Smart ForTwo Coupé 1.0 Pulse

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Docela rád bych věděl, kolik mítinků stávili šéfové (dnes už zaniklého) koncernu DaimlerChrysler vzájemným napadáním za to, že je vůbec kdy napadlo spustit projekt Smart. Radikální městské auto se setkalo s rozpačitým přijetím: zákazníci o něj nejevili takový zájem, v jaký investoři doufali, zatímco média mu vytýkala řadu nedostatků a příliš vysokou cenu. Ztráty narůstaly do hrozivých rozměrů a jednu dobu se dokonce zdálo, že koncern zlomí nad svým problematickým dítětem hůl.

Někdo v Daimleru však očividně věří, že koncept malého auta pro dva má budoucnost – stačí vzít to za správný konec. Firmě bylo naordinováno masivní snížení nákladů, z továrny v německém Hambachu musela odejít polovina lidí, neúspěšné modely ForFour a Roadster zmizely z nabídky a objevil se odvážný plán na zahájení prodeje Smartu ve Spojených státech.

Nic z toho by ale nepřineslo ovoce, kdyby Smart nedokázal vylepšit svůj jediný zbývající produkt a odstranit jeho často kritizované nedostatky. A tohle je, dámy a pánové, výsledek.

Na pohled byste to do něj možná neřekli, ale pod kabátem Smart prodělal několik vcelku zásadních změn. Je o dvacet centimetrů delší a díky lepšímu oběstavění vnitřního prostoru nabízí více místa jak cestujícím, tak jejich zavazadlům. Prodloužená platforma s rozvorem delším o masivních 60 mm a rozchodem širším o 30 mm slibuje jistější postoj a lepší jízdní vlastnosti.

Drahý přeplňovaný motor o objemu 0,7 l byl nahrazen litrovým třiválcem od Mitsubishi. Zákazníci si mohou vybírat ze dvou atmosférických (45 kW/61 k a 52 kW/71 k) a jedné přeplňované (62 kW/84 k) verze. V nabídce přirozeně nechybí ani diesel. Vylepšený tříválec 0,8 l nyní vyvine 33 kW/45 k.

Všechny pohonné jednotky spolupracují s elektronicky ovládanou pětistupňovou převodovkou, která slibuje rychlejší odezvu a hladší automatický režim než šestistupňová skříň v první generaci.

Zatímco změny vnějšího designu jsou víceméně estetického rázu, nový tvar palubní desky je diktován nutností vyhovět americkým bezpečnostním normám.

Smart opravdu potřebuje, aby všechny tyhle změny fungovaly. Neúspěch jediného přeživšího modelu by znamenal definitivní konec značky – a následně i sérii výměn na několika dobře zahřátých židlích ve Stuttgartu. Takže je na čase konfrontovat slova tiskového prohlášení s realitou.

Za volantem
Pokud jste v novém Smartu ForTwo neseděli, nejspíš mi nebudete věřit, ale z kteréhokoli sedadla vůbec nevypadá jako malé auto. Palubní deska je daleko, střecha vysoko a vy sedíte s nohama přirozeně před tělem, nikoliv pod ním. Ani na šířku to není zlé, třeba Fiat Panda je ve výšce loktů stísněnější. Teprve při pohledu dozadu znervózníte, protože člověk zkrátka není zvyklý mít zadní okno tak blízko za sebou.

Miniaturní půdorys Smartu paradoxně činí manévrování v malých prostorách  obtížnějším, aspoň zpočátku. Nejprve si musíte zvyknout že máte zadní nápravu prakticky pod zadkem. Mně trvalo asi dva dny, než jsem si dovolil využívat kompaktních rozměrů auta tak, jak to jeho tvůrci zamýšleli.

Slovní spojení „zábava za volantem“ zní ve spojení se Smartem poněkud neuvěřitelně, nicméně za určitých okolností je prakticky nemožné nekřenit se za jeho volantem od ucha k uchu. Hlavní zásluhu na tom má skvělý motor s pozoruhodným zátahem odspodu, jadrným středním pásmem a vyloženě sportovním projevem ve druhé polovině otáčkoměru.

Radost nekazí ani převodovka, aspoň pokud se rozhodnete převzít iniciativu a vybírat mezi pěti rychlostmi sami. Automatický režim někdy váhá až nebezpečně dlouho. Stejně jako u řady obdobných systémů dosáhnete podstatného zlepšení kvality řazení, když se naučíte pohyb pádlem či pákou ideálně načasovat.

Jsou však i situace, kdy je absence nožního ovládání spojky (či „pořádného“ automatu) vyloženě frustrující. Třeba při potřebě velmi jemného popojíždění, když se snažíte zaparkovat ve stísněném prostoru nebo nedejbože ve svahu.

Smart ForTwo velká fotogalerie

Jen si to představte. Stojíte z kopce dolů podél řady aut a se zařazenou zpátečkou se snažíte vtěsnat na jediné místo široko daleko. Po uvolnění brzdy začne Smart sjíždět dolů. Přidáváte plyn stále nervózněji a spojka ne a ne sepnout. Pak, když to nejméně čekáte, najednou zabere a trhne s vámi nahoru. V situaci, kdy mezi nárazníky zaparkovaných aut zbývá jen několik centimetrů volného místa, je to hororová zkušenost.

Naproti tomu na okresce a dokonce i dálnici se nový Smart ukazuje jako přátelské auto. Od rychlosti 130 km/h se začne trochu vrtět a vyžaduje jemné korekce volantem, podobně jako třeba starší Porsche, ale brzy zjistíte, že to není nebezpečné, a zvyknete si. Boční vítr však nesvědčí jeho krátkému rozvoru – a potažmo i barvě vašeho spodního prádla.

Zvláštní je řízení: postrádá sice cokoliv, co by se dalo označit za zpětnou vazbu, a kvůli vzadu uloženému motoru se při mimoměstských rychlostech nepřirozeně odlehčí. Na druhou stranu je velice rychlé a docela přesné, což v kombinaci s krátkým rozvorem a nezatíženou přední nápravou dává Smartu zázračnou schopnost prudce a s nadšením zahnout za roh.

Jedna piha na kráse, ale pořádná
Jestli vás právě napadlo, že to zní jako vlastnost, která dělá z proplétání městským provozem skvělou zábavu, máte pravdu jen částečně. Inženýři Smartu si patrně neuvědomili, že ne všichni mají to štěstí žít v civilizovaném světě, a přizpůsobili odpružení nového ForTwo podmínkám, jež znají ze své domoviny. Použitelnost auta v České Republice a jiných rozvojových zemích tím bohužel utrpěla dosti závažné šrámy.

Při přejezdu kolejí, kanálů, boulí a dalších hříchů českých silničářů přicházejí od zadní nápravy silné otřesy – o to horší, že k nim dochází jen malý kousek od vašich ctěných kostrčí. Problém je bohužel nejcitelnější v typicky městských rychlostech od třiceti do padesáti kilometrů v hodině. Cesta z centra Prahy do některé z okrajových čtvrtí spolehlivě stačí, aby neustálé kodrcání dokonale otrávilo vás i vašeho spolucestujícího.

Vysvětlení je nasnadě. Kombinace vysoké karoserie, krátkého rozvoru a vzadu uloženého pohonného ústrojí je potenciální recept na něco velice ošklivého, co by se dobře vyjímalo v hlavních televizních zprávách. Tvrdé odpružení vzadu je jedním z mála způsobů, jak zamezit nezdravé citlivosti na špatně načasované ubrání plynu. V povětšinou kvalitně asfaltovaných ulicích měst v Německu, Rakousku či Švýcarsku si toho majitelé nemusejí ani všimnout, jenže Praha bohužel dokáže nachytat na švestkách i Mercedes třídy S s pneumatickým pérováním.

Verdikt
Než jsem si ho vyzkoušel, připadal mi Smart zajímavý spíš jako myšlenka než jako auto. Zdálo se mi, že jeho benefity by se mohly opravdu projevit až v případě masového – nejlépe vládou iniciovaného – rozšíření, které by dovolilo zúžit silnice, rozdělit stejný prostor na více parkovacích míst a snížit závislost země na fosilních palivech.

Naštěstí jsem se mýlil. Smart má co říct nejen jako nástroj sociálního inženýrství, ale i jako… prostě jako auto. Pro pohyb po městě je skvěle uzpůsobený a dokáže svého řidiče vtáhnout do akce jako žádný jiný vůz podobné velikosti, ceny a výkonu.

Záměrně se vůbec nehodlám zabývat tím, že za podobné peníze lze pořídit větší auta s více sedadly, protože o to vůbec nejde. Jde ale o něco jiného.

V České Republice bohužel trpíme fatálním nedostatkem měst, v nichž by vlastnictví Smartu přinášelo více výhod než konvenční malé auto. A troufám si tvrdit, že dokonce ani automobilovému nadšenci nestojí energický motor a čiperný podvozek za každodenní oběť v podobě mizerného jízdního komfortu.

I po modernizaci se tak Smart ForTwo ocitá ve stejně problematické pozici jako třeba Porsche Cayenne Turbo S nebo Suzuki Every Wagon. Existuje celá řada míst, kde vlastnictví těchto aut dává perfektní smysl. Česká Republika k nim bohužel nepatří.

Jirka Červenka

Měření a technické údaje