Šest jednoduchých tipů, jak si užít sportovní jízdu po okreskách, zároveň nezahodit auto do prvního příkopu a hlavně neohrozit ostatní
Zdroj: Lukáš DittrichLetní počasí, sezona v plném proudu, nastal ten správný čas vytáhnout sportovní poklady i takzvané „paštiky“ z garáže a vyrazit za zábavou na okresky. Je to činnost mimořádně zábavná, ale co si budeme povídat, tak úplně se neslučuje s představami organizací typu BESIP o správné jízdě. Jenže na druhou stranu je realitou, že i taková jízda může být možná rychlá, ale přesto pořád bezpečná. Na základě vlastních více než patnáctiletých zkušeností v branži motoristického novináře, během které jsme podnikli nepřeberně testovacích výletů všude možně tak, abychom aspoň trochu vyzkoušeli, co testovaná auta dovedou, jsem sepsal několik úplně jednoduchých pravidel, kterými jsem se vždy řídil. To abych si auta vyzkoušel třeba i blízko limitu, ale abych zároveň novinářské auto vždy bezpečně vrátil. Jestli něco fakt nechcete, tak je to řešit zahozený drahý hot-hatch někde v poli.
Mnozí tahle pravidla zcela určitě znají, ale nakonec i nějaké to malé opakování nemusí být úplně na škodu.
Nejste na okruhu, tak se podle toho chovejte
Na prvním místě je potřeba si uvědomit, že nejste na závodním okruhu a stát se může úplně cokoliv. Fakt, že někde za bukem bude číhat policie s radarem, je to úplně nejmenší. Silnice možná vypadá jako prázdná, ale může tam z nenadání odněkud vypadnout opilec pochodující z hospody, může být někde za zatáčkou odstavené auto, může z protisměru vyjet někdo jiný, kdo si zrovna bude užívat okresky stejně jako vy. I s tímto vědomím se dá létat po okreskách v rychlostech, jaké tu raději upřesňovat nebudeme, ale bude vás to alespoň trochu držet zpátky. A hlavně vás to bude nutit na jízdu se opravdu soustředit. Mnohokrát po podobných okreskových/testovacích výletech se mi stalo, že jsem se vrátil regulérně unavený a bylo to tím, že se člověk několik hodin v kuse snaží pořádně koncentrovat na jízdu a být připraven zareagovat na nečekanou situaci.
Jak tam nevidím, uberu
Další asi logický detail, ale za připomínku stojí. Zejména proto, že po nějaké to půlhodince se člověk dostane do příjemného tempa, naplno si osahá aktuální podmínky, nabere sebedůvěru a ve snaze vyždímat z toho, co to dá, najednou začne ztrácet zábrany a začne se pouštět do situací, kterých by se jinak vyvaroval. Typicky jde třeba o nepřehlednou zatáčku, do které není tak úplně vidět, ale třeba ze zkušeností víme, že její poloměr dovoluje průjezd pod plným plynem. Já osobně jsem si vždy v takových situacích říkal, že jedu pro zábavu a ne na čas a v nájezdu do podobných míst raději trochu zvolnil a připravil se na to, že budu muset okamžitě brzdit. Jakmile do zatáčky pořádně vidím, začnu zase topit pod kotlem. To stejné platí o nepřehledných horizontech a samozřejmě to násobně platí o předjíždění.
Nepředjíždím za každou cenu
Tohle je snad to nejhorší, co se nadšenému řidiči, který právě dorazil na oblíbený úsek své okresky a pořádně se do něj pustil, může stát. Projede dvě zatáčky, před sebou dalších pět zakroucených kilometrů a hle, náklaďák nebo ploužící se obytné auto. Adrenalin z dosavadní jízdy, motivace si to všechno pořádně užít, ale na druhou stranu vztek ze zkažené zábavy. Někdy se to všechno smíchá dohromady. Problém je, že okresky bývají úzké, zarostlé, rovinky nedostatečně dlouhé. Předjížděcí manévr pak bývá hodně na těsno. Tady je nutné zchladit hlavu a znovu si říci, že jedu pro zábavu, ne na co nejlepší čas. Předjíždění v podobných situacích je rizikové. Už jen proto, že máme sezonu a podobné okresky mají rádi i motorkáři, kteří také velmi často jezdí rychle. Jakmile se pustíte do předjíždění a z protější zatáčky někdo vyjede, pro tři auta není místo. Tím spíš, když jedete v nějaké aleji a náklaďák jede většinu času spíš uprostřed, protože jinak mu mlátí větve do střechy. Než se pouštět do podobných dobrodružství, je lepší otočit se, vrátit se na začátek daného úseku, počkat a pak začít znovu.
Beru ohled na ostatní
Okresková zábava probíhá za běžného provozu a lidé jsou různí. Platí to i pro lidi, kteří sedí za volantem. Jsou tací, kteří nejsou schopní předjet na okresce jiné auto pohybující se rychlostí 30 km/h, nebo nedej bože dokonce traktor, protože se prostě bojí. Nebo dotyčný jede pomalu zkrátka proto, že se na víc necítí. Můžeme se bavit o tom, zda by takový řidič vůbec měl mít řidičák, ale i to je realita našeho provozu. Nějaké problikávání nebo troubení či najíždění ničemu nepomůže, protože dotyčný bude ještě více nervózní. Nezřídka jsem zažil i situaci, že onen řidič ve své plné koncentraci na svou nejistou jízdu vůbec nevěděl, že za sebou má jiné auto, protože se podíval do zpětného zrcátka naposledy před minutou. Když na něj zablíkáte nebo dokonce zatroubíte, lekne se a bude mít tendenci auto strhnout do příkopu. Vůbec nejhorší je, když si vás všimne až ve chvíli, kdy ho začnete předjíždět v plné rychlosti. Takže hezky v klidu. Já si to užívám, jiní se jízdy bojí, pohybovat se můžeme po té stejné silnici všichni. Dojedu, počkám na vhodnou příležitost, s blinkrem předjedu a mizím v prachu.
Potkám vychovávače, otáčím se
Za ta celá léta jsem se při okresních jízdách setkal i s tím snad vůbec nejstupidnějším chováním ostatních řidičů, jaké může existovat. Jsou to vychovávači. Jsou to lidé, kteří z nějakých pochybných důvodů mají potřeby vynucovat jízdu spadající do jejich představ o správném řízení také od ostatních. Jejich motivace vychovávat stoupá s tím, čím výraznější a dražší od pohledu vaše auto je. Tací řidiči příliš uhýbat nechtějí a najdou se i ti, kteří během předjíždění začnou zrychlovat, přestože se to ze zákona nesmí a přestože i z obyčejného selského rozumu je to naprosto idiotské počínání. Osobně jsem v takových situacích buď počkal na široký a přehledný úsek a dotyčného chudáka prostě předjel, protože když zrovna řídíte něco jako BMW M3, výkonu je na rozdávání a vychovávač může svou Octavii třeba utavit. Nebo jsem raději zastavil a otočil se jiným směrem. Vynucovat si předjíždění tím, že to pošlu vedle takového člověka s předpokladem, že mi to místo prostě udělá, když vedle sebe bude mít jiné auto, je akorát vytváření zbytečně nepříjemných situací. A pokud jedu pro zábavu, pak je nejlepší se takovým situacím vyhýbat.
Co dalšího je dobré znát
V obci zásadně potichu a pomalu
Každý „spolek přátel okreskové sportovní jízdy“ by si měl tohle pravidlo někam velmi důkladně poznamenat. Nadšenci mají okreskové dovádění rádi, ale je zcela logické, že spoustu lidí to naopak štve a z pochopitelných důvodů obtěžuje. Naprostým ideálem tedy je snažit se během podobných jízd štvát co nejméně lidí. No a protože lidé většinou pobývají ve vesnicích, je naprostým základem striktně dodržovat předpisy právě tehdy, kdy se pohybuji kolem nějakých domů nebo v obcích. Může do cesty vyběhnout dítě, může tam někdo nečekaně spadnout a ani rachot vytočených motorů s laděným výfukem asi lidé posedávající na zahradě u grilu tak úplně poslouchat nechtějí. Kromě případných pokut nebo dokonce nehod se tímto předchází jednoduchému pravidlu. Čím více naštvaných lidí, tím více radarů, omezení a všeobecné nevole vůči zapáleným řidičům (a motorkářům). Přes vesnice se zkrátka rychle nejezdí z mnoha důvodů.
Všechna tato pravidla se vlastně dají vztáhnout na jakoukoliv jízdu, protože jejich základem je obecná snaha vůbec se do krizových situací nedostávat, myslet za ostatní a předvídat, což není nic nového pod sluncem. Jenže občas to nejen na okreskách vypadá, že mnozí tyto základy vůbec neznají a nejen že nemyslí za ostatní, ale nemyslí tak nějak vůbec.
