Škoda Octavia Scout 1.8 TSI 180 k (2015)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 10

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 10

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 9

Radosti

Celkový dojem z auta, pohodlí, jízdní vlastnosti, uživatelská přívětivost

Starosti

Benzínový motor by mohl být silnější, jinak jen drobnosti

Cíl byl jednoduchý, dojet do italského Livigna, kam jsme společně s kolegou Hugem (v Subaru Forester XT) mířili do sněhové arény na driftování, a mít sebou nějaké spolehlivé auto jako „servisní vozidlo.“ A také stroj, který odveze nejen posádku a zavazadla, ale když už míříme tam, kam míříme, tak také lyže, abychom se mezi driftování sklouzli na místních sjezdovkách.

Hodnotit Octavii Scout s ohledem na vzhled snad ani nejde. Někomu se Octavia líbí, někomu ne, Scout má vyšší světlou výšku oproti  klasickému kombi a to o slušných 33 mm (na celkových (171 mm), navíc nějaké ty „offroad“ prvky typu plastů v nárazníku či lemů podběhů, které mně se líbí, na druhou stranu bych dal asi přednost odvážnější barvě než je stříbrná. Pamatuji si na předchozí generaci, která kombinovala tmavě zelenou s černými detaily a ta byla vážně šik.

Interiér

Nejsem odborníkem na moderní Škody, přiznávám, že vizuální rozdíly mezi klasickou Octavií a Octavií Scout nejsem schopen (jsou-li jaké) v kabině odhalit. Co ale vím zcela jistě, že v porovnání s předchozí generací je pryč madlo, které se pnulo nad schránkou před spolujezdce, vypadalo robustně, ale na omak tak rozhodně nepůsobilo. Jinak beru Scouta tak jako jiné Octavie, tedy jako auto příjemné, designově čisté, moderní, svým způsobem strohé, ale jistě nadčasové. 

S tímhle autem jsem najel nějakých sedmnáct set kilometrů a troufám si říct, že jsem si je víc než jenom osahal, a interiér celou dobu vnímal spíš druhořadě. Chci tím říct, že na mne nic nepůsobilo rušivě, prostě jsem sedl a jel. Mám-li zmínit negativní bod poznání, tak je to určitě ve středové konzole místo pro nápoje – dvojitý držák by mohl mít větší průměr, měl jsem obavu, aby mi šálek s kávou nevypadl za jízdy ven. Malichernost…

Příjemné ovladače, jednoduché, ergonomické. Bez sarkasmu „simply clever.“

Volant padl příjemně do ruky, sedačky byly ideálním kompromisem mezi tuhým vedením zad a pohodlím, s maximálním nastavováním, včetně bederní podpěrky. Jak říkám, slušná porce kilometrů a stačilo jen pár krátkých přestávek.

Musím zmínit navigaci, která měla občas svou hlavu… Jinak. Když jsem programoval trasu, dostal jsem tři možnosti podle rychlosti, ekonomičnosti a tak dále. To je v pořádku. Bohužel u delších tras nebylo v mapě patrné, kudy cesta vede a rozhodnutí bylo často „od oka.“ A pak se mohlo stát, že jsem jel jinou trasou, než jsem si myslel, že mám vybranou. Když plácnu od boku – pokud by po výběru na obrazovce předvolená trasa rychle „projela“ v takovém měřítku, aby bylo poznat, přes jaká města vede, byl by systém asi dokonalý.

O čem se také zmíním, s ohledem na kapitolu „interier“ je tlačítko nastavování jízdních režimů, kterého jsem si všiml až těsně před cílem, takže bohužel nemohu okomentovat jednotlivé módy. A také kufr. Má objem 610 litrů v klasické konfiguraci a 1740 litrů se sklopenými sedadly. Což bylo pro mne málo. Nadsázka, ale jen do určité míry. V osazení auta čtyř lidí a kufru plném tašek s oblečením a přezkáči bylo třeba ještě uskladnit k transportu lyže – proto ta „rakev“ na střeše.

Pohon

Jel jsem do hor, poměrně vysoko a věděl jsem, že teploty budou nízké, a proto jsem volil raději benzínovou pohonnou jednotku před populárním dieselem. Nešlo mi ani tak o spotřebu – i když k té se také vyjádřím za okamžik, ale zejména o prevenci, pokud bych někde nechtěně natankoval méně kvalitní naftu.

Jak funguje pohon všech kol 4×4 a jaké jsou jeho typy

Speciál 4×4 | vydáno 19. 3. 2013

Přeplňovaný čtyřválec má objem 1.8 litru, výkon 180 koní a točivý moment 280 Nm. S ním Scout zrychlí na stokilometrovou rychlost za 7,8 sekundy a maximální rychlost je 216 km/h. O přenos síly na všechna čtyři kola se stará šestistupňová dvouspojková převodovka DSG. A já musím říct, že mne tato kombinace neoslovila tak, jak jsem čekal. Automat jako kdyby občas nevěděl, jak by měl řadit vzhledem k jízdnému stylu – pomalé popojíždění na vysokohorských ostrých silničkách, brzdění do zatáček, pod volantem pádla řazení nebyla a řadit pákou bylo proti tradiční logice, tedy podřazovalo se k sobě a odřazovalo se od sebe. Jistě, byla tady ta rakev na střeše, plně naložený kufr a komplet posádka, ale přesto – dynamicky bych čekal od 180 koní víc.

Spotřeba

Rovnou navážu se spotřebou. Ať jsem dělal co jsem dělal, se spotřebou jsem se nenaučil pracovat. Z Prahy do Berouna jsem chvátal (měl jsme zpoždění a zbytek výpravy do italského Livigna na mne čekal) a tak jsem jel velmi rychle. A přišel na tom krátkém úseku asi o čtvrt nádrže. Ale pak se spotřeba uklidnila, stejně jako moje tempo. Na palubním počítači zasvítila průměrná hodnota 9 litrů na 100/km a ta tam vydržela po většinu cesty.

Ovladatelnost

Scout se chová a ovládá tak, jak lze očekávat. Je to čtyřkolka (jde o systém Haldex páté generace s mezinápravovou spojkou a prioritou předních kol), zadní kola se připojují bez nějakého cukání či jiných nepříjemných projevů, vyjet nasněženou silnici, projet navátým sněhem, dostat se bezpečně k lanovce (tedy to jsem potřeboval a proč jsem a v jakých podmínkách chtěl Scout testovat) zvládal Scout na jedničku.

Jediná volba benzínové jednotky. Pár cm3 navíc by se hodilo, ale v zimě nezradí.

Pokoušel jsem se přinutit Scouta k driftování, v rámci toho, co stabilizace dovolí, a občas se to i povedlo, s maximálně vytočenými koly v plném rejdu a plynem na podlaze se kola utrhla a zadek připojil, větší problém byl ale drift udržet, protože nešlo nijak zásadně ovlivnit, kdy a jak se zadní kola zase odpojí. Dobrá, tyhle skopičiny jsou irelevantní a do testu se až tak nehodí. Hodí se ale říct, že Scout poslouchat povely volantu, brzdil (i díky dobrému obutí), byl pohodlný na nerovnostech (opět dík pneumatikám, tentokrát s důrazem na vyšší profil). 

Verdikt

Základní Škoda Octavia stojí asi půl milionu, Scout, o kterém je řeč, byl oceněn na téměř milion. Nutno říct, že v maximální výbavě, včetně nezávislého topení, které jsem při teplotách kolem mínus dvaceti doslova miloval. Zalíbené jsem ale nenašel v pohonné jednotce, osobně byl měl pod kapotou Scouta – když už benzín, který jsem volil záměrně – nějaký větší motor (spotřeba by nebyla výrazně jiná a byla by tu rezerva výkonu), ten ale automobilka nenabízí.

S naftovým dvoulitrem bude asi Scout snovým ideálem příznivce značky, benzínový motor vidím jako méně obvyklou alternativu a nemám zásadní důvod, proč nedát Škodě Octavii Scout 1.8 TSI velmi dobré, (téměř) plné ohodnocení.

Měření a technické údaje