Subaru BRZ Spec.S na Transfăgărășan: Z Pchjongjangu na Miami Beach (část 5.)

Čtěte také předchozí části výletu se
Subaru BRZ na Transfăgărășan:

Balíme se do sporťáku (část 1.)

Nakládáme na autovlak (část 2.)

Drákulova pomsta (část 3.)

Nejlepší silnice světa (část 4.)

Nejlepší silnici světa máme úspěšně za sebou, to však neznamená, že naše cesta končí a směřuje zase nazpátek. Rumunsko je velká země, která skýtá spoustu zajímavostí, které stojí za to objevovat. Bohužel je nemůžeme objevovat všechny, takže z krásné přírody Transylvanie míříme zase zpět do civilizace.

První zastávkou je hlavní město Bukurešť, kde strávíme dalších pár dní. V hlavním městě nejlépe poznáte místní řidičskou kulturu, která mě nepřestávala udivovat už cestou po venkově. Ve velkoměstě se jezdí trochu pomaleji – stovkou na padesátce se tu nejezdí, spíš tak 20 km/h plus, což je příjemné a bezpečné tempo.

Provoz je tu ovšem divoký i v mnohem menších rychlostech. Vzhledem k tomu, že Bukurešť nemá vybudovanou síť okružní dálnice kolem města, je zoufale ucpaná. Ze středu města vedou jenom víceproudové radiály, které svojí kapacitou nestačí, navíc musíte každou chvíli zastavovat na semaforech, na kterých je pokaždé tlačenice.

Musíte mít hodně ostré lokty, abyste se dostali třeba do odbočovacího pruhu. Nikdo nikoho příliš nepouští a každý si hledí svého. Pustit někoho z vedlejší, když máte cestu před sebou ucpanou, nebo jenom normálně zazipovat, s tím se tu nesetkáte. Vládne tu takový chaos podobný asijským velkoměstům kombinovaný s náturou řidičů z Paříže.

Zdroj: Autoweb.cz

Právě francouzskou metropoli provoz připomíná snad nejvíc. Nejen proto, že tu mají všichni obouchaná auta o sebe navzájem. Ostatně samotné centrum Bukurešti, které se po ničivém zemětřesení roku 1977 přestavělo, je hodně inspirované širokými pařížskými bulváry. Architektura budov zase čerpá ze severokorejského Pchjongjangu.

Megalomanství bývalého rumunského diktátora potom podtrhuje Ceaușescův palác, jedna z největších budov na světě. Přezdívka budovy vybízí k tomu myslet si, že to byla Ceaușescova osobní rezidence, ve skutečnosti byl Palác parlamentu, jak zní oficiální název budovy, od začátku stavěn jako administrativní centrum a nikdy tu nebyla jediná ložnice.

Pyšní se ovšem několika superlativy. S hmotností bezmála 4,1 milionu tun je to nejtěžší stavba světa, která se každý rok propadne do země o 6 mm. Zároveň je to s rozlohou 365 000 m² největší administrativní budova světa a díky dlouhotrvající a stále nedokončené výstavbě, která započala 25. června roku 1984 a podílelo se na ní asi 700 architektů, také nejdražší budova světa.

Zdroj: Autoweb.cz

Po Pentagonu, sídle amerického ministerstva obrany, a Vehicle Assembly Building, konstrukční budově vesmírných plavidel v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě, je to také třetí nejobjemnější budova světa. Je široká 270 metrů, dlouhá 240 metrů, vysoká 86 metrů (12 pater), dalších 92 metrů (8 pater) do hloubky sahá podzemní parkoviště a tajné chodby. Obsahuje asi 1 100 místností a během hodinové prohlídky spatříte asi jen 2 % z celé budovy. Ale výhled z hlavního balkonu rozhodně stojí za to!

Jakkoliv skličující pocity v člověku vyvolává chladná šeď betonových monster, za volantem se cítíte celkem svobodně. Vládne tu mírná anarchie a vlastně to všechno perfektně funguje. Jezdí se tu svižněji a policii také často nepotkáte. Jenom si musíte si vybojovat svoje místo na silnici. Vlastně je to trochu i zábava. A široké čtyř- a pětiproudové silnice přímo vybízejí když ne trochu si ilegálně zazávodit, tak alespoň trochu přišlápnout od semaforu plyn. Až se divím, že se tu po nocích nekonají žádná dostaveníčka jako v Rychle a zběsile.

Automobilová kultura tu není nijak silná jako v bohatších západních městech, to ovšem neznamená, že tu nepotkáte nic zajímavého. Focus RS, Golf GTI, nějaké emkové bavoráky a dokonce i otuněné Ferrari. Přes to množství plastových doplňků jsem nepoznal, jestli to byla F12berlinetta nebo 812 Superfast, ale vypadalo to, jako by se majitel chystal minimálně na Gumball 3000. Subaru BRZ v této nepříliš početné společnosti sporťáků nedělá ostudu a naopak je velkým zájmem kolemjdoucích, v jejich očích vypadá jako něco velmi drahého.

Zdroj: Autoweb.cz

V Bukurešti ještě chvilku zůstaneme. Překvapil mě jeden místní (zlo)zvyk. Znáte tu situaci, kdy stojíte první na semaforech, v pravém pruhu, svítí zelená šipka doprava, ale vy chcete jet rovně? Také je vám hloupé ostatní za sebou blokovat, ačkoliv nic špatného neděláte?

Tak tady vás prostě vytroubí. Klidně budou troubit minutu, jenom ať si to rozmyslíte a odbočíte doprava, i když nechcete. Že pruh vede oběma směry a vy s tím nic nenaděláte? To nikoho nezajímá, tady se prostě na zelenou šipku odbočuje doprava. Mimochodem pamatujete, jak jsme museli vstupem do EU přemalovat všechny šipky v pruzích ze zalomených na zakulacené? V Rumunsku mají stále ty staré…

Mizíme pryč a míříme k Černému moři do města Constanța na vyhlášenou Mamaia Beach (neplést s Miami Beach). Je to něco málo přes 200 km a cesta konečně povede čistě po dálnici. Jenže ejhle! Dálnice na výjezdu z města je snad horší než naše D1 – samý betonový panel a rychlost omezená na 80 km/h. Zlaté rumunské okresky…

Zdroj: Autoweb.cz

Drncá to už snad 20 minut, když vtom najednou přichází vysvobození – 130 km/h a zrcadlově hladký asfalt. Konečně se můžu rozjet. Provoz je naštěstí velmi slabý a celkem svižný. Většina řidičů si s limitem hlavu neláme a jede příjemnou stopadesátkou. Třeba jedna Dacia Logan to ale rozhuláká na 190 km/h. A zvládá to úplně v pohodě.

Jakkoliv rychlostní limity máte tendenci ignorovat, jelikož provoz je slabý, policie nikde a asfalt je dokonale rovný, musíte se mít na pozoru. To třetí totiž občas přestane na chvíli platit. Klidně uprostřed krásné rovinky narazíte na snížení rychlosti na 60 km/h a značku upozorňující na výmoly. Tuhle kombinaci není radno podceňovat, protože za několik desítek metrů většinou přijde pořádný skok přes dilatační spáru.

Mimochodem za dálnice se tu neplatí žádný poplatek navíc, platíte jen 7 eur na deset dní za používání všech rumunských silnic, pěkně moderně elektronicky. Blízko ústí řeky Dunaj potom narazíte na mosty, za které si účtují pár drobných mýtného, toť vše.

Zdroj: Autoweb.cz

Příjíždíme do Constanțy, jednoho z nejlepších rumunských přímořských letovisek, ale nečekejte nic výjimečného. Naopak se tu zastavil čas tak před dvaceti lety. Je tu vidět snaha o rozvoj a letovisko roste jako z vody, ale mnohdy v osobitém rumunském stylu. To se projevuje třeba tak, že k pěkné čtvrti výškových budov nevede asfaltová silnice. Když napršelo, opět přišel vhod vyšší a komfortnější podvozek BRZ. Nikdy bych nevěřil, že se někdy budu se sportovní zadokolkou brodit bahnem.

Vlastně na jednu výjimečnost tu narazíte – mají tu snad nejvíc kruhových objezdů na celém světě. No, stěžovat si nemohu… A pak je tu zajímavé ještě staré kasino z roku 1880, které je dominantou přístavu. V letech svojí největší slávy platilo tohle místo za Monako Černého moře, bohužel majestátní budova kasína už desetiletí jenom chátrá.

A jsme na konci našeho putování se Subaru BRZ po Rumunsku. Tedy vlastně v jeho polovině, protože nás ještě čeká cesta domů. Bylo to (a ještě chvíli bude) pěkně náročné, ale lepšího společníka na cestu než BRZ si neumím představit. Ani žádné luxusní grand tourer. Bylo totiž dostatečně komfortní, bytelné, úsporné, praktické (dobře, plameňák se už nikam než na střechu nevešel) a hlavně neskutečně zábavné na řízení, když se před jeho štíhlou kapotou otevřely zatáčky Transfăgărășanu.

Něco mi říká, že se tam cestou zpátky ještě jednou stavím…

Zdroj: Autoweb.cz