na šestnáct set kilogramů prázdné váhy, s trháním asfaltu počítat nemůžete a rychlost si budete muset zasloužit. Na první tři převodové stupně to jde docela snadno. Řadicí páka využívající lankový ovládací mechanismus se v kulise pohybuje s podivným plastovým cvakáním, nicméně lehce a bez zadrhávání, což u starších manuálů běžné nebylo a za ta léta se tuhé řazení stalo jakýmsi klasickým koloritem.
Samotný rozjezd auta je tichý, jemný a snadný, zejména pak v nejostřejším režimu systému SI-Drive, kdy jsou reakce na plyn opravdu bez prodlení a motor se nedusí ani při nízkých otáčkách. Podle očekávání je náběh výkonu lineární, ale čtyřválec je nutné nechat vystoupat až k 3500 ot./min., pokud se má začít něco dít. Průběh točivého momentu s vrcholem při 4200 otáčkách je odpovědí, proč tomu tak je, naštěstí dvoulitr neztrácí vysokou kultivovanost ani v takových chvílích a spíše naopak podkresluje stoupající rafičku otáčkoměru utlumeným, příjemně jadrným zvukem charakteristickým pro boxer.
Odizolování pohonné jednotky od kabiny je natolik účinné, že budete od jisté rychlosti vnímat spíše šumění vzduchu obtékajícího karoserii, v zimě doplněné o vzdálené monotónní bzučení hlučnějších pneumatik než motor samotný. Pokud si ale vzpomínám, u benzínového Foresteru to není novinka ale součást osobnosti, i když to neznamená, že se mi to líbí. Při jízdě po dálnici raději poslouchám rádio potichu, což ale tady dost dobře nejde. Ale zpátky k motoru a převodovce…
Atmosférický boxer se nechá snadno vytáčet až k necelým 6500 ot., jeho ochota dělat to opakovaně však nepřímo úměrně záleží na zařazeném kvaltu. Na čtyřku a vyšší převody, respektive zhruba od 120 km/h se musíte při každé další akceleraci obrnit trpělivostí a na šestku se raději nepokoušet zrychlovat vůbec, vysloveně nebezpečně však auto při předjíždění nepůsobí. Chce to přemýšlet, zvyknout si na tužší chod spojky a neustále míchat řadičkou, zapomeňte však na to, že byste se mohli stát králem levého pruhu anebo si užívali jízdu v kopcích. Na to běžně plněný dvoulitr zkrátka nestačí.
Právě omezení daná výkonem v poměru ke hmotnosti a aerodynamice mají také značný vliv na ekonomiku jízdy. V případě spotřeby je paradoxem, že Forester dokáže jezdit úsporněji ve městě než na dálnici. Při jen trochu větší snaze o omezený přísun paliva do motoru mezi křižovatkami ukázal palubní počítač hodnotu 8,5 litru, s vypnutou kontrolou pravé nohy se pak lehce přehoupla přes jedenáct.
Při cestě na Slovensko a zpátky jsem se ani při nejlepší vůli nedostal na dálnici pod 9,2 litru při jízdě v rozpětí zhruba od 120 do 150 km/h a pokud začnete hnát auto na samou hranici jeho výkonů, poskočí spotřeba až na 17 litrů. Vysoká provozní efektivita se projevuje pouze na vedlejších silnicích, kde není problém udržet průměr kolem sedmi litrů. Nakonec jsem asi 1200 kilometrů zvládl s průměrem rovných 9,0 l/100 km, což vzhledem velikosti auta, permanentnímu pohonu a zimním pneumatikám není příliš, s přihlédnutím k lehce podprůměrné dynamice však ani málo.
Nepředpokládám, že by vedle úsporného dieselu a rychlé turbo-verze XT měla dvoulitrová atmosféra objektivně mnoho příznivců, obecně vyšší ceny Subaru však můžou být důvodem, které část zákazníků k tomuto modelu dovedou. Pokud si lepší/vhodnější motorizaci skutečně nemůžete dovolit, rovnou říkám, dejte přednost manuálu před variátorem. Prakticky nebudete pomalejší, víc žrát vám to také nebude a jízdní projevy budou mnohem příjemnější. Při volbě manuálu navíc ušetříte čtyřicet až pětapadesát tisíc (podle výbavy), i když budete nadále potřebovat nejméně 680 tisíc, abyste si Forester mohli dovolit pořídit.
Samozřejmě, na trhu jsou levnější a rychlejší SUV, s kvalitnějším interiérem i nižší spotřebou, nicméně takto poctivě stavěných do skutečného terénu a přitom schopných i na asfaltu mnoho zase není, takže pokud tohle dokážete ocenit a váš rozpočet je skutečně napjatý, nebudu vám Forester 2.0 XS rozmlouvat.
