Škoda Octavia RS: testovací prototyp a jeho interiér zblízka

Potkat na cestě z Prahy do Mladé Boleslavi nějaký testovací prototyp Škody je poslední dobou vzácnost asi jako jezdit dieselem, zrovna dnes ale působila rychlostní silnice R10 skoro jako polosoukromá zkušební promenáda domácí značky. Kromě toho, že jsme zaregistrovali spoustu modernizovaných Superbů, svůj velký den měla především zbrusu nová Octavia RS v obou karosářských variantách.

Většinu nejvýkonnějších Octavií jsme podle charakteristických pásů LED registrovali v protisměru, jedoucí po vlastní ose, během chvilky jsme však viděli také pár škodovkami plně naložených návěsů, které kromě jiného vezly rovněž nové RS. Mimořádně „rušno“ bylo při Benátkách nad Jizerou, kde jsme (ne úplně náhodně) zastavili u zaparkovaného „eReSa“.

Škoda Octavia III fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Předem musíme upozornit na slib daný řidiči nepořizovat žádné fotografie výměnou za možnost podívat se na vůz na pár minut zblízka a osahat si jej a toto jsme i s ohledem na jeho potenciální konflikt se zaměstnavatelem dodrželi, přesto krátké setkání nelitujeme.Ačkoli je nutné brát poskytnuté údaje s rezervou, protože je zde vždycky možnost záměrné dezinformace, dozvěděli jsme se kromě jiného třeba to, že Škoda postavila kolem dvou set testovacích prototypů Octavie, z nichž asi dvacítka nese označení RS.

„Náš“ konkrétní stroj vybavený zážehovým dvoulitrem TSI o výkonu 220 koní vykazoval na zkušební trase v kombinaci s dvouspojkovým DSG průměrnou spotřebu lehce přes devět litrů, byli jsme však ujištěni, že s manuálem lze při umírněném stylu jezdit i za 6,5 litru benzínu. Auto mělo najeto kolem 120 tisíc kilometrů, a pokud je pravdou to, co nám bylo řečeno, při 160 tisících jdou tyto vozy „do lisu“.

Škoda Octavia RS (II) fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Pochopitelně nejvíce nás zajímal interiér, který Škoda prozatím úzkostlivě drží pod pokličkou. Co je tedy uvnitř jinak? Největším rozdílem jsou pochopitelně přední sedačky hodně připomínající ty v modelech Audi RS. Jediným rozdílem byly poněkud menší podpěry pro ramena, jinak ale vypadají jako dokonalé kopie.

Jejich černé kožené čalounění s kontrastními červenými anebo bílými švy má být ve standardu, a co jsme si všimli, střední část opěradel i sedáků je navíc příčně prošívaná. Poměrně hezky vypadal tříramenný volant čalouněný černou perforovanou kůží, opět s kontrastním šitím, naopak poněkud nevzhledně vypadaly plastové panely na dveřích a středovém tunelu snažící se napodobit svým rastrem strukturu karbonového kompozitu.

Jestli se jednalo o finální provedení anebo jen cosi, co je zkoušeno a ve finále nenajde cestu do výroby, logicky nevíme, celkově však interiér vypadal stejně decentně jako vnější design. Nebýt dvou koncovek na zádi, LED a docela hodně vysunutého „lízátka“ pod předním nárazníkem, na nejsilnější Octavii vůbec byste to asi netipovali.

Podívali jsme se také pod přední kapotu, a přestože řidič podrobnosti o dvoulitrové pohonné jednotce neměl, připustil, že za celou dobu s ní neměl vůbec žádné technické problémy. Na pohled vypadala jako kterékoli jiné TSI s černým plastovým krytem a už podle nánosů prachu a bláta bylo zřejmé, že tuto Octavii rozhodně nikdo nešetří. Ani zde ale nemůžeme vyloučit, že produkční auto své srdce vizuálně přeci jen poněkud vylepší třeba o nápis RS či alespoň barevné logo.

Při odjezdu se nám na chvíli naskytla příležitost zaposlouchat se do zvuku motoru vytočeného zhruba do poloviny dostupných otáček a ten drobný náznak chrapláku nezněl na čtyřválec špatně, pravdou ale také je, že to znělo stejně decentně, jako vypadal zbytek auta. Za nedostatek ale takový druh „exhibicionismu“ u vozu s výkonem 220 koní nepovažujeme, naopak se nám zdá být akurátně patřičný.