Fiat Coupé 20v Turbo

Je pozoruhodné, jak dobře snáší Fiat Coupé zub času, který dokáže jiná auta nekompromisně proměnit během několika let ze žhavých novinek na vyhasínající trosky. I když se na jeho karosérii objevuje stejný podlouhlý znáček „pininfarina“ jako na Ferrari, dnes se všeobecně ví, že jeho tvary lze připsat prvním zábleskům geniálního šílenství Chrise Bangla, který měl tehdy na starost design u Fiatu a který ve stejné pozici posléze celosvětově proslul jako autor tvarové revoluce BMW. Pininfarina měl na starost ráfky a interiér a také kompletaci celého auta. Stejně jako dnes, hrálo i v době svého vzniku Coupé roli „Ferrari pro chudé“ a proto můžete některé exempláře vidět s jeho znaky na zadní kapotě nebo na dveřích pod zrcátky. Je to úsměvné, ale ne zcela nepochopitelné. Jejich temperament, design interiéru a nadšení motoru pro vysoké otáčky má totiž k sobě velice blízko.

Coupé se prodávalo do roku 2000 i v nepřeplňované verzi a s menšími objemy, ale nejsilnější model byl v jeho případě i ten nejlepší. Dvoulitrový motor má překvapivě pět válců v řadě a řadí se tak k několika málo značkám se stejným řešením (dnes Volvo T5, Alfa turbodiesel). S turbodmychadlem to stačilo na 220 koní, což je z takového objemu i dnes naprosto konkurenceschopný výkon (Impreza WRX má 225 k) a s třináctisetkilogramovou hmotností neměl žádné potíže. Navíc jeho řidič může těžit i z nadprůměrně vysokého točivého momentu, 310 Nm dosahuje motor již v 2500 otáčkách. Stovku umí zvládnout za 6,7 s, maximálku vytáhne až na 245 km/h a každé sešlápnutí plynu odměňuje charakteristickým trhaným zavytím. Turbo se v plné síle projeví úderem třech tisíc otáček a síla, kterou vás vrhne dopředu, je díky nízké hmotnosti srovnatelná i s mnohem výkonnějšími sportovními auty dneška. Z řazení je cítit pevnost, ale spolehlivé zařazení rychlosti vyžaduje hluboké sešlápnutí spojky, která je se zbylými pedály mírně posunutá ke středu auta. Brzda má k plynu celkem blízko, ale má to své výhody a opět potvrzuje celkově sportovní naladění k maximálnímu zážitku z jízdy.

Interiér s exoticky řešenou palubovkou lakovanou v barvě exteriéru nemá dodnes chybu, i když je náchylný na poškrábání. Kožené sedačky jsou stylově anatomické a tříramenný volant s vyrýsovaným středem perfektně ladí s celkovým pocitem obratnosti při řízení. Náhon na přední kola s takovým výkonem se může leckomu zdát jako dokonalý recept na nervózní chování, ale s viskózní spojkou uprostřed a šestnáctipalcovými ráfky obutými do pneumatik 205/50 je chování příkladné, a to i přes skutečnost, že podvozek je původně založený na ještě starším Fiatu Tipo. Do zatáček zapadá velmi rychle a v jeho nadšení mu navíc můžete pomoct krátkým ubráním plynu. Jakoukoli nedotáčivost i přetáčivost lze dobře řídit a účinek brzdového pedálu se dá přesně dávkovat.

Silnější turbo se na trhu objevilo v roce 1996, do té doby měl přeplňovaný dvoulitr 200 koní, čtyři válce a pětistupňovou převodovku. Šestý stupeň dostal v roce 1999 a při té příležitosti došlo i k malé obměně na čelní mřížce, na které se objevilo svislé žebrování. V interiéru přibyl přepracovaný systém topení a nová přístrojová deska. Se spolehlivostí to i po letech vypadá dobře a karosérie bezpečně odolává korozi. Motory drží při kvalitní údržbě spolehlivě, ale na 115 tisících km vyžadují výměnu rozvodového řemenu.

redakce autoweb.cz

Měření a technické údaje