Mercedes-Benz 190E Cosworth

Svou premiéru si sportovní stodevadesátka odbyla na frankfurtském autosalonu v roce 1983, kde se objevila s motorem Cosworth o objemu 2,3 l. Za její mírně ospoilerovanou karosérií se skrýval soutěžní záměr, podtržený šestnáctiventilovou hlavou od Cosworthu, která byla v té době v silničních autech stále exotickou novinkou. Převodovka Getrag měla závodní kulisu řazení s jedničkou vlevo dole a motor měl s výkonem 177 koní udávanou maximálku 227 km/h. Výroba pokračovala až do začátku devadesátých let, kdy na svět přišla poslední omezena série Evo II s obřím křídlem vzadu, hlubokým nárazníkem vpředu a masivním brněním roztažených blatníků a prahů po stranách. Vizuelně měly koncové modely od sebe hodně daleko, ale pod karosérií zůstal jejich technický základ bez větších zásahů, což jen dokazovalo, jak kvalitní charakter mělo auto vzešlé z neočekávané německo-anglické spolupráce už v samém vzniku. Ať už je řeč o rychlých silničních verzích 2.3-16 a 2.5-16 nebo o závodních homologačních speciálech, všechny je dohromady neomylně spojoval předimenzovaný závodní šestnáctiventilový motor Cosworth, jehož výkon v průběhu let nezadržitelně rostl a v posledních verzích překročil třísetkoňovou hranici.

Ironií je, že Mercedes ze začátku rychlou stodevadesátkou vůbec nepasoval do role kladiva na BMW a Sierru Cosworth v závodech světového šampionátu cestovních vozů WTCC a později německé sérii DTM, nýbrž jako rallyový speciál, zaměřený na vymleté lesní cesty a profesionální létání bokem. Po raketovém nástupu nezastavitelného Audi Quattro ale bylo všem jasné, že pohonu zadních kol ve vrcholné podobě rallye jednou provždy odzvonilo a tak se továrna raději vrhla na vylaďování silniční verze. Přirozeným rivalem Mercedesu byla v té době první generace M3, která vznikla již v prvopočátku, narozdíl od něj, jako okruhový speciál později přenesený na silnici a která měla i u zákazníků mnohem větší úspěch. Zajímavostí je, že Mercedes uspořádal v roce 1984 při příležitosti otevření nového Nürburgringu závod dvaceti identických 190E Cosworth, za jejichž volanty seděly tehdejší hvězdy Formule 1, včetně Nikiho Laudy a Alaina Prosta. Vyhrál však tehdy neznámý nováček Ayrton Senna.

Prvních několik let šly 190E Cosworthy vcelku dobře na odbyt, ale ke konci osmdesátých let byl již tlak od tabulkově rychlejší M3 tak velký, že mnoho zákazníku přešlo raději k ní. Mercedes se rozhodl k faceliftu a v roce 1988 představil verzi 2.5-16, která měla oproti původní 2.3 delší zdvih, odlehčené písty a řadu dalších změn. Tyto úpravy se ale nepromítly do závodní verze, která si kvůli vyšším otáčkám a výkonům ponechala menší objem. Zvětšený motor se dostal na výkon 204 koní a 237 Nm točivého momentu a lehce se vytáčel až k sedmi tisícům otáček. S tím související zvýšená spotřeba se odrazila i ve větší benzínové nádrži s objemem 70 litrů. V nabídce byla čtyřstupňová automatická a pětistupňová ruční převodovka, a obě dodnes dávají autu zcela odlišný charakter. S automatem se dokáže při normální jízdě chovat jako každý jiný Mercedes a vyniká pohodlím a kultivovanou jízdou. Zcela odlišná manuální převodovka má přesně podle tradic vytrvalostních závoďáků velmi dlouhé zpřevodování, se kterými má proti kratším převodovkám nevýhodu v pomalejším zrychlení, a navíc vyžaduje velmi přesné zacházení s plynem a spojkou, ale na druhou stranu výborně doplňuje točivý charakter motoru a na každý stupeň nabízí dlouhý trvalý zátah.

V interiéru na vás čekají klasické velké a přehledné přístroje Mercedesu, volant dobově velkých rozměrů a všudypřítomná bytelnost každého komponentu. Sportovní zaměření prozrazují pevné anatomické sedačky a také ukazatel teploty oleje a stopky umístěné na přístrojovce. Na volnoběh nemá motor kvůli svému závodnímu odchovu zcela klidný chod, ale o to více vyniká, když

ho necháte pořádně zpívat. V nižších otáčkách mu schází točivý moment a výrazně se neprojevuje, díky čemuž si při pomalé jízdě rozumí více s automatem, který má kratší rychlosti. Manuální verze září až při rychlé jízdě, kdy držíte motor v otáčkách a můžete si užívat výborně vyváženého podvozku. Zprvu se zdá být nedotáčivý, ale plynem a volantem ho můžete při větších nárocích lehce přemluvit k vyváženému i přetáčivému průjezdu zatáček.

Cosworthu si na festovnosti svých motorů nechal opravdu záležet a s pravidelnou údržbou jsou schopny najet bez potíží stovky tisíc kilometrů. První verze 2.3 měla jednoduchý rozvodový řetěz, který bylo třeba podle stavu měnit kolem 100 -150 tisíc km. Větší motor 2.5 má již dva řetězy, které by měly vydržet zhruba dvakrát tolik. Motory jsou citlivé i na časování ventilů a v ideálním případě se seřizují každých padesát tisíc km. Stejně odolná je i převodovka, která je stavěna na mnohem vyšší výkon, než jaký měly silniční verze, a pokud jí vyloženě netrápíte, měla by přežít úplně všechno. Karosérie nerezne, ale špatně opravené bouračky kvůli velikosti nárazníků jednoduše odhalíte pohledem na přesnost jejich slícování. Větším úskalím může být nepřesnost na podvozku, který je háklivý na vůle v uložení předních závěsů, což znatelně zhorší jinak vynikající chování na silnici. V původní verzi byly patnáctipalcové ráfky obuty do pneumatik s rozměry 205/55, pozdější verze Evo I a II dostaly šestnácti- a sedmnáctipalcová kola. V obou případech ale platí, že jakékoli snižování podvozku nebo změna šířky obutí negativně ovlivní původní tovární nastavení auta a účinně vás zbaví vyváženého chování, které je na Mercedesech Cosworth tak žádoucí a výjimečné.

Vrcholné verze Evo I a Evo II lze s jejich divokým aerokitem na první pohled rozpoznat od klasických Cosworthů a obě byly zacíleny pouze na úspěch v DTM, kterému kralovaly v posledních letech výroby 1991 a 1992. Vyrobilo se jich přes pět set kusů a v soutěžní podobě měly výkon 330 koní při 8700 otáčkách, podvozek se stavitelnou výškou, brzdy o průměru 330 mm a obří závodní sliky.

Stodevadesátka Cosworth žila kvůli výrazně vyšší pořizovací ceně po celou dobu ve stínu emtrojky a ostatních sporťáků typu Audi Quattro, Sierra Cosworth a Lancia Integrale a mnoha lidem se po právu zdála být M3 mrštnější a hravější. Mercedes je proti ní opravdové cestovní sportovní auto, které si více než ve výbušném zrychlení tehdejších rallyových speciálů libuje ve vysoké rychlosti doplněné o vytříbené chování a exkluzivní charakter.

autoweb.cz

Měření a technické údaje