S veterány z Prahy až do Atén. Vytrvalostní závod Oldtimer Express přinesl úžasné příběhy
Ve době elektromobilů a přísných emisních norem není na škodu si zavzpomínat na časy, kdy slovo „dvanáctiválec“ nebylo sprostým výrazem a kdy karoserie vozů nevypadaly jako ocucaný bonbón, nýbrž byly plné exotických tvarů, linií a prolisů. Od toho tu je Oldtimer Express, každoroční vytrvalostní závod veteránů, který účastníky vrátí do zlaté éry automobilového průmyslu. Letos se čtyřicítka posádek vydala na cestu z Prahy do Atén, jež čítala 2,5 tisíce kilometrů.
Histore automobilky Alfa Romeo
A o co vlastně jde?
Oldtimer Express je vytrvalostní jízda klasických vozů, která snoubí luxusní životní styl a náročnou výzvu. Zatímco prvního ročníku v roce 2023 se roadtripu zúčastnilo 23 posádek, které putovaly z Prahy do Istanbulu, letos se počet aut zvýšil na 43 a naším úkolem bylo dojet v olympijském roce do hlavního řeckého města Atén.
Trasa vedla přes rakouské a slovinské Alpy, chorvatské pobřeží, přes divokou Černou Horu a Albánii a v samotném závěru přes malebnou řeckou krajinu. Cesta byla rozdělena do pěti dní a každá etapa přinesla jiné výzvy, které mě i zbývající posádky dostaly na pokraj fyzických i psychických sil, ale zároveň nám zajistily nezapomenutelné zážitky.
Na Oldtimer Express se vydalo nespočet úžasných strojů. Posádky přijely s exotickými supersporty, českými ikonami, klasickými britskými vozy, ale i s modernějšími japonskými modely. Prostě každé auto bylo naprosto jedinečné a všechna auta měla své jedinečné příběhy. A právě o tom bude i dnešní článek. Vybral jsem pět nejzajímavějších vozů ze startovního pole a vyzpovídal jsem jejich majitele.
Josef Zajíček musel těsně před začátkem změnit své vozidlo
Úvodní slovo si zaslouží pořadatel celé akce Josef Zajíček, který o Oldtimer Express pečuje jako o své dítě. Bohužel ani pro něj nebyla cesta procházka růžovou zahradou.
Zdroj: Tiskový servis Oldtimer ExpressProč jste si na cestu vybral právě Porsche a jak se vám s ním jelo?
„Vzhledem k tomu, že jsem minulý ročník vyrazil s vozem Tatra 603 a do toho druhého ročníku se mi přihlásilo pár odvážlivců s vozy rokem výroby 1938, tak jsem se nechtěl, jako hlavní pořadatel, nechat zahanbit a začal jsem intenzivně připravovat můj vůz BMW 327 (1941). Auto skvěle fungovalo, tedy až do přejezdu z Mladé Boleslavi do Prahy na start celého závodu. Zjistil jsem, že motor vykazuje závady, které se nedají během pár hodin odstranit. Tudíž jsem musel narychlo sehnat náhradní vůz, což bylo Porsche 928 (1987).
S tímto vozem to byla pohodová jízda. Hlavně pro mou manželku. Já až tak nadšený nebyl, protože jsem si chtěl osobně dokázat, že se starým vozem dá jezdit kolem světa. Nicméně s Porsche se jede krásně. Auta vyrobená v 80. letech jsou bezpečná, plná moderního vybavení a de facto to odpovídá jízdě, jako s novým aktuálním vozem.
Takže žádná výzva, žádný adrenalin a žádné velké dobrodružství. Porsche mi sloužilo bez jediného problému či závady.
Nevýhoda těchto sportovních vozů je velikost úložného prostoru. Takže jsme byli donuceni si kufr s oblečením dávat do doprovodného vozidla pořadatele. Tuto možnost využívalo více posádek. Cesta do Atén byla náročná a dlouhá, takže i jízda ve voze Porsche už byla někdy úmorná a zničující. Musíte si představit, že jsme měli etapu, která měřila téměř 600 km a vedla přes hory a doly. Potom zácpy, čekání na hranicích a jízda po rozbitých albánských cestách. Ale jinak to byla úžasná cesta, kterou bych všem doporučil.“
Jaký se k BMW váže příběh?
„Moje BMW 327 Cabrio jsem koupil před asi 5 lety od starého pana doktora, který už bohužel není mezi námi. Tento pán mi už před 10 lety prodal Tatraplán a potom mi zavolal, že už nemůže řídit, že mi prodá zmíněné BMW. Což mne velmi potěšilo, protože se jedná o velmi krásné auto, které bylo prvně v roce 1950 přihlášeno v ČR do evidence. Já jsem 4. majitel. Auto je po celkové renovaci a je plně funkční. Příští rok určitě budu se svým BMW na startu! Už se těším.“
Legenda jménem NSX v rukách Radka Dvořáka
Jedním z účastníků Oldtimer Expressu byl i Radek Dvořák, který v automobilovém muzeu v Lučanech nad Nisou uchovává nespočet krásných veteránů a youngtimerů. Avšak i když je Radek velký fanoušek italských vozů a spoustu jich i vlastní, na strastiplnou cestu z Prahy do Atén si vybral japonskou legendu z devadesátek Hondu NSX.
Zdroj: Tiskový servis Oldtimer ExpressProč zrovna Honda NSX?
„Jakkoliv mám rád italské sportovní automobily, tato Honda si mě postupně získala svým celkovým pojetím. Ve srovnání s italskou konkurencí je naprosto precizně dílensky zpracovaná a líbí se mi unikátní konstrukce hliníkové samonosné karoserie. Mimochodem, mechanici si při její přípravě „stěžovali“, že na podvozku není kam připevnit magnetickou montážní lampičku, vše je zde ze slitin lehkých kovů nebo jiného ušlechtilého materiálu. No a když nastartujete motor a rozjedete se, v první zatáčce okamžitě vnímáte, jaký vliv měl na tento automobil jeho hlavní testovací jezdec, kterým nebyl nikdo jiný než legendární Ayrton Senna. Za mě je to naprosto skvělé, takzvaně „řidičské“ auto s minimem elektroniky a fenomenálními jízdními vlastnostmi.“
Jak jste se k ikonickému japonskému supersportu dostal?
„Před lety jsem hledal NSX v originálním a nehavarovaném stavu, ideálně s doloženou historií. Ukázalo se, že je to u nás na starém kontinentu poněkud oříšek a nakonec jsme ten správný exemplář nalezli na aukci přímo v Japonsku. Nebylo vůbec jednoduché absolvovat celý proces od koupě až po zaparkovanou Hondu s bílými RZ u nás před Museem, ale podařilo se a rozhodně to stálo za to.“
Jaké to bylo jet za volantem Hondy NSX 2,5 tisíce kilometrů?
„Překvapivě příjemné. S ohledem na sportovní a okruhové schopnosti NSX jsem naprosto neočekával, jak nesmírně komfortní jízda s ní bude. Ukázalo se, že má volba vozu byla i s ohledem na délku trasy velice šťastná. A to nemluvím o tom, že nás po celou cestu nepotkal jakýkoliv technický problém. Zkrátka japonské auto z devadesátých let. Ostatně celý závod jsem si velice užil a bylo pro mě radostí se jej zúčastnit.“
Radku, kde si mohu vaši Hondu a další úchvatné exempláře prohlédnout?
U nás v Automoto Museum Lučany. Na samém začátku jsem měl touhu získat do své sbírky pro vlastní potěchu pár krásných sportovních automobilů a motocyklů. No a skončilo to tím, že jsme naprosto od základu zrekonstruovali chátrající budovu místní sklárny a po cca pěti letech otevřeli pro veřejnost. Naše koncepce je poměrně neobvyklá, jelikož máme nejblíže ke sportovnímu pojetí motoristické historie, odráží se to i v expozici našeho Musea.
Návštěvník zde nalezne průřez celým dvacátým stoletím se zaměřením na sport, tedy běžné produkční, ale i závodní stroje. Mezi automobily lze namátkou zmínit Bugatti 37, český supersport Innotech Mystero, Lynx typ D, československé formule a další. V motocyklech lze obdivovat například Laurin a Klement typ Dourdan z počátku století, stroje závodící na TT Man, čtyřdobou ČZ 500 V4, nádhernou Ducati Desmosedici nebo elegantní soutěžní Jawu 250 Libeňák. Musím také zmínit část expozice věnovanou Dakarské Rally, které dominuje multi-vítězný quad Pepy Macháčka. V současné době je u nás k vidění celkem 135 exponátů, z toho 93 motocyklů a 42 automobilů. Museum ovšem není jen „pouhým museem“, konají se zde také klubové srazy, firemní prezentace či večírky, besedy se zajímavými hosty a naší součástí jsou také servisní a renovační dílny na motocykly a automobily, které jsou přístupné i běžné veřejnosti.
Nejroztomilejším autem na celé cestě byl Volkswagen T1 Bus
Nezapomenutelné cesty podél Jadranu se zúčastnil i úspěšný český podnikatel František Piškanin se svou ženou Lenkou. Zakladatel logistické společnosti HOPI si na vytrvalostní závod z Prahy do Atén vybral opravdu netradiční vůz, který na českých silnicích jen tak nepotkáte a věřte, že z celého startovního pole poutal nejvíce pozornosti. A nešlo o žádný exotický supersport, nýbrž o legendární dodávku z 60. let Volkswagen T1 Bus.
Zdroj: Tiskový servis Oldtimer ExpressProč zrovna ikonický „busík“ ze šedesátých let?
Oldtimery jsou pro mne konfrontací s mým mládím. Ve své době byl tento vůz pro mě nesplnitelným přáním, ale zároveň velkým snem. Představoval symbol svobody spojený s cestováním. Kromě toho mě jako dospívajícího kluka zajímaly i technické věci – celá historie vzniku vozu až po vzduchem chlazený motor boxer. Byla to zkrátka moje ikona. Potom, co jsem si vůz pořídil a zrekonstruoval ho, vydali jsme se na naší první společnou cestu přes celé Polsko až na běloruské hranice a zpět, což bylo přes 3 tisíce kilometrů. Tím mě přesvědčil, že původní slogan „běží a běží, jede a jede“ je oprávněný. Když jsem tedy dostal možnost zúčastnit se Oldtimer Express Praha – Atény a viděl skladbu vozů svých kolegů, rozhodl jsem se vzít právě „busíka“, abych peleton veteránů zpestřil.
Jak jste k Volkswagenu T1 přišel?
V roce 2014 jsem měl možnost po návštěvě výstavy oldtimerů Techno-Classica v Essenu vidět nádherně zrekonstruovaný Volkswagen T1. A tam si mě získal. Začal jsem tedy hledat a našel jsem dovezený kousek z Ameriky (rok výroby 1965). Tak jsem neváhal a koupil ho. Jeho stav nebyl ideální, ale aspoň na něm byly hotové klempířské práce. Začala tak velká renovace. Motor, přední a zadní náprava, rychlostka, čalounění, lak, všechny gumy kolem oken, řízení. Zkrátka toho bylo opravdu hodně. Naštěstí jsem to psychicky ustál a vůz dotáhl do zdárného konce a podoby, kterou můžete vidět na fotkách. Jsem pyšný na to, že vůz je zrekonstruován výhradně z originálních dílů, které jsem sháněl po celém světě, přičemž celá rekonstrukce trvala téměř 3 roky.
Jaké to bylo jet s „busíkem“ z Prahy až do Atén?
No, byl to zážitek, ale zároveň velká výzva a i dřina. Auto se s trasou dobře vyrovnalo a po cestě budilo zasloužený rozruch a poutalo pozornost. Na olympijský stadion v Aténách jsme přijeli v první desítce. Takže 38 koní, které auto tlačily kupředu, byly v dobré kondici. Celá tato akce nám s ženou udělala ohromnou radost. Trasy byly krásné a organizace naprosto špičková. A třešničkou na dortu bylo to, že jsem své ženě splnil její sen z mládí, a to jet autobusem na Jadran!
Miniaturním MG Midget v mých rukách
Stejně jako ostatní účastníci i já si užil svých 2,5 tisíce kilometrů za volantem veterána. A jaké auto jsem si na cestu vybral? Naprosto kouzelné MG Midget. Skoro 50 let starý roadster je doslova esencí tehdejších britských sporťáků a díky miniaturním rozměrům a nízké váze jezdí opravdu úžasně.
Zdroj: Tiskový servis Oldtimer ExpressJaké to ale bylo jet s takto malým autem 2500 kilometrů z Prahy do Atén? Překvapivě zábavné a pohodlné, nicméně mělo to své stinné stránky. Je důležité zmínit, že doposud jsem s veterány neměl jedinou zkušenost a celý svůj život jezdím pouze v moderních autech. Proto, když jsem poprvé usedl za volant auta, které nemá žádnou elektroniku, posilovač řízení ani brzd a kde se musí podřazovat pouze s meziplynem, byla to pro mě obrovská výzva.
Na ovládání vozu jsem si naštěstí rychle zvykl, ovšem některé věci se zkrátka během cesty vyřešit nedaly. Nejvíce mému psychickému zdraví ubližovala 4stupňová převodovka, která měla velmi krátké převody, což mělo za důsledek to, že MG Midget s čtyřválcovým motorem o objemu 1275 kubíků a výkonem 65 koní jelo maximálně 85 kilometrů za hodinu. Sílu by roadster ještě měl, jenže v této rychlosti se už ručička otáčkoměru opírala o červené pásmo omezovače. To tedy znamenalo, že má průměrná cestovní rychlost byla opravdu nízká. Za volantem jsem tak za pět dní strávil výrazně více času, než moji kolegové v rychlejších autech.
Tohle v moderním autě zkrátka nezažijete
Na druhou stranu to, co jsem ztratil na dálnicích, jsem dohnal na klikatých okreskách. A na těch se miniaturní MG se závodními geny cítilo jako doma. V zatáčkách jsem poprvé pochopil, proč mnoho lidí Midget tak zbožňuje. Auto váží pouze 700 kilo, má neuvěřitelně nízké těžiště, laserově přesné řízení a skvěle dávkovatelné brzdy bez posilovače. A výsledek? Britský roadster jezdí jako motokára a na silnici drží jako přibitý kladivem. Když to shrnu, tak takhle skvěle fungující a zábavné auto mezi moderními modely zkrátka nenajdete. Jediné, z čeho jsem měl trošku strach, byla kroutící se karosérie při větším bočním zatížení, avšak vliv na ovladatelnost auta to takřka nemělo.
A na závěr se s vámi podělím o poznatek, který jsem si během dlouhé cesty přes Balkán uvědomil. Dokonalost je skvělá, ale začne rychle nudit. A právě nedostatky a drobné dětské nemoci jsou to, co vytváří silné pouto mezi autem a jeho majitelem. Mnozí mě v cíli litovali, že s MG to muselo být hrozně úmorné, ale vůbec to tak nebylo. Nikdy jsem nechápal, proč lidé k veteránům tak prahnou, ovšem díky Oldtimer Expressu a Midgetu jsem to konečně pochopil. Nejde o to, jak je auto pohodlné, rychlé či bezpečné, ale o to spojení stroje s řidičem. Moderní auta řídí člověka, ale veterány řídí člověk. Musíte spoléhat pouze na své dovednosti a naučit se vnímat mechaniku vozu. Na každé řazení, přidání plynu či brždění se musíte soustředit a dopředu promýšlet každý krok. Ano, je to sice náročné, ale za to zatraceně návykové. A stejně jako s každou závislostí, ani s touhle nejde přestat…
- Zdroj: Tiskový servis Oldtimer Express
