Škoda Economy Run: „Závodili“ jsme s elektromobilem na spotřebu. A nevedli si špatně

Škoda Economy Run letos slavil jubilejní 40. ročník. Tradiční závody, kde není cílem rychlost, ale dosažení co nejnižší spotřeby paliva na dané trase, jsou velmi populární mezi širokou veřejností.

Zúčastnit se může kdokoliv s jakoukoliv Škodovkou, jakéhokoliv stáří, s jakýmkoliv motorem, tedy na benzin, naftu i CNG, v několika kategoriích rozdělených podle objemu motoru.

Letos historicky vůbec poprvé se také jela kategorie elektromobilů, ovšem zatím nebyla určena pro veřejnost, nýbrž v deseti vozech startovali motorističtí novináři. Mezi nimi i my.

Economy Runu jsme se zúčastnili poprvé roku 2019 se Škodou Scala 1.0 TSI, a skončilo to diskvalifikací za nedodržení tratě. Ke konci závodu jsme ale špatně odbočili, odchýlili se od trasy a bylo to. Přitom jsme si celou cestu nepočínali vůbec špatně.

Čtěte také: Škoda Scala 1.0 TSI v závodě spotřeby Economy Run: Jak úsporná dokáže být?

Letos to ovšem bude dost jiné. Do závodu opět nastoupím po boku svého bratra, nicméně spalovací motor vyměníme za elektromotor. Na jízdu totiž dostaneme Škodu Enyaq iV 80 kWh.

A to bude úplně jiné kafe. Zatímco zákonitostem spalovacího motoru a způsobu, jak s ním jet úsporně, celkem ovládáme, s elektrickým pohonem je to trochu jiné. Ne úplně, ale musíte zvolit trochu odlišný přístup.

Zatímco u spalovacího motoru se musíte pohybovat v určitém pásmu, kdy je nejefektivnější (cca od 80 do 110 km/h), u elektromobilu platí víc přímá úměra. Ne zcela, ale zjednodušeně řečeno ano. Navíc nemáme odzkoušené, jestli je výhodnější rekuperovat a střádat elektřinu, nebo raději plachtit a udržovat rychlost.

Trasa závodu je jako obvykle velmi proměnlivá. Startuje se v Kosmonosech, pokračuje přes Českou Lípu, přes podhůří Jizerských hor a Krkonoše do Vrchlabí na hodinovou polední přestávku, odkud pokračujeme na Trutnov, Jičín, Poděbrady a zpátky do Mladé Boleslavi.

Zdroj: Škoda

Čeká nás okolo 320 km s limitem šesti hodin (plus hodina na oběd). Šest hodin útrpné jízdy šnečím tempem, bez topení v 9 °C v dešti a mlze. Tady se ukazuje první výhoda spalovacího motoru – odpadní teplo. V něm bych alespoň nemrznul.

A to není nadsázka, opravdu jsme měli vypnuté topení téměř po celou cestu, byl jsme oblečený v bundě a nohy měl zabalené v dece, kterou nám Škodovka pro tuto příležitost věnovala (zcela náhodou, nehledejte v tom skrytý vtípek).

Strategii do závodu volíme podobnou jako při naší minulé účasti, kdy trasa vedla hodně podobně (pokaždé se startuje v Kosmonosech s polední přestávkou ve Vrchlabí).

Na začátku v nížinách a na rychlejších okreskách můžeme nabrat průměrnou rychlost a čas, pak začnou kopce a vesnice, takže budeme zpomalovat a ztrácet čas.

Zdroj: Škoda

Na polední přestávku přijíždíme s dvouminutovým zpožděním, takže víme, že druhou etapu musíme jet zase o čtyři minuty rychleji. Plus máme ještě nějakou rezervu za vynucená čekání na stavbách, která nám organizátoři podle GPS připočítají k dobru.

Trochu se děsíme průměrné spotřeby elektřiny podle palubního počítače, na druhou stranu palubní počítač trochu „kecá“, takže doufáme v lepší výsledek. Asi na 20 minut jsme to už nemohl vydržet a pustil si topení i s vyhříváním (než jsem objevil trik s dekou), což se na spotřebě docela projevilo.

Druhá etapa probíhá ve větším klidu, jelikož víme, že budeme klesat, tudíž průměrnou spotřebu snižovat. Na druhou stranu nad námi stále visí hrozba časové penalizace, jelikož máme pocit, že nebudeme stíhat.

Trasa totiž stále vede docela hustou zástavbou a nemám kde šetrně nabírat průměrnou rychlost, se kterou se stále belháme kolem 55 km/h. Pro klid na duši ale potřebujeme něco kolem 57 km/h.

Zdroj: Škoda

Trasa se navíc nečekaně prodlužuje kvůli náhle uzavírce, čímž se celková délka natahuje na 335,7 km a celkový čas na 370 minut. Minimální průměrná rychlost tedy činí 54,44 km/h, ale víte jak to je, palubní počítač vždycky trochu lže.

Když už najíždíme na dálnici před Mladou Boleslaví, víme, že to v klidu stíháme. Jenom spotřebu už moc nevylepšíme. Plahočíme se proto osmdesátkou po dálnici a doufáme, že průměr ještě trochu spadne, jenže marně.

Přijíždíme do cíle, přesně po šesti hodinách a dvou minutách. Uf, máme to za sebou. Teď ještě opatrně najet do servisního centra k napojení na diagnostiku a odpočtu skutečné spotřeby elektrické energie. A můžeme zaparkovat a čekat na výsledky.

Mezitím si Enyaqa dobijeme na rychlonabíječce na cestu zpět domů. Čekání na výsledky je opravdu nervy drásající. Konečné výsledky naskakují postupně, jak pořadatelé vyhodnocují výsledky.

Zdroj: Škoda

Takže když se naše posádka objeví ve výsledcích mezi prvními, ještě zdaleka nemáme nic jistého a atmosféra houstne. Zatím jsme první, ale tušíme, že to nebude mít dlouhé trvání. Skončit alespoň v první půlce z deseti startujících by nás však potěšilo.

A hned první horký favorit, Ondřej Běhal, nás přeskakuje. Chvíli se ohříváme na druhém místě, než nás přeskočí ještě Erich Handl. Že bychom skončili na bedně?

Ještě nenaskočil výsledek největšího favorita a experta na spotřebu, Marka Tomíška, ze kterého máme strach, jenže v kuloárech se proslýchá, že mu dnešní jízda s elektromobilem vůbec nesedla. A když se ho na to ptám, přiznává, že to dneska nebylo úplně ono.

Takže… poprosím fanfáry… je to třetí místo a domu vezme pomyslnou bronzovou medaili!

Zdroj: Škoda

Posádka složená ze dvou Kottásů, zarytých zastánců spalování zkapalněných dinosaurů, skončila v soutěži na spotřebu na třetím místě. A s elektromobilem! To si zaslouží alespoň malý bezvýznamný virtuální potlesk.

Ještě zmíním pro zajímavost konečné výsledky: první dosáhl průměrné spotřeby 14,13 kWh, druhý 14,76 kWh, my jsme měli 14,86 kWh. Na kdyby se ve sportu nehraje, ale kdybych si na tu chvilku nezapnul topení a vyhřívání sedačky, mohlo to být možná i stříbro.

Do příště tedy alespoň víme, že to chce s sebou termosku s horkým čajem a hodně teplého oblečení. A trochu lehčí nohu.