autoweb.cz > Mazda > Mazda MX-5 > Staré Škodovky, Porsche a Jaguary? Jeli jsme South Bohemia Classic a nevěděli, kam dřív očima
Staré Škodovky, Porsche a Jaguary? Jeli jsme South Bohemia Classic a nevěděli, kam dřív očima
Na začátku září se konala tradiční setinová rallye South Bohemia Classic, v pořadí již 14. ročník. Na start populární veteránské rallye do Českých Budějovic se sjelo na 161 posádek.
Jelikož holduji starým autům, která mě jednou nepochybně přivedou k šílenství, rozvodu a bankrotu (jen ještě nevím, v jakém pořadí), nemohl jsem si takovou příležitost nechat ujít.
Letos jsem z garáže místo Fiatu Panda, kterým jsem se účastnil loňského ročníku, vytáhl Mazdu MX-5 první generace z roku 1990. S výkonnějším motorem, tisíckrát lepším podvozkem a perfektním technickým stavem slibuje mnohem lepší svezení, než prehistorické vozítko se vzduchem chlazeným dvouválcem.
Miluju, jak to na vás dýchne hned, jak přijedete. Jak se blížíme k Českým Budějovicím, odkud South Bohemia Classic startuje, začnete potkávat „podezřelá“ auta, která mají stejný cíl.
A když na příjezdu na Náměstí Přemysla Otakara II. pouštím na vedlejší zářivě žluté De Tomaso Pantera s burácejícím americkým osmiválcem, srdce se mi úplně rozplyne. Tady jste zkrátka ve správné společnosti.
Rychle skočit na registraci, převzít si a nalepit povinné samolepky se startovním číslem a sponzory a ještě dokončit poslední nutné přípravy.
Setinovou rallye jedeme potřetí, ale vždycky na něco důležitého zapomeneme. Takže shánění potřebných propriet hodinu před startem závodu místo okukování krásných veteránů je už náš tradiční program před startem.
Tak jednak musíme do papírnictví, protože jsme zase zapomněli na bloček žlutých papírků na poznámky, třeba o jednotlivých zkouškách. Nemáme také čelovku na noční část první etapy, aby navigátor viděl do roadbooku. A pak je tu studium roadbooku samotného.
Co je setinová rallye?
Setinová rallye je specifickým typem soutěže, kdy o vítězi nerozhoduje nejrychlejší čas na trati měřeného úseku. Cílem posádek je absolvovat testy přesnosti na setinu sekundy přesně.
Každá odchylka od referenčního času stanoveného organizátory je penalizována trestnými body. Kdo jich v součtu nasbírá nejméně, vyhrává.
Projet si trasu v itineráři a hlavně zkoušky, které nás čekají, propočítat si chybějící časové nebo rychlostní údaje, to je prostě základ. Některé týmy si dokonce dávají celou trasu do GPSky, ale my si to dáme hezky postaru podle knížky. To je ostatně největší zážitek.
Jo a hlavně si vytipovat tajnou zkoušku. Podle její délky soudíme, že první den nás nečeká, na rozdíl od loňského ročníku, kdy všechny překvapila zákeřně hned při první, už tak náročné zkoušce.
První etapa tak jde úplně v pohodě. Kilometrů ubývá, stejně jako slunečních paprsků a teplého vzduchu, nicméně střechu nechávám staženou. Tyhle vlahé večery babího léta jsou v kabrioletu stejně nejlepší.
Zapadlé jihočeské okresky zalité tmou ozařují jen dva světelné kužely a přede mnou se míhají typická zadní světla původní Hondy NSX za jekotu atmosférického šestiválce, který se line celým lesem.
A jak se jí tak s mrzkými 115 koňmi snažím držet, duchem se alespoň na chvilku přenáším na noční horské silničky někde nad Tokiem. Tohle byl moc pěkný výjev.
To už se ale vracím zpátky do reality zpátky do Hluboké nad Vltavou, kde děláme první chybu dne a poprvé se trochu ztrácíme, naštěstí však bez většího efektu na výsledek. Pokračujeme již tradičně na Náměstí Svornosti v Českém Krumlově, kde je úžasný noční coffee-stop. A dále do cíle první etapy na Lipně.
Ještě dojet kousek na náš hotel, vysoukat se ze skořepiny, ze které mám po celém dni zdřevěnělou zadnici, a konečně se uložit to postele. Jsem unavený z řízení, vyfoukaný z větru a hučí mi v uších, ale tak to má přesně být!
Následující den bude ještě delší a náročnější, naštěstí startovat až 147. má své výhody. Třeba tu, že máte oproti ostatním k dobru 2 hodiny a 20 minut.
Takže se dobře vyspím, ráno ještě zajedu natankovat, kde potkávat pár posádek, které už odstartovaly, donesu ženě na pokoj čerstvé croissanty, dýňové latté a dál už vás to nemusí zajímat. I takhle to může vypadat, když jste uprostřed závodu.
Druhá etapa začíná u hotelu tradiční zkouškou bez motoru, ve které jsme (ostatně jako ve všech dalších zkouškách) naprosto propadli. Přes jinak uzavřenou pěší zónu v maríně v Lipně nad Vltavou pokračujeme dál na Třeboňsko, kde nás čekají další zkoušky, včetně jedné dlouhé téměř 4 kilometry.
„Tady to smrdí tajnou,“ říkáme si. A taky že jo! Byli jsme na ni perfektně připravení a je z toho krásné 25. místo, naše nejlepší umístění dne.
Jak tak kilometry, zkoušky a coffee-stopy ubíhají, blížíme se do Třeboně na náměstí další krásnou, tentokrát obědovou pauzu. Na každé větší pauze nechybí ani moderátor, který příchozím divákům přiblíží každé auto na startu. Tahle akce je zkrátka profesionální od začátku do konce.
Vrcholem dne je potom klasická Grand Prix Kaplice, kde si každý závodník střihne dvě kola po náměstí a přilehlými uličkami. Hezky natěsno mezi domy, svodidly a balíky slámy, jako za starých časů.
„Hele, oni nám to tam určitě dají podruhé,“ říkáme si uvnitř další dlouhé zkoušky. A taky že jo. Nachytat jsme se nenechali. Že nám pořadatelé připraví druhou tajnou zkoušku, což nebývá obvyklé, jsme tak nějak vytušili ve správnou chvíli.
Historické automobily
Stejně nám to nebylo nic platné, protože úplně poslední zkoušku zase totálně pokazíme. Jela se opět z kopce bez motoru a jejím cílem bylo dosáhnout stejného času, jako při ranní zkoušce u hotelu.
Jenže jsme tomu nevěnovali dostatečnou pozornost při přípravách roadbooku a vůbec jsme nevěděli, co máme dělat. Přitom to tam bylo napsané. 🤦♂️
Ještě se na chvilku naposledy ztratíme z vytyčené trasy a míříme do cíle soutěže, opět v hotelu u Lipenské přehrady, kde také bude následovat již tradiční galavečer s vyhlášením výsledků.
S těmi jsme nakonec docela spokojení, jelikož jsme nedopadli vůbec špatně. A oproti loňsku jsme si polepšili. Nakonec je z toho (pro nás) krásné 65. místo z celkových 161 přihlášených posádek a celková penalizace v podobě zhruba 1,8 sekundy.
Vítězná posádka nasbírala ve třinácti zkouškách (nejhorší výsledek se škrtá) pouhých 0,383 s! Takoví profíci to jsou.
No, máme se ještě co učit. South Bohemia Classic je rozhodně automobilovým svátkem, který si napříště nesmíte nechat ujít. Ať už jako diváci, nebo jako účastnící.
Protože tohle je naprosto skvělá zábava, i když trochu nezvyklá zábava. A jako bonus jsem se už dlouho takhle skvěle se svým autem nesvezl!