Jak správně číst v označení pneumatik?

Jakkoliv se pneumatiky jednotlivých výrobců od sebe odlišují, jedno mají všechny gumy společné – za účelem obecně uznávané unifikace se výrobci v rámci platných technických předpisů drží jednotného označování, které definuje kvantitativní a zčásti také kvalitativní vlastnosti pneumatik.

Tyto základní informace se tisknou na bočnici každé pneumatiky, přičemž k základním a nejdůležitějším parametrům patří rozměry. Vezměme pro ilustraci pneumatiku v rozměru např. 215/45 R17.

První číslo (215) udává prostou šířku pneumatiky v milimetrech. Druhé (45) vyjadřuje procentuální poměr výšky bočnice k šířce gumy, což v tomto konkrétním případě znamená 45 % z 215 mm, tedy 96,75 mm. Čím je tedy druhé číslo větší, tím jsou bočnice i profil dané pneumatiky logicky vyšší.

Písmeno R značí radiální konstrukci kostry, a aniž bychom chtěli nějak zvlášť zacházet do podrobností, za zmínku stojí skutečnost, že toto označení je odvozeno od radiálního uspořádání vláken kordových vložek zčásti tvořených textiliemi i ocelí. Setkat se můžete i s diagonálním či smíšeným uspořádáním, nejčastěji používanou pneumatikou je však právě radiální.

Čtěte také: Jak správně vybrat pneumatiky?

Poslední hodnota (17) udává vnitřní průměr pneumatiky, který musí být ve shodě s průměrem ráfku. Ačkoli používáme metrickou soustavu, číslo se tradičně udává v palcích. Hodnota jednoho činí 25,4 mm. Sedmnáct zde proto znamená vnitřní průměr 431,8 milimetrů.

Tímto samozřejmě průvodce označením pneumatik nekončí. Obvykle hned za základním rozměrem najdete další číslo následované písmenem. To první je takzvaný zátěžový index (LI) anebo též nosnost pneumatiky a odpovídá maximální hmotnosti, na jakou je guma konstruována.

U běžných osobních automobilů se setkáváte s čísly v rozmezí od cirka 70 do 110, což odpovídá hmotnosti 335 a 1060 kg, kompletní tabulka je však poněkud rozsáhlejší. Začíná na 0 (45 kg) a kupříkladu končí na indexu 279 a nosnosti až 136 000 kg.

Při výběru pneumatiky byste měli pamatovat na to, že hmotnostní index by neměl být nižší, než je stanoveno ve velkém technickém průkazu automobilu. Nejedná se ani tak o to, že byste mohli mít problém při kontrole na STK, ale jde opravdu o jistotu.

„Je rozumné si uvědomit, že udávaná nosnost platí pro novou pneumatiku, která nebyla poškozena, přetížena či dlouhodobě provozována v podhuštěném, respektive přehuštěném stavu, což se v běžném provozu stát může,“ upozorňuje Milan Marušák ze společnosti Goodyear. Každá guma pochopitelně má jisté rezervy, pokud je však permanentně zatížena vyšší než dovolenou hmotností, rychlejší opotřebení je pouze jeden z problémů, který by vás mohl potkat.

Použít pneumatiky s vyšším hmotnostním indexem v zásadě můžete, otázkou ale je, proč byste to dělali. Jednak za ně zaplatíte zbytečně více a u svého vozu poněkud nesmyslně snížíte komfort jízdy. Gumy stavěné na vyšší zátěž mají obvykle tužší konstrukci bočnic, a tudíž hůře absorbují nerovnosti na silnicích.

Písmeno uvedené za zátěžovým indexem je rovněž index, v tomto případě však rychlostní (SI). Jak správě tušíte, vyjadřuje nejvyšší rychlost, do které výrobce garantuje bezchybný provoz při použití předepsaného tlaku.

U osobních aut jsou nejčastěji používané indexy od N (140 km/h) do VR (přes 210 km/h), ZR (přes 240 km/h) a Y (300 km/h), přičemž na pneumatikách se VR či ZR zapisuje před průměrem v palcích a nadto může být uvedena i horní limitní hranice – typicky např. 235/35 ZR19 100Y.

Pokud vás při pohledu do technického průkazu zaráží, proč výrobce vašeho vozu předepisuje vyšší rychlostní index než je konstrukční rychlost automobilu, odpověď je prostá. Pro stanovení SI se připočítává bezpečnostní rezerva podle jednoduchého vzorečku: Vmax × 0,01 + 6,5 km/h.

U auta s udávanou maximálkou 188 km/h to znamená „zálohu“ 8,38 km/h a celkovou hodnotu 196,38 km/h. Zde by stačily pneumatiky s rychlostním indexem U, tedy 200 km/h, nezřídka je však kvůli zvýšení bezpečnosti doporučováno H – 210 km/h.

A ještě jeden detail. Na automobil pneumatiky s nižším rychlostním indexem pochopitelně namontovat můžete – typicky se tak zcela běžně děje v zimě při použití zimních pneumatik, ve voze však má být na viditelném místě (v zorném poli řidiče) vyznačeno omezení rychlosti, třeba pomocí výstražné nálepky.

Povinnost umístit tuto nálepku je na provozovateli vozidla, který se rozhodne takové pneumatiky na vozidlo namontovat, např. tedy autopůjčovna. Podle vyhlášky č. 341/2002 Sb. pak může být uvedené upozornění nahrazeno zařízením trvale nainstalovaným ve vozidle, například palubním počítačem.

Pokud na svém autě gumy prozkoumáte detailněji, narazíte kromě výše uvedeného a jména výrobce s přesným komerčním označením pneumatiky také na několik dalších parametrů, někdy více, jindy zase méně důležitých.

K těm, které asi moc řešit nemusíte, jsou specifické číselné kódy používané některými společnostmi k identifikaci konkrétní továrny. Téměř bezpředmětné jsou dnes s ohledem na jejich skoro výhradní zastoupení také nápisy TL nebo Tubeless označující bezdušovou konstrukci nebo různá interní čísla homologací.

Co by vás naopak zajímat mohlo, je takzvaný identifikační kód DOT požadovaný původně ministerstvem dopravy ve Spojených státech (odtud zkratka Department of Transportation). V závislosti na výrobci můžou mít tyto kódy jinou délku, přičemž první písmena a čísla slouží k identifikaci výrobce a série pneumatiky.

To důležité je však na konci. Poslední čtyři čísla udávají týden a rok výroby. Pokud tam najdete například DOT XXXX XXXX 0521, znamená to, že pneumatika byla vyrobena v 5. týdnu roku 2021. Proč je dobré znát týden a rok výroby?

Ačkoli neexistuje univerzální pravidlo, které by vám řeklo, že tahle pneumatika je již stará a tato nikoli, pravdou je, že i dobře uskladněná guma chráněná před UV zářením a vlhkostí postupně degraduje a ztrácí své vlastnosti.

Koupit si rok, dva nebo i tři roky starou pneumatiku není chybou, měli byste však mít na paměti, že starší než pětiletý produkt nebude mít původní parametry. Pokud chcete konkrétní číslo, celková životnost pneumatiky jako takové se někdy uvádí 10 let, provozní životnost by pak neměla přesahovat 6 let.

Neznamená to však, že jeden den pneumatiky fungují a druhý den jsou už na vyhození. Chce to i zdravou dávku selského rozumu, který vám napoví, že zatuhlé letní gumy podezřele klouzající na suchém asfaltu či do hloubky popraskaná guma jaksi už není košer.

Co jiného můžete na gumě najít? Při případné montáži si všímejte šipky určující směr otáčení a nápisy „Rotation“, případně slova „Outside“ a „Inside“ označující vnější, respektive vnitřní stranu pneumatiky. Možná se to zdá být nepodstatné, každopádně asymetrický dezén či symetrický v podélné ose funguje správně pouze při patřičné orientaci.

Dojezdové pneumatiky, tedy takové, které umožňují ujet jistou vzdálenost (obvykle až do vzdálenosti 80 kilometrů při maximální rychlosti 80 km/h) i s defektem, zcela jednotné označování nemají. Poznáte je podle nápisu „run-flat“, výrobci však používají různé další zkratky.

Samostatnou kapitolou je označení zimních pneumatik, které zpravidla bývá pomocí písmen M+S, neboli „Mud and Snow“, tedy bláto a sníh, jenže ironií našeho právního řádu je, že v něm vlastně není jasně napsáno, co je zimní pneumatika.

Vyhláška sice definuje právě označení M+S, akorát že chybí definice „zimního dezénu“ či jiných kvalitativních vlastností, takže čistě teoreticky bude v našich podmínkách odpovídat zákonu i letní guma s hloubkou dezénu nejméně 4 mm a nápisem M+S.

Zdroj informací: Goodyear