Sporťáky za miliony, díly z lidovek. Lamborghini má blinkry z Focusu, Aston světla z Mazdy
Na přídi Lamborghini Murciélago je malý trojúhelníkový blinkr, který zná i majitel prvního Fordu Focus. Do ostrých linií dvanáctiválcového supersportu zapadá tak přirozeně, že překvapí spíš jeho původ než vzhled. Ani výrobci exotických aut nevyvíjeli každou drobnost znovu, když jim vyhovoval už hotový díl.
U malé série se náklady na vývoj nového světla rozpočítávají na mnohem méně aut než u velké automobilky. Převzít hotovou součástku proto dávalo smysl i u velmi drahého vozu. Návrháři ji přitom mohli nechat na očích nebo její původ důkladně zamaskovat. Někde zůstalo viditelné logo jiné značky, jinde dostalo známé světlo nové orámování a s ním i jiný výraz. A občas vede stopa ještě dál než k osobnímu autu.
MG XPower SV: Punto v karbonovém obleku
Rozšířené blatníky, hluboké výdechy a karoserie z uhlíkových vláken. MG XPower SV vypadá, jako by jeho konstruktéři dostali volno od práce na rodinných hatchbacích a rozhodli se ho využít naplno. Mezi všemi těmi svaly jsou ale úzké přední světlomety z Fiatu Punto druhé generace, ještě z provedení před modernizací.
Na malém Fiatu patří k docela přátelskému výrazu. MG je obklopilo mnohem širší přídí s výraznými otvory, takže stejný tvar dostal podstatně drsnější společnost. Za podobou SV stál Peter Stevens, který se podepsal také pod McLaren F1.
Ani techniku pod karbonem nevyvíjelo MG od nuly. Základ převzalo z italského Qvale Mangusta a vpředu pracoval osmiválec Ford. V příběhu vývoje, který už spojil britskou značku, italský sportovní vůz a americký motor, další příbuzný z Turína vlastně nepřekvapí.
Lamborghini Diablo: japonské oči pod černou lištou
Diablo při modernizaci pro modelový rok 1999 přišlo o výklopné světlomety. Nová pevná světla mu změnila výraz a do klínovité přídě zapadla tak dobře, že by snadno mohla působit jako práce na zakázku. Nízké, protáhlé světlomety ale pocházely z Nissanu 300ZX generace Z32.
Nissan 300ZX byl sám schopné japonské sportovní auto, cenou i počty vyrobených kusů ale patřil do jiného světa než dvanáctiválcové Lamborghini.
Lamborghini navíc původ světel trochu uklidilo z dohledu. Nápis Nissan na skle překryla černá lišta. Ta na hotovém autě vypadá jako běžná součást orámování, přitom plní i velmi konkrétní společenskou funkci: na přídi italského supersportu se nepředstavuje jiná automobilka.
Lamborghini Murciélago: Focus zůstal podepsaný
Nástupce modelu Diablo sáhl po Fordu. Trojúhelníkové směrovky z úvodu má evropské Murciélago v bocích předního nárazníku. První Focus je přitom používá v předních blatnících. Americké verze Murciélaga mají jiné řešení bočního osvětlení.
Na rozdíl od velkého světlometu směrovka neurčuje celý výraz přídě a návrháři ji mohli použít jako drobný detail. Původ ovšem prozrazuje i vylisované označení Ford, které Mat Armstrong ukázal ve videu se svým Murciélagem. Nápis Nissan u modelu Diablo dostal černý kryt, Ford na Murciélagu zůstal podepsaný.
Noble M12: z Mondea si vzalo víc než světla
Po dílech značky Ford sáhlo i Noble. Jeho M12 v britském provedení používá zadní svítilny z první generace Mondea. Nejde o vysoká světla kombíku, ale o nízké sestavy známé ze čtyřdveřového sedanu. V široké zádi pod velkým křídlem vypadají podstatně méně rodinně než na původním autě.
Příbuznost s Mondeem sahá dál. Původní M12 GTO poháněl upravený 2,5litrový šestiválec Ford, jehož základ používalo i Mondeo. Noble mu přidalo dvě turbodmychadla a usadilo jej za posádku. Zadní světla prodělala mnohem klidnější stěhování: zachovala si rozpoznatelné členění z rodinného sedanu.
Aston Martin DB7: Mazda schovaná v elegantním rámečku
U Astonu se naopak na zamaskování původu pracovalo. Cestovní kupé DB7 používá upravená zadní světla z Mazdy 323F generace BG z let 1989 až 1994. To je ta starší 323F s výklopnými předními světlomety, ne její pozdější zaoblený nástupce.
Původ světel potvrdil přímo designér Ian Callum. V přednášce o DB7 vzpomínal, že na vlastní zadní světla jednoduše nebyly peníze. Tým měl přístup k součástkám Mazdy, Fordu a Jaguaru, a tak hledal použitelné řešení mezi nimi.
Callum také popsal úpravu rohu světla a odstranění původního rámečku. Nové okolní díly pak změnily jeho viditelný obrys, takže hranatější světlo mohlo působit přirozeně i v oblé zádi DB7. Vnitřní členění světel příbuznost s Mazdou prozrazuje, okolní karoserie ji potlačuje.
Lotus Esprit: Corolla s dlouhou službou u sportovců
Do Japonska sáhl i Lotus. Přepracovaný Esprit X180, představený v roce 1987, dostal obdélníková zadní světla z kupé Toyota Corolla AE86.
Mezi Corollami mělo tohle auto zvláštní postavení. Zatímco rodinné verze jeho generace přešly na přední pohon, sportovní AE86 si ponechala motor vpředu a pohon zadních kol. Právě tahle kombinace jí získala příznivce, kteří chtěli lehké, hravé kupé.
Na Espritu dostaly jednoduché vodorovné svítilny dost prostoru v široké zadní stěně. Zůstaly na autě při dalších úpravách a dočkaly se i osmiválcového Espritu V8. Teprve poslední modernizace na začátku nového tisíciletí přinesla kulatá zadní světla a vzhled zádě výrazně změnila.
Pagani Zonda: ovládání klimatizace známé z Roveru
Zonda umí i z interiéru udělat podívanou. Mezi kůží, karbonem a kovovými detaily by se ovladač z obyčejného britského auta hledal těžko. Jenže právě za hliníkovým středovým panelem je ovládací jednotka klimatizace se stejným displejem a tlačítky, jaké používal pozdní Rover 45.
Pagani ovládání zasadilo do vlastního středového panelu, takže známé uspořádání nepůsobí jako kus palubní desky vytržený z jiného vozu. Obě automobilky přitom sáhly po řešení od společného dodavatele. Ovládací jednotku vyráběl Bitron pro Delphi Diavia. Do Roveru 45 se dostala při modernizaci v roce 2004. Není tedy potřeba představovat si Horacia Paganiho, jak rozebírá britský sedan.
McLaren F1: příbuzný z autobusového nádraží
Na konec zbývá příbuzný, který osobním autem vůbec není. McLaren F1 sdílí kruhové zadní svítilny s autobusem Bova Futura. I u auta s karbonovou nosnou strukturou a zlatou fólií sloužící jako tepelná ochrana v motorovém prostoru tedy posloužila světla z běžného katalogu.
Stejně jako u Zondy vedla cesta ke společnému dodavateli. Pověstná světla z autobusu vyráběla italská firma COBO jako katalogové součástky a používala je řada zákazníků. Vedle Bovy po nich sáhl McLaren i Lamborghini u raného provedení modelu Diablo.
Samostatné kruhové moduly navíc návrhářům ponechávaly volnost: nemuseli do karoserie začlenit velký celek s obrysem cizího auta, mohli vytvořit vlastní uspořádání a okolí. Na McLarenu tak světla působí zcela přirozeně, přestože stejný díl může svítit i na zádi autobusu s cestujícími mířícími na dovolenou.
Exkluzivitu tu vytvářel celek, ne rodokmen každé součástky. Návrháři dokázali kolem běžných světel a ovladačů postavit auta, která si s původními dárci dílů nespletete.